Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

IX

,,Stalo se něco?" Zeptal se Yuuji. Podíval se na můj vyděšený obličej. ,,V-v po-poho" vykoktala jsem a podívala se mu do jeho hnědých očí.

,,No dobře, ale zdáš se vystrašená." Pověděl.

Ne, víš vůbec jsem se málem neposrala. Vůbec se mi netřese hlas, né, vůbec!

,,Tak tohle už nedělej. Ta vlna mě odfoukla pěkně daleko." Postěžovala si Nobara, ale když si všimla mého výrazu tak jí hned došlo, že není něco v pořádku. ,,Stalo se něco?" Zeptala se, ale odpověď nedorazila. To je jako když si někdo něco objedná z Wishe.

Po chvíli přišel i Megumi, ale já už ho varovala pohledem ať se radši neptá co se stalo nebo jestli jsem v pohodě, protože očividně nejsem.

Pak si, ale všiml, že jsem u Yuujiho ,,Dotkla ses Sukunovy duše?" Zeptal se a já mohla s radostí prohlásit Bingo.

Najednou jsem se probudila z transu a odlepila se od nádoby aka. Mísy na řízky. Ty to pochopíš, mrk mrk. To je jak kdybych mluvila k Voldemortovi. XD.

,,Megumi..." Odmlčela jsem se a vymýšlela co říct, protože jsem ho bez rozmyslu oslovila a je mi blbý mu nic neříct. ,,...asi ses trefil. A Itadori musím říct jedno. Jsi sakra divný a strašidelný." Naoko jsem se urazila. Má depresivní nálada mě rychle opustila a nahradila ji ta vtipkovací. ,,Jojo, on prorazil zeď holou rukou a to nepoužil prokletou energii." Prohlásila Kugisaki. Trochu jsem se podivila, to bych do něj asi neřekla. ,,Vždyť to nebyl ani železobeton!" Vyjel Yuuji dotčeně.

No po chvilce dohadování je se rozhodli, že dnes se toho událo až moc, a že bychom měli někam zajít.

A tak jsme se vydali do centra Tokya! Jdeme zrovna ulicí se stánky s jídlem, když zahlédnu známou osobu. ,,Hele není to Gojo-sensei?" Zeptám se a ostatní se podívají směrem kam ukazuji. ,,Určitě je to on." Řekne Nobara a Megumi následuje. ,,Nemyslím si, že neexistuje jiná bělovlasá osoba s divným účesem a páskou přes oči." Zavtipkoval Fushiguro. Tak počkat! Megumi a vtipy?! To se mi nezdá, je to opravdu on? ,,Hele Fushiguro-senpai." Oslovím ho. ,,Ty jsi se právě snažil vtipkovat?" Ušklíbnu se na právě zmíněnou osobu.

Megumi radši zase hraje Pána 'je mi vše jedno. Ostatní jsou vzduch.' a ignoruje nás dál. ,,To se právě urazil." Zeptám se šeptem Nobary, která ho se mnou sleduje jak pomalu odchází.

,,Megumi!" Křiknu. ,,Já se fakt omlouvám. Neměla jsem si dělat srandu." Řeknu naléhavě a palma se sice na mě otočí, ale nic neřekne.

My ho s ostatními aspoň doženeme.

,,Ooo dívejte." Ukáže Yuuji na stánek s dango knedlíčky a začnou mi zbíhat sliny. ,,To je skvělý nápad." Povím a šibalský se na ostatní usměju. Tak a takto jsme vyrazili na jídlo.

Tříbarevné knedlíčky jsme spořádali rychle, ještě že jsem si nějaké sbalila. Megumi už chtěl platit, ale já jsem ho předběhla a zaplatila za nás všechny. ,,Díky, ale to jsi nemusela." Poděkovala Nobara a já se na ní usmála. ,,Dlužím vám to za to odfouknutí na hřišti." Pověděla jsem.

Tak a teď jsme šli zase do školy. Cesta probíhala bez problémů, teda až na to, že Itadori dostal v polovině cesty hlad, ale já mu s radostí dala sbalené dango, které hned zblajzl.

Po delší době tady mám kapitolku. Je trošičku zábavnější. Snad.😌
A znova děkuji všem čtenářům, kterým se příběh líbí. ❤️