Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

II.

Najednou jsem slyšela hluk. Něco bylo v křoví za mnou. Trochu jsem cukla očima k místu odkud hluk vycházel. Muž si onoho nepatrného pohybu všiml. Na obličeji se mu blýskl úsměv. Slyšel to taky? Co ten zvuk způsobilo? Nebyl to normální hluk. Znělo to jako nějaký divný blicoznechucený zvuky.

Strnula jsem na místě. Po pár vteřinách jsem se rozhodla jít ke křoví. On mě jen sledoval. Byla jsem asi metr od křoví. Hned na mě cosi vyskočilo. Spadla jsem na zem, rychle jsem zavřela oči. Čekala jsem bolest, ale ono nic. Pomalu jsem otevřela oči. Přede mnou stál onen muž a ta potvora nikde. Otočil se čelem ke mně. ,,V pohodě?" Zeptal se mě. Jo jasně málem jsem umřela, ale on se zeptá jestli jsem v pohodě. ,,Ano" sklopila jsem zrak. Cítila jsem se trapně jelikož jsem hned spadla a kdyby tam nebyl on tak bych byla už mrtvá. Ale taky jsem získala naději, že nejsem jediná co to vidí.

Podal mi ruku a já ji přijala. Zvedla jsem se a oprášila prach z kolen. ,,C-co to bylo?" Zeptala jsem se ho. On se na mě nechápavě podíval, protože si nejspíš myslel, že to vím. ,,Oh to byla kletba." Kletba? Ono něco takového existuje? A já myslela, že děda blouzní.

Došli jsme k dědovi. Ten se na nás koukal jako na Pannu Marii. ,,Urokodaki? Mám nápad. Víš jak tvoje vnučka vidí kletby tak by moh-" ani to nedokázal doříct a už na mě vystartoval děda. ,,Ty vidíš kletby?!" Jen si povzdechl. ,,A já myslel, že tebe by to mohlo ušetřit." Hodila jsem po něm nechápavý pohled. ,,Takže ty nevíš, že vidí kletby." Děda na to přikývl. To jsem tu jako jediná co nic nechápe!? ,,No to nic nemění na tom, že by mohla studovat na naší škole." Co? Na jaké škole? O čem to mluví? ,,Ani na to nemysli Gojo." Muž si vzdychl. Sice vím už, že se jmenuje Gojo, ale to nemění nic na tom, že mě chce přihlásit na nějakou školu.

Po nějaké době co se přestali hádat mě vytrhl Gojo z mého nevnímání. ,,Jéj Kasumi jdem k řediteli na pohovor." Co jaký pohovor? Co se stalo? No nic. ,,Ale ješte si sbal věci." Pohledem jsem vyhledala dědu. Ten jakoby věděl co chci říct tak kývl. Šla jsem tedy do pokoje si sbalit. Nemám toho moc takže se vše vešlo do jedné sportovní tašky.

Jeli jsme autem až ke škole. A já celou dobu myslela, že je to  náboženská soukromá škola. No co no.