Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola šestá

„No tak, co ti ta ženská řekla, Lee?"

Nick si neúprosně trval na svém. Měl zlost i strach zároveň, bolelo ho jen pomyšlení na to, že Leeho taková potřeštěná myšlenka napadla. Uvnitř se třásl strachem, že by se jeho sen mohl zvrátit v krutou realitu, a zároveň měl vztek na ni. Tolik Leemu svými slovy ublížila, viděl to na něm. Viděl, jak se trápí, četl to v jeho tváři a v jeho očích. Nesnášel, když mu někdo ubližoval. Cítil se bezmocný, protože mu nedokázal pomoct a ochránit ho.

„No tak, od chvíle, kdy jsi s tou ženskou mluvil, se chováš jinak. Tak co ti řekla, Lee? Já jsem z auta dobře viděl, jak na tebe v tom obchodě ječí, všichni lidi se na vás otáčeli. Tak co ti řekla?" zamračil se a teď zase pro změnu zíral do podlahy Lee. V jeho tváři se usadil zarputilý výraz, smíchaný s jakýmsi smutkem, a neústupností či svéhlavostí. A taky tam byla pořádná dávka znechucení. Ale jestli to bylo kvůli Carrie či kvůli Nickově dotazu, na který nechtěl odpovědět, to těžko říct.

Nechtěl o tom mluvit, ale nakonec mu to řekl, Nick mu nedal na vybranou. Celý jejich rozhovor, každou větu, kterou mu Carrie ve svém ohromném vzteku před početným obecenstvem v obchodě znovu vmetla do tváře.

„Nezabil jsi ho, Lee, nezabil. Vždyť jsem ti to už říkal, byla to náhoda, stejně tak jsi mohl být na jeho místě ty," vzdych si Nick úpěnlivě a zavrtěl hlavou.

„Bože, já vím, že je to pro tebe těžké, ale nemůžeš za to, Lee, ty za to přece nemůžeš. Není to tvoje vina, no tak. Vždyť jsme o tom už mluvili, nemůžeš za to," snažil se mu to znovu vysvětlit, ale nijak výrazně nepochodil. Jak těžké bylo pro Leeho vrátit se zpět do toho okamžiku, kdy mu jeho nejlepší kamarád umíral v náručí.

Carrie se podařilo rýpnout do nezhojené rány, hodně brutálně a staré zranění začalo znovu krvácet. A když krvácejí staré rány, může člověk ztratit i část sebe a své sebeovládání. Protože když srdce bolí, a neví, jak se té hrozné bolesti zbavit, tak křičí. A někdy jsou nevinnými obětmi té nevykřičené bolesti i ti, které tak moc milujeme.

„Co ti ještě řekla?" Nickův nekompromisní hlas mu nedal na vybranou. Žádné „nic" by na něj neplatilo, a tak prostě Lee pokračoval, ignorujíc to napětí, které v něm s každou další větou začalo růst. Řekne mu to, ať je tedy po jeho, když to teda chce za každou cenu vědět....

„Že jsem si s tebou jen zaplácl černou díru," pravil tiše a Nick zbledl. „Cože?"

„Slyšíš dobře. Poznala, že spolu spíme. Řekla mi, že jsem si s tebou zaplácl černou díru, kterou jsem měl v sobě. Protože jsem byl celé věky sám, bez rodiny, bez přátel, protože jsem ztratil nejlepšího kamaráda, protože jsem nenáviděl svůj život, a protože to tak strašně bolelo, proto," odsekl mu, až trochu moc příkře. Ani nevěděl, proč to z něj vyjelo tak ostrým tónem. Snad už se o tom nechtěl bavit, začínal toho mít plné zuby, možná se chtěl zase jen o samotně někde v tichu sebetrýznit nad flaškou whisky. Beze svědků, bez blbých rozhovorů, bez utěšování, o které zrovna teď nestál. Zrovna tuhle část rozhovoru s Carrie Nickovi nechtěl říkat, možná by mu to neřekl nikdy, protože by ho to mohlo ranit. Ale stalo se, bohužel, bylo to venku.

A chvíli v pokoji zavládlo hrobové ticho. „A zaplácl?" zeptal se ho najednou Nick tiše. Nic jiného ho z té věty, kterou právě Lee řekl, nezajímalo.

„Jsem jen falešná náplast na tvoji bolístku? Řekni....a řekni mi pravdu, Lee."

„Ne," Lee zavrtěl hlavou, ale pořád zíral do podlahy, na Nicka se nepodíval ani jednou. „Ne."

„Tak se na mě podívej a řekni mi to do očí, Lee. Nebo je to tak těžké?"

Až teď byl Lee schopný zvednou hlavu a podívat se na něj. Zpříma, do očí, mu zopakoval svoji odpověď.