,,Nechce se mi vyprávět vše, takže ti bude muset stačit tohle. Na vyprávění moc nejsem." Zabrblal a založil si ruce na hrudi.
,,Ještě jednu otázku."
,,Popros." Na tváři se mu objevil úšklebek. ,,Ne." Probodla jsem ho pohledem. ,,Tak nic nebude.",,Sukuno neštvi mě." Očividně jsem ho jen pobídla přidat na pilu. ,,Já nevím, to neznělo jako co jsem chtěl." Dál se šklebil.
Nejspíš bych mu jednu vrazila, ano jsem agresor, ale nahlas to nepřiznám. Ale to tetování začalo znova bíle zářit a já se propadla bolestivým mukám. Tvář se mi skřivila bolesti, Sukuna si hned všiml, že něco není v pořádku a rychlostí blesku byl u mě.
Málem jsem vykřikla, ale on mi dal jeho dlaň k puse a já se zakousla až mi na obliček vystřikla krev. ,,Jen klid, to dělají ty vzpomínky. Taky jeden z důvodu proč jsem skončil. Tvé tělo zápasí s probouzející se silou společně se vzpomínkami." Vysvětloval klidně s žádným náznakem bolesti, že mu právě koušu ruku. To zní divně.
Když jsem si navykla na tu bolest, tak jsem dala jeho ruku pryč. ,,My-myslím, že mi ta ruka...sho- shoří." Zadýchala jsem se. Bolest mě držela při vědomí. Ale už jsem cítila jak se mi zavírají oční víčka.
,,Počkej chvilku." Promluvil potichu Sukuna a položil mi už vyléčenou dlaň na záda. Bolest přestala stoupat a naopak se snižovala. ,,Bude vadit, když zavřu oči a půjdu si odpočinout?" Zívla jsem si a nečekala na odpověď, rovnou se mi zavřely oči a mé tělo se začalo zdát strašně těžké. Hlava mi spadla na něco tvrdého, provděpodobně Sukunovo rameno. Jediné co jsem vnímala byl pohyb a Itadoriho hlas, který se hádal se Sukunou. Vinil ho z něčeho, co neudělal.
Do místnosti nejspíš vtrhli další lidi, chtěla jsem něco udělat, abych na sebe upozornila, ale nemohla jsem hnout s vlastním tělem.
,,Pečeť nestačila?" Zeptal se Fushiguro nechápavě. ,,Logicky," Mrmlala Nobara a já bych se nejspíš začala smát na celé kolo, kdybych mohla.,,Itadori! Že ty jsi usl a tvé tělo si převzal Sukuna?!" Křičela dál a já se v duchu popadala za břicho. ,,Takhle to nefunguje Kugisaki!" Začal se instinktivně chránit. ,,Vy jste kokoti úplně všichni." Začalo se smát potetovaný dvojče Itadoriho. ,,Hej zalez zpátky!" Někdo si dal facku, pravděpodobně Yuuji, protože si Sukuna musel vytvořit ústa na jeho obličeji.
Jejich hlasy se začaly vytrácet a cítila jsem jako bych se někam propadala. Místo nějaký černoty jsem viděla bílý strop, pravděpodobně z mramoru. ,,Páni," hvízdla jsem si z úžasu a podívala se po okolí.
Byla jsem v krásném chrámu z antiky. Optavdu to vypadslo jako řecký chrám. Seděla jsem na honosném polo rozbitém trůnu. Vstala jsem z něj a prohlédla si pořádně interiér stavby. U každého sloupu byla kamenná socha dívky. Každou z nich jsem si prohlédla. Byly si velmi podobné, jen šaty se lišily. Všechny byly z jiné éry.
Ale najednou byl daleký skok do předu. Poslední socha měla moderní oblečení, úplně odlišný.
Pohledem jsem jela výše a zarazila se nad jejím vzhledem. VŠAK JSEM TO BYLA JÁ! Co tu sakra dělá moje socha?!
Jen se uklidni Kasumi. Nádech a výdech, přesně tak. Pokud je opravdu pravda co mi všichni říkají, tak se vždy reinkarnuji, takže pokud je má teorie správná, tak toto jsou mé předešlé já?
,,Wow," vydechla jsem. Na můj obličej doléhalo světlo z modrých plamenů, které byly na pochodních nad sochami.
Tak moment, ale velký moment! Modré plameny? Co si tak pamatuji, tak na tý výměnné události jsem omylem vytvořila modré plameny. Když jsem bojovala proti tý holce z Kyota, co používala katanu. To bylo poprvé, co jsem je vytvořila pti tom útoky. Vždy to byl jen poryv větru. Chcete mi říct, že se všechno posralo už v tu dobu?!
Hmm, takže to odstartovalo všechny výpadky a náhodné zbělení tetování. Zajímavé...
ČTEŠ
Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]
FanfictionKasumi bydlí se svý dědečkem ve staré svatyni. Občas vídá divné stvoření, ale ona to považuje jen za přeludy. Jednou k nim příjde bělovlasý muž a její život se obrátí vzhůru nohama.