Realita či sen ?/ ÚPRAVA/

32.Nikol-Ashi..Jsem mrtvá

Celý člověk mě bolí, záda, hlava,hruď.. jediné co mě nebolí sou nohy. Snažím se jakkoliv pohnout, ale nejde mi to.

Do očí mi svítí bílé odporné světlo, po chvíli kdy si mé oči zvyknou na světlo se porozhlédnu kolem. 

Tím, že mi nejde ani pohnout hlavou toho moc nevidím.

Na druhém pokoji zahlédnu 3 černé fleky namačkané na sebe.

Podívám se pořádně a matně rozeznám Jaka,Jinxxe a CC-ho.

"A-ahoj kluci..Tu máte tu kávu..." Někdo jim podá kelímky, ani podle hlasu nedokážu rozeznat kdo. 
Matrace vedle mě se prohne pod tíhou člověka. Uslyším jak všichni ostatní odejdou, takže jsem tu já a.. Předpokládám Andrew..

"N-nikol.. Prosím tě ..Oni..Oni tě chtějí odpojit" Popotáhne si.
"Ani nevím jestli mě slyšíš, ale jestli ano.. Musíš nám to dát nějak najevo.." Nahne se nad můj obličej.

Není to Andrew ..Je to Ashley.. Můj nejlepší kamarád,který pláče..

Proč brečíš Ashi? A co se to vůbec děje, jak odpojit? 

"M-možná nechápeš co se děje, ale to nevadí. Možná nevíš proč tu sedím já a brečím jak nějaká buzna".. Uchechtne se ,ale nechá si svou vážnou tvář.
"Asi by jsi tady radši viděla/slyšela Andyho.. Ale není tu, jsem tu já.."

A proč tu jsi? 

"Jsem tady, protože.. Já si něco uvědomil.. Určitě víš, že jsem se s Janou rozešel.."

Cože? To já vůbec nevím, proboha kdy?
"Chtěl bych slyšet tvůj hlas.. Vždycky jsem tě nesnášel jak sis ze mě dělala srandu.. A teď tak toužím to od tebe slyšet.. Slyšet cokoliv.." Odmlčí se a políbí mě na čelo, pár jeho slz spočine na mé tváři.

"Ty se musíš VZBUDIT!"
Nemám důvod se probudit, Andrew mě zjevně nemiluje.. A ani ty Ashi.. Nechci se vzbudit.
"Ano Andrew tě možná nemiluje, nebo já nevím, nevím o něm nic.. Vlastně já nevím nic, nic mi nedává smysl.."

"Ale ty jsi jediná, která mi dává jasný smysl. Vím, že mé city k tobě jsou pravé a silné. Nikol sakra já tě miluju! Nesmíš mi zemřít.. Za všechno můžu já, já vím.. Ale odpust mi prosím!
ODPOUŠTÍM TI VŠECHNO! Ashi tobě bych odpustila vše..

Ashley já se do tebe zamilovala ty starej sobče.

Do pokoje vstoupí 2 doktoři a asi 5 sestřiček.

"Pane, musím vás poprosit o odchod. Už je čas" Vyzve ho k odchodu doktor.

Ash se postaví, políbí mě na rty. Naposledy se na sebe kouknem a on odejde.

Ne Ashley Purdyy neodcházej sakra! Nechod, prosím!
Sestřičky mě i s postelí převezou do jiné místnosti, kde za námi zavřou dveře.

Začnou si něco povídat, myslím, že jsem slyšela něco o počasí. Dělají si ze mě prdel?
Počkat.. Odpojit..Smrt.. Sakra oni mě chtějí uspat! Já nechci umřít!

Rozhlednu se, opět.Za sklem stojí celá má oblíbená skupina.. Teda kromě Andyho.

Můj se se mi splnil. Sakra je tam i mamka, neměla by se na mě dívat.

Mami otoč se! Chci zakřičet,ale ono to prostě nejde. Začnu brečet, ale na povrch se žádna slza nedostane. Brečím uvnitř. Žádná slza, žádné vzlyky, jen tupá bolest.
"Tak holky jdeme na to, ať už to máme za sebou. Chci ještě stihnout pauzu na oběd."
Pfffffff tohle kdyby někdo slyšel..

Sestričky ze mě vyndají všechny hadičky, náplasti a bůh ví co jestě. Jen u jednoho mě nechají připojenou. Čím dál hlasitějí pípá.. Aha to bude můj srdeční tep.

Chci se nadechnout,ale nejde to. Nedokážu se nadechnout.. Takhle to nemůže skončit.

Když jenom mrknu, pohnu prstem. Nebo něco, všimnou si,že jsem v pořádku a přežiju. Pomalu začnu vidět, že se mi zvedá prst. 

To otravné pípání se změní v souvislé bzučení nebo co je to. Uvědomím si fakt, umírám..

"Né stůjte!" Zakřičí zpoza skla Ash.

Ashi nesnaž se. Už jsem mrtvá, nezachráníš mě.. Vzpomínej na mě v dobrém..