Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

I.

Dnes jsem měla v plánu překvapit dědu a pomoct mu se svatyní. Většinu času tam byl sám, protože studuji na náročné škole. Většinou trávím ve škole sedm nebo osm hodin a hned co příjdu domů lehnu si do postele. Ve volném čase trávím dny tréninkem. Boj s katanou. Ale dnes jsem si udělala konečně čas. Jsem zrovna ve svém pokoji. Četla jsem si knížku, kterou jsem našla v dědově knihovně. Vždy mi říká ať se k ní ani nepřibližuji, ale já ho neposlouchám. V tich knihách jsou velice zajímavé věci. Píše se tam něco o prokleté energii a kletbách.

Tak si tak listuji a objevím ilustraci. Málem jsem tu knihu odhodila. Byla tam taková příšera. Obrázek samotný není tak strašidelný, ale já poslední dobou vídám podobné věci. Nechce se mi to věřit. Chtěla bych to říct dědovi, ale ten by mi ještě vynadal.

Měla jsem už toho dost. To jak nic z toho nechápu. Knihu jsem schovala pod polštář. Sešla jsem schody a rozeběhla se za dědou. Byl na dvoře a zametal zem kolem studny. ,,Počkej já to udělám." Řekla jsem a vzala mu z ruky smeták. Usmál se na mě. ,,Jsi hodná, děkuji." Úsměv jsem mu opětovala.

Uklízela jsem tak před svatyní a všimla si, že po schodech na svatyni jde nějaký muž. Moc lidí sem nechodí, kromě starých lidí, kteří stále věří. Byl zvláštní má bílé vlasy a pásku přes oči. Jakmile byl u posledních schodů tak si mě nejspíš všiml. Chvíli si mě prohlížel. Přistoupil ke mně ,,Prosím tě nevíš kde je Nara Urokodaki?" Byla jsem překvapená, že mého dědu zná. ,,Ano, vím kde je. Mám vás k němu přivést?" Zeptala jsem se ho. Úplně se rozzářil, když slyšel, že vím kde je. Opřela jsem koště o studnu a šla směr děda. Muž šel hned za mnou.

Přišli jsme až k dědovi, který vesele popíjel čaj. Jakmile si všiml muže za mnou, rozzářil se jeho úsměv ještě víc. ,,Gojo-san. Co tě tu přivádí." Optal se děda zatímco mi pokynul, aby jsem odešla. Musela jsem tedy opustit místnost.

Šla jsem na dvůr rovnou ke sláměným panákům. Udělala jsem postoj a sekala do panáka. Po půl hodině jsem byla už zpocená, takže jsem se šla napít vody. Jakmile jsem se otočila všimla jsem si, že na mě kouká ten muž. Stál tam opřený o sloup s rukama na prsou. Vážně mě zajímá jak přes tu pásku vidí.

Došla jsem k studni a napila se. Trochu jsem si opláchla obličej. ,,S katanou to umíš." Zaznělo za mnou. Rychle jsem se otočila a všimla si onoho může. ,,bože, člověče musíte mě takto děsit?" Zeptala jsem se a on se jen zasmál. Jako vážně jemu to příjde vtipné. ,,Vyřídil jste si to co jste potřeboval?" Optala jsem se. ,,Hmm, oh ano." Musel se opravdu zamyslet. Skoro mě nevnímal.

Najednou jsem slyšela hluk. Něco bylo v křoví za mnou. Trochu jsem cukla očima k místu odkud hluk vycházel. Muž si onoho nepatrného pohybu všiml. Na obličeji se mu blýskl úsměv. Slyšel to taky? Co ten zvuk způsobilo? Nebyl to normální hluk. Znělo to jako nějaký divný blicoznechucený zvuky.

Aaa první kapitola. Nevím jak vy, ale já se hrozně těším na Jujutsu Kaisen film. Sice už vyšel na Vánoce, ale já čekám na překlad ❤️.