Angel of death

Spoiler

"To bolelo!" Zvedla jsem se ze země a třela si naražený zadek.

"Já říkal, že se máš držet." Pokrčil Doctor rameny vykročil ke dveřím. V půlce se však zastavil a s úsměvem dodal: "Dámi první."

Otevřela jsem dveře a vykoula ven byli jsme na poli a k nám se řítil nějaký dědula s vydlemi. Rychle jsem tedy zase zabouchla dveře a opřela se o ně. Clara s Doctorem se na mě usmívali.

"Tak co? Už mi věříš?"  Zhoupl se Doctor na špičkách a upravil si červeného motýlka na krku.

"Fajn. Řekněme, že si nás přenesl do minulosti." Pokývla jsem hlavou.

"Jistě, že přenesl." Dodal hned Doctor.

"V tom případě vysvětli tomu chudákovi, kde se tu vzal ta policejní budka!" Otevřela jsem dveře. Před nimi stál ten sedlák a mířil na nás vidlemi.

"Vypadnetě z mého pozemku!" Zamumlal, když se vzpamatoval.

"Samozřejmě. Nechceme naštvat Gaiu, ani Deméter." Usmála jsem se na něho ironicky.

"Jistě, že ne, když je úroda tak velká." Mávl nade mnou rukou a odložil vidle.

"Ona mluví..." Zašeptala za mými zády Clara Doctorovi.

"Ne Tardis všechno překládá."

"Jo. Aha. Jasně. Vždyť já vím. Co blbneš?"

"Kde jsme?" Zeptala jsem se sedláka.

"U hory Olymp." Otočil se a ukázal na největší horu před námi.

"Bezva." Strnula jsem na místě. "Prostě bezva." Naštvaně jsem zabouchla dveře a opřela se o ně.

"Co se stalo?" Zeptal se Doctor.

"Nic." Odsekla jsem. "Chci pryč." Odlepila jsem se od dveří a naštvaně prošla okolo nich. Zamířila jsem do jedné chodby. Vedle dveří bylo zrcadlo. Viděla jsem jak za mnou chce jít Doctor, ale Clara ho zarazila rukou. Všimla si mého pohledu v zrcadlu. Děkovně jsem přikývla hlavou.

"Někam daleko." Pohladila jsem studený kov Tardis a doufala, že mě má ráda. Přišla jsem k prvím dveřím, které jsem za hodinu našla a s očekáváním jsem je otevřela. Uvnitř byla pouze houpačka. Velká místnost a uprostřed se houpala houpačka. Deset metrů nad zemí.

O pět minut později jsem se na ní nadšeně pohupovala a užívala si svodoby, jakou jsem už dlouho necítila. Když žijete život jako je ten můj, brzo si začnete připadat jako v kleci. Přestanete o sobě mluvit, protože když někdo o vás zjistí pravdu, odejde. Takhle jsem přišla o skoro všechny kamarády. Nepřekousli to, že jsem jiná. Pár jich zůstalo, ale moc jich není. A teď, když jsem byla tak blízko otci. Neměla jsem sem chtít. Je to moje vina a teď jsem ještě naštvaná na Doctora s Clarou.

Byla jsem tak zahleděná do svého smutku,  že jsem neslyšela dveře.

"Jak ses tam dostala?" Ozvalo se najednou za mnou. Otočila jsem se ke dveřím a shlédla dolů na Claru.

"Poprosila jsem Tardis. Jak si mě našla?"

"Stejně. Poprosila jsem Tardis." Pokrčila rameny a sedla si na zem vedle dveří. "Proč jsi se tak naštvala, když jsi zjistila, že jsme u hory Olymp?"

"To je nadlouho." Otočila jsem se zase zpět a sledovala jak se mi nohy houpaji nad zemí.

"Myslím, že času máme dost. Doctor se šel kouknout do nejbližšího města."

"Nechápu to. Kdo je?"

"On zase nechápe tebe. Pojď půjdeme za ním." Začala se zvedat a čekala, až nějakým úžasným způsobem slezu dolů.