Angel of death

Útěk

Za ruku mě Doktor vyvlekl o další patro výš. Ale ta podivná bytost se stále blížila k nám. V krvi jsem měla adrenalin, zároveň zorničky rozšířené hrůzou a na zádech jsem cítila bodání.

"Co to je?" Zeptala se mě Clara už aspoň po sté.

"Nevím. Myslela jsem, že to bude Hydra. Pak jsem si myslela, že to je Medůza, ale spletla jsem se." Rozhlížela jsem se po chodbě a hledala další schodiště. "Nahoru nemá cenu běžet. Okolo toho se nedostaneme. Nějaké nápady?" Otočila jsem se na Doktora s prosbou v očích.

"Co si tedy myslíš, že to je?" Začal si prohrabávat kapsy a něco hledal.

O patro níž se ozvala tupá rána a křik při kterém vstávají vlasy na hlavě. Stín se přibližoval a já v něm začala nacházet známou postavu.

"Kyklop. Velký pomalý s jedním okem. Ale nebezpečný" S nádechem jsem se přikrčila ke stěně a začala v kapse lovit další sponky. "Tady máte." Podala jsem jim je a počkala až se jim v ruce promění na meče a pak pokračovala ve vysvětlování. "Je to jen pro případ, že bych ho nezastavila. Až přijde nahoru tak ho zabavím a vy utíkejte ven." Zahleděla jsem se jim do očí a čekala na souhlas.

"Co s tím chceš dělat?" Chytla mě za rameno Clara, když se krčila za mnou.

"Poslat to zpět do Tartaru. Tam, kde to patří." S nádechem jsem se zvedla a postavila se před schody.

Se řevem se zpoza rohu vyřítil Kyklop. Dva a půl metru. Jedno jediné oko, bylo bíle zakalené. Ve vlasech slepených špínou měl zapletené sekery a meče jako válečné kořisti. V pravé ruce držel kyj a nebezpečně s ním mával nad hlavou.

"Nazdar, slepouši!" Zařvala jsem abych na sebe upozornila a rukou naznačila Claře a Doctorovi, že můžou okolo nepozorovaně prolézt.

Kyklop znovu zařval a ohnal se na mě kyjem. Přikrčila jsem se k zemi a kyj zasáhl dveře do skladu. Koutkem oka jsem zahlédla jak Doctor vytahuje z kabátu krátkou hůlku a míří s ní na Kyklopa. bohužel jsem se na Doctora dívala moc dlouho a nevšimla si druhé rány, které jsem se už nevyhla. Kyj mě zasáhl do prsou a já odlétla tři metry daleko. Dlouho jsem se nemohla postavit. Pořád jsem se snažila chytit dech. Od schodů se ozýval křik. Znovu jsem se pokusila vstát. S velkým vypětím sil se mi to konečně podařilo. Rozhlédla jsem se po chodbě a to co jsem viděla nebylo vůbec dobré. Kyklop stál nad Clarou a Doctorem a mával Kyjem nad hlavou. Rychle jsem se rozeběhla k nim a meč jsem zabodla do lýtka Kyklopa. Ten se zřítil na jedno koleno.

"Řekla jsem utečte!" Zařvala jsem na Doctora a sledovala jak se Kyklop zvedá. Znovu po mě máchl kyjem, ale tentokrát jsem se vyhla a sekla ho do břicha. "Co si dovoluješ na menší?" Snažila jsem se ho znovu zaujmout, protože se pořát otáčel za Doctorem a Clárou.

Pod schodama jsem uslyšela hlas Clary jak šeptá:"Jak to, že má najednou černé šaty?"

"Co?" Slyšela jsem ještě doktora, ale vzdalovali se, což bylo jedině dobře. Pohlédla jsem na svoje oblečení a doopravdy jsem na sobě měla černé dlouhé šaty, které nosí starořekyně. V pase byly podebírané a bez rukávů. Rozhlédla jsem se kolem dokola. Kyklopa jsem ale nikde neviděla. Rychle jsem seběhla schody o patro níž a objevila modrou policejní budku. Chtěla jsem se kouknout co je uvnitř, když jsem uslyšela řev o patro níž. Pevně jsem sevřela rukojeť meče a seběhla schody dolů. Tam jsem zůstala zkoprněle stát. Kyklop se skláněl nad někým a v rohu místnosti byly všechny ty ženské namačkané a mezi nimi byla i moje matka a Clara. Začala jsem vyšilovat. Chyběl Doktor.

Bůh ví co ty ženské viděly. Všechny mýtické postavy a lidi a vůbec všechno co do normálního světa nepatří, je obalené mlhou. Přesně nevím, jak to funguje. Ale skrz mlhu sem tam nějaký smrtelník vidí.

"Hej obludo!" Zase jsem zavolala na Kyklopa a hodila po něm něčí botou co se tu válela před vstupem do tělocvičny. Ta se mu odrazila od hlavy a díky tomu jsem získala celou jeho pozornost.

"Zase ty?" Zamrkal na mě a promluvil hlubokým chraplavým hlasem. Mám u kluků ráda chraplavý hlas, ale tohle znělo spíš jako kdyby vykouřil pět krabiček cigaret denně.

"No jo no." pokrčila jsem rameny a začala pomalu nenápadně couvat. jenže já a nenápadnost. Omylem jsem stoupla na něčí botu a skácela jsem se k zemi.

Kyklop se mi začal strašně smát. Jeho smích se ozýval v několikanásobných ozvěnách po chodbách v celém domě a rozvalovával vzduch a podlahu pod nohama. Napřáhl kyj nad hlavu a chystal se mi uštědřil poslední smrtelnou ránu. Z posledních sil, které jsem našla někde hluboko na dně truhlice, jsem se překulila na záda a vyhla se tak kyji. Ten po sobě zanechal malí kráter.

Vedle mojí hlavy se najednou objevila ruka. Chytla jsem se a díky ní jsem se vyškrábala na nohy. Byl to Doctor. Motýlka měl rozvázaného, v ruce meč a zhluboka dýchal.

"Jak se s tímhle bojuje?" ukázal mečem na Kyklopa stoupl si rovně před něj.

"Zkus ho tím někam zasáhnout. Je rychlejší než jsem si myslela." Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a ustoupila o krok od Doctora. "Jak se vlastně jmenujete?" Vypadlo ze mě najednou.

"Už jsem to říkal." Pousmál se. "Doctor."

"Jo, ale Doctor kdo?" Uhla jsem první ráně a zaútočila jsem. Zabodla jsem svůj meč do Kyklopova ramene až po jílec. Znovu jsem ho vytáhla a s otočkou mu prořízla hrdlo. Ozvala se dutá rána jak tělo Kyklopa dopadlo na zem. Nekoukala jsem se jak se jeho tělo mění na prach, ale když jsem se otočila nic tam nebylo. "Hm... nebyl tak rychlej jak jsem myslela." Prokřupala jsem si prsty na rukou a rozeběhla se k mamce, abych zjistila co se stalo.

"Thano! Je to past! Oni nejdou po nás nebo po tobě! Ale po nich!" Vykřikla zděšeně matka, když jsem byla pět kroků od ní.

Moje matka je chytrý člověk. Vyrostla v Brooklynu. Vždycky se chtěla stát cukrářkou, ale nějak neměla peníze, aby si udělala nějakou školu. Otěhotněla když jí bylo sedmnáct. Ne se mnou! Mám dva bratry, nevlastní. S tátou - nevlastním - se hned vzali. Ale když byli staršímu bratrovi - Alex - tři roky, Steve musel na dva roky odjet do Anglie. Bylo to pro mamku těžké starat se sama o tříleté dítě a chodit zároveň do práce. Příbuzné jsme neměli. Babička už byla asi dva roky mrtvá a o rodině ze Steveho strany toho moc nevíme. Jak moc, vlastně nic. No. Máma se první rok držela, ale ten druhý už to bylo horší. Začala pít a chodit do klubů. Tam potkala tátu. Mého tátu. Mluví o něm jako o bohovi. Teda, mluvila o něm jednou. No a pak jsem se narodila. Týden před příjezdem Steveho. Dost vyšiloval, ale kdo by ne, když po dvou letech přijedete domů a tam na vás vybafne o jedno dítě navíc. Dlouho to vypadalo, že se rozejdou, ale nakonec to rozdýchal. Urovnali to. Bere mě jako svoji dceru, což je bezva. No a když mě bylo pět, narodil se mladší bratr - Max. Jo já vím, máma je trochu úchyl na X. Z duše se s Maxem nenávidíme, ale to se možná spraví. Mám silnou hyperaktivitu a dyslexii. V deseti letech se to dost zhoršilo. Dělala jsem problémy a tak jsem střídala školy. Dokud sem se nedostala do tak zvaného Tábora polokrevných.

To je vlastně všechno, co bych o svém životě řekla. Proč jsem se rozhodla vám říct jak jsem potkala Doctora a co se nám všechno stalo? Možná, protože jsem divný člověk co utíká.

Nazdar! Tohle je moje první povídka a tak bych byla ráda kdyby jste k tomu něco napsali :) ráda přijmu kritiku ;)

Bude to krátký příběh asi 5 možná 6 dílů a neukončený děj. Ten jsem měla v plánu dokončit, ale nějak jsem si řekla, že to nechám na vás.

Tak mi prosím napište! ;)