Realita či sen ?/ ÚPRAVA/

29.Nikol-Já nechci umřít

Zazvoní mi budík, po celém pokoji se rozezní první tóny Fallen Angles. Jak já nesnáším pondělí!
Ani jsem si nezvykla na to, že jsem zpátky v česku a už se zase musím vrátit zpátky do toho blázince.
Vyhrabu se z postele, udělám ranní hygienu,hodím na sebe první oblečení, které mi padne pod ruku a vezmu si do kapsy propisku a papír. Dneska nic jiného nebudeme potřebovat.
Mamka už je jako každý jiný normální den už dávno v práci, proto se nemusím srát se snídaní. Obuju glády a už jsem ze dveří.
Před bytem už stepuje kouřící Josh, přijdu k němu a vytrhnu mu cigaretu z pusy a vyhodím daleko.
Jen naštvaně zabručí, už si na to zvykl a hurá do školičky.

Hned co vejdeme do školy ze všech stran uslyšíme poznámky na náš účet.
"Hele ten buzerant!"
"To je totální zlatokopka!"
"Děvka!"
"Teplouš!"
"Je mi z nich špatně!"

Oba nasadíme pohledy: "Máme v píčí" A vlezeme do třídy, kde nám začne první hodina. Dneska to bylo jiné než kdy předtím.

"Ahoj Nikolko, jak bylo v Německu?" Přisedne si k nám ta největší milka ze třídy a falešně se usměje. Moment jak o tom ví?
"No ano, musela si se mít skvěle.." Odmlčí se a mrkne na mě.
"Ale, Ash a Andy asi tak moc ne..." O čem to mluví? Vždyť ani neví kdo to je!

Hodí po mně nějaký časopis a odkráčí si pryč. Na titulní stránce je Andy a Ash s nějakou dívkou.
Se mnou! Co to?
"Kluci z Black Veil Brides si našli přítelkyni českého původu, který z nich si doopravdy získal její srdce?"
Nalistujeme tu pravou stránku a začneme oba číst.

"Dívka asi 16ti letá z Česka. Fanynka BVB si nejspíše splnila sen. Týden strávila ve společnosti kluků - Andym a Ashleym. Nejdříve jsme se domnívali , že chodí s Andym. Líbali se spolu (viz přiložené foto).
Poté na Vánočních trzích náš milovaný tajný zdroj nám pořídil fotku( viz přiložené foto) , nahrávku a novou informaci. Ashe a téhle neznáme dívky, personál v hotelu nám to také potvrdil. Dokonce s nimi o tom mluvili a teď citujeme. "Byli tak roztomilí, hlavně zamilovaní. V tomhle věku je to ta nejnádhernější věc, a kdyby něco s Andym jsme jí nikdy neviděli". Takže neznámá fanynko, s kým teda chodíš? Kdo si ukradl tvé srdíčko? A nebo chodíš s oběma najednou?"

Když to dočtu vyhodím to do vzduchu a zařvu. "TOHLE NENÍ MOŽNÉ!"
Josh je pěkně vytočený a chce si o tom se mnou promluvit. Ale já mlčím
Celý den, i když učitelka po mně něco chtěla- mlčela jsem. Jsem plně mimo.

Když se to dostalo k těm pipkám, dostane se to ke všem!

Po škole jdu rovnou k Joshovi. "Mám strach Joshi.."
Silně mě obejme a utěší jedním pohlazením .
"Pojď se projít, vyčístíme si hlavu ok? Možná něco vymyslíme"
Ten jeho optimismus mi nahání hrůzu.

Chce se projít kolem řeky, ale já ho zatáhnu směrem k mému nejoblíbenějšímu místečku.
Před námi už je jen dálnice a přechod je hooodně daleko. Musím to zkusit, miluju adrenalin.
"Nikol neblázni, něco tě přejede!" Uchechtnu se a pokračuju dále.
"Nikolo vrať se, umřeš!" Stáhne si mě do pevného sevření, ale naštěstí vím jak na něj. Začnu ho lechtat a on mě pustí.
"Neumřu neboj se a věř mi, dělala jsem to snad tisíckrát." I když ani jednou.
Ale to je hodně vedlejší, ne? Postavím se na kraj a rozhlédnu se.

Teď! Vyběhnu, prokličkuju a už jsem skoro v půlce!
"NIKOLO PROSÍM! POZOR" Zařve Josh a já se zleknu.

Zastavím se. Ohlédnu se za ním. V očích má strach. Já úsměv na tváři.
Prostě blázní. Mě. Se. Nikdy. Nic. Nestane. Takovou radost bych lidem nedopřála. Troubení. Dvě velká světla. Velkou rychlostí se přibližující.

Ježíš, já nechci umřít! Běž Nikol! Rozkážu svým nohám, ale opustí mě snad všechny mé síly. Ten strach. Nademnou vítězí. Cítím, že to není dobře.
Nestačím uhnout, už je prostě pozdě!

Velký náraz a vlna příšerné bolesti.

V dáli uslyším troubení, řvaní běžícího Joshe a nadávky řidiče.

Josh ke mně doběhne a začne brečet, vezme mě do náručí a začne mi šeptat do ucha. Jak mě má strašně rád a že ho nesmím opustit.
"Prosím tě Joshi nic mi není" Chci říct, ale nejde to, kde je teď ten jeho optimismus?

Ta bolest je hodně silná, nemůžu se nadechnout. Pomoc! Prosím pomožte mi někdo, zalapám po dechu.. Ale už to nejde.. Houkačka- sanitka? Zachrání mě, že ano?
Zavřu oči a všude je najednou tma a tak přenádherný klid..

Chci vám poděkovat za vše, za přečtení votes a i komenty<3 Nesmírně si toho vážím.
Mám takové dilema, mám dvě verze tohoto pokračování příběhu.
Jeden, který by skončil asi za dvě kapitoly (žádný happyend) .
A druhý který by ještě docela dost dlouho pokračoval, a pochopili by jste význam názvu tohoto příběhu,spíše celou pointu:-D takže držte palce při rozhodování (y) popř mi napište své názory, přání a podobně, byla bych ráda.