Realita či sen ?/ ÚPRAVA/

34.Ashley-Kdo jsi?

Po vyspání na nemocniční židli, na které sem teď spal častěji než v posteli, si rovnou zajdu do automatu a koupím si nejčernější kávu, kterou zde mají.

Kouknu se na hodinky, je něco málo po devaté, za chvíli by měla dojít mamka od Niky.
Ještě než dojde si skočím na wc. Zadívám se na sebe do zrcadla.

Takhle se jí líbit nebudu! Z kapsy vytáhnu malinký hřeben a pokusím se si učesat vlasy.
Pokud budu takhle i nadále pokračovat, za chvíli si budu muset česat i vousy.

Měl sem se oholit! Vypadám jak bezďák, bože a jak sem bledý, s rudýma opuchlýma očima z pláče.
Zavrtím hlavou a strčím obličej pod proud ledové vody, snad to pomůže.

Omyl, nepomohlo.

Radši to nechám být, ještě zkontroluji oblečení, jestli nemám někde nějaký flek.

Ne, na starém vytahaném a hlavně propoceném tričku nic nemám.

Ale ne teplácích mám hnědý flek od kávy a bíly od tatarky z bagety.

"No teď už s tím nic neuděláš krasavče" Promluvím na sebe a radši se zdekuju ze záchodů.

Cestou zpět na oddělení málem sejmu nějakou paní.

"Oh bože Ashley! Málem sem z tebe dostala infarkt" Vykřikne a mě dojde, že je to Pavla. Na nic nečeká a tahá mě do Nikolčiného pokoje.
"Už můžeme?" Zeptám se zmateně a ona zakroutí hlavou.
"Může jen rodina, ale já si vydupala, to abys tam byl se mnou". Tohle mě potěšilo.

"Přece jen, skoro do naší rodiny patříš." A mrkne na mě, no, Pavla mě přijala, ale co Nikol.. Po tom všem?

Dojdeme do pokoje, Nikol stále leží, zcela stejně nehybně. Ale dýchá, a bez přístrojů. A dokonce už není tak mrtvolně bledá.

Do očí se mi opět hrnou slzy, posadím se k ní a chytím jí za ruku. Už není ani tak ledová.
"Ehm ehm" Odkašle si někdo a mě je jasné, že je to ten doktor ze včerejška. A pěkně mě začíná srát.

"Kdy se probere???? " Hned se ho zeptám.
"Je teď slabá, unavená a podobně. Během dneška by měla přijít k sobě alespoň na chvíli." To mi vytvoří úsměv na tváři.

"Tak a teď k těm horším věcem. Po zraněních, která vaše dcera " Otočí se na Pavlu.
"A vaše přítelkyně" Otočí se na mě, ani nestihnu se ubránit, že Niky moje slečna není a pokračuje dál.

"Utrpěla, má vážné zranění páteře, což znamená, že je ochrnutá, na obě nohy." Zalapám po dechu.
"Bude někdy chodit? " Zeptám se.
" No a aby toho nebylo málo, její žebro jí málem roztrhlo plíci, takže problémy s dýchaním budou na denním pořádku."

"BUDE NĚKDY KU*VA CHODIT?" Zařvu už naštvaně.
"To záleží na ní, na vás a na osudu. Není vyloučené, že chodit bude, jen to bude stát mnoho úsilí a mnoho času. Mnoho vašeho času Ashi a paní Pavlo."

"Proč mého doktore?" Zeptám se zmateně.
"Protože to vy jste tu těch 30 dní teoreticky bydlel, četl jste jí, zpíval a řekl, že jí milujete"
Pavla zalapá po dechu a doktor odejde.

Něco mi Pavla chce říct, ale přeruší jí kašlající Nikol.

"Mami? Kdo- ahh.. Kdo je ten kluk vedle tebe? "Zeptá se a zase začně kašlat.
"Nikol ty si ho nepamatuješ?"
Zavrtí hlavou.
"Kdo jsi? " Zeptá se a zadívá se mi do očí.