Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola třináctá

V prvním patře byl během pár vteřin. Věděl, ze kterého pokoje Madam Ormah vyšla. Nikde nikdo nebyl, chvatně vzal za kliku a tiše jako myška vklouzl do pokoje. Dveře rychle zavřel, ale bylo mu jasné, že snažit se být nenápadný je spíš utopie. Museli ho vidět. Ale na druhou stranu, kdyby ho doopravdy chtěli zastavit, nedostal by se ani ke schodišti.

Ale teď byl konečně tady. Rychle se otočil a srdce mu sevřela ledová ruka. Nohy se mu na okamžik roztřásly a Lee měl pocit, že ho snad ani neunesou. Protože jestli Woodová říkala, že je to s Nickem zlé, tak to bylo dost nadnesené.

Nebylo to zlé. Bylo to tisíckrát, tisíckrát horší.

Nick ležel na posteli, a jeho obličej postrádal, byť jen špetičku barvy. Byl naprosto sinavý, popelavý, bílý jako papír, pod očima se mu rýsovaly obrovské černé kruhy. Ale ještě víc Leeho zděsil pohled na jeho poraněnou nohu, kterou měl podloženou jakýmsi modrým polštářem. Ránu na holeni a lýtku, kterou mu způsobila ta černá bestie, měl překrytou jakýmsi bílým plátýnkem, pod nímž byla vrstva čehosi zeleného. Zřejmě to byly bylinky od Sama, kterými se snažili snížit bolest a ošetřit bolestivou ránu.

Ale co bylo nejhorší, od obvazu se do všech směrů táhly po jeho kůži černé tenké provazce. Jako by Nickovi zčernaly v okolí rány všechny žíly a žilky. Prosvítaly jeho bílou kůží a doslova trávily jeho krev i tělo. Černá magie ho požírala zevnitř, jeho zmučené tělo i mysl lapila do černé pasti, z níž většinou nebylo návratu. Byl to děsivý pohled a Leemu bylo doslova na omdlení. Vidět ho v tomto stavu pro něj bylo nesnesitelné.

Ležel tam bez hnutí, na tom lůžku a vypadal, jako by byl mrtvý. Ale ještě nebyl, pohnul se, když uslyšel cvaknutí kliky, otevřel oči a otočil hlavu směrem ke dveřím.

„Lee!"

Na malý okamžik ani jeden z nich nevěděl, co má dělat. Lee nevěděl, jestli Nick o jeho návštěvu vůbec stojí a Nick se malý moment zarazil, protože ho tady nečekal. Možná mu Madam Ormah řekla to samé, co před chvíli Leemu, že se nemohou teď vidět. Že je k sobě už nepustí a je konec. Ale láska všechnu tuhle nejistotu a obavy nakonec rychle překonala.

„Lee."

Nick zvedl nejistě ruku a Lee vyrazil. U jeho postele byl během vteřiny a Nicka, který se zoufale a bohužel marně pokoušel posadit, popadl do náruče. Sevřel ho do svých silných paží, tak pevně, jak jen mohl a Nick mu z posledních svých sil, které mu ještě zbývaly, ovinul ruce kolem krku.

„Promiň, promiň mi to, Nicku. Odpusť mi, choval jsem se jako naprostý idiot a pitomec," šeptal mu do ucha, zatímco ho svíral ve své náruči.

„Já se na tebe nezlobím, Lee. Já jsem tak rád, že jsi tady," zamumlal Nick slabým unaveným hlasem. „Taky se omlouvám, promiň," dodal skoro plačtivě. Protože jediné, po čem jeho srdce teď toužilo, byl Lee a jeho přítomnost tady. Cítil se víc v bezpečí.

„Jak jsi dopadl? Je všechno v pořádku," vysoukal ze sebe, ale Lee o tom teď nehodlal mluvit. Najednou mu celá záležitost s Carrie připadala naprosto bezvýznamná a pošetilá. Všechno šlo teď stranou, nejdůležitější byl Nickův život.

„Dobře," odbyl to rychle a Nick spokojeně přikývl. „To jsem moc rád," snažil se zoufale o úsměv, ale nešlo mu to.

„Teď o tom nemluv, ano? Všechno už je v pořádku. Zůstanu u tebe, už se nemáš čeho bát, rozumíš?" Lee ho něžně políbil na tvář a Nick se znovu pokusil o slabý úsměv.

„Proč jsme se vlastně pohádali, Lee? Co se to stalo?" zašeptal, hlas mu plačtivě přeskakoval a Lee pokrčil rameny.

„Netuším, ale byla to strašná hloupost. Nikdy jsem neměl o nás pochybovat, ani na okamžik, nezlob se na mě. Už se to nestane, slibuju. Miluju tě, Nicku. Ty jsi celý můj svět," sevřel ho v náručí a Nick se usmál.