Realita či sen ?/ ÚPRAVA/

27.Nikol-Andy je chtíč

"Myslíš, že už odešel?" Zeptám se Ashe a on přikývne. Dojdu k umyvadlu a rychle ledovou vodou si opláchnu obličj, už jsem docela vystřízlivěla. "Hele ty slzy byly geniální, proč jěště pláčeš?" Zeptá se mě a obejme mě, pokrčím rameny a rozbrečím se jěště více. "Bože od té doby co tě znám jsem strašně citlivá! :D Ale.. Děkuju, jsem ráda, že jsem to neudělala. Vím, že bych toho potom litovala. A máš úžasné načasování" Ušklíbne se.
"Takže to, že se bavíme budeme teď skrývat?" Přikývnu. "Víš, že Janě i Andymu to strašně vadí, byly by hádky a to já nechci.." Přikývne a znova obejme. "A už mi povíš co ti je?" Ach  bože ten je otravný! 

Zhluboka se nadechnu. "Asi poprvé nechci mluvit" Pípnu ale pokračuju, nechci aby jsme se vážně pohádali. "Víš když nám Josh dal ten úkol, řel mi něco zvláštního. Možná to řekl kvůli tomu chlastu nebo z prdele, ale po té puse.. " Pobídne mě ať pokračuju. "A můžu vědět co ti řekl?" Zeptá se mě a já pokrčím rameny. "Bojím se ,že když to řeknu nahlas tak to bude pravda. Já si myslím, že Andy je jen chtíč a né láska.. Já .. Já ho nemiluju.." Ups a je to venku. "Jak je to možné?" Vyjede na mě , jen pokrčím rameny.

Den odjezdu ! ! ! ! !

Zbytek týdne jsem strávila převážně s Janou a Joshem a po večerech tajné schůzky s Ashlym. Je vážně úžasný a pomáhá mi ve všem, taky vím, že jim to s Janou nějak skřípe :/ Chudáček můj. Andymu se snažím co nejvíce vyhýbat. Ale teď je den D, den kdy odjíždíme a bez tak se už nikdy neuvidíme..  Stojíme na vlakovém nádraží a nikdo neví jak se máme rozloučit. Andyho políbím, řekne mi že mě miluje. To bylo rychlý, Ash si mě odvede za roh ať nás nevidí. Rychle se mu pověsím na krk, málem ho dokonce ušktím. "Budeš mi strašně chybět! Prosím tě Nikol nebreč!" Zavrtím hlavou. " Né já to.. Nebrečím!"  Uchcechtnu se svému koktání. "V pondělí ti dojdou tulipány"  Vykulím na něj oči. "No vím, že je oba milujeme a říkala si že si je nikdy nedostala. Tak v pondělí je dostaneš." On mě vážně zná, skočím mu zas kolem krku. "Budeš mi volat, psát, i dopisy posílat jasné?!" Přikývne a já mu dám pusu a jdeme směr vlak. Jana brečí, já už ale ani tak ne. Ash umí luxusně utěšit a nakazit svým úsměvem.
Nastoupíme do vlaku, kluci začnou mávat a my se rozjedeme.

Když už jsme v Praze tak přestoupíme do jiného vlaku a sednu si s Joshem daleko od Jany a mamka. Příjde mi sms od neznámého čísla. "Balík a dopis se ti už posílají,tulipány dodjou v pondělí. Moje holka mi už zmizela a chybí mi :( PS: Zapomněla jsi mě znásilnit"  Zasměju se a začnu se bavit s Joshem. S Janou se spolu nějak moc nebavíme. Teda ano, ale ne jako předtím, neříkám že divně ale prostě jinak. 

"Jak to ted bude doma? Nebude to divné? Mám pocit, že jsme tam byli rok a ne jen týden"  Přikývnu. 
"Stejně nedokážu pochopit, to že jsem přes 5 let BVBarmy.. A teď chodím s Andym, můj nejlepší kamarád je Ashley a s ostatníma si rozumím." Chodím s klukem, kterého miluju nebo ne? Já nevím!