Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

VIII.

Znenadání jsem silně objala Megumiho, sice nejdřív byl zaskočený, ale potom se jen usmál a objal mě nazpátek.

,,Děkuji." Šeptla jsem Megumimu do ucha. Zdálo se mi to nebo se usmál? ,,Pokud ty jsi monstrum, tak já jsem princezna. Jediná divná osoba je tu růžovka." Prohlásila Nobara. Yuuji se trochu urazil, ale potom se tomu zasmál.

Společně mi pomohli na nohy. ,,Jestli budeš takto smýšlet dál tak si vzpomeň, že všichni Jujutsu mágové jsou divní." Poplácala mě po rameni Kugisaki. ,,Myslím, že Gojo-sensei je toho dobrým důkazem." Usmála jsem se.

,,Pokud se na to cítíš, tak můžeme pokračovat." Prohlásil opatrně Megumi, který se nějak moc zajímá. Takového ho ještě neznám. ,,Klidně." Sebevědomě jsem se usmála a přesvědčená o tom, že tu jsou i divnější lidi jsem vzala do ruk katanu.

Udělala jsem něco co vážně nikdo nečekal.

Pořádně jsem se uklidnila a myslela jsem na mou první pusu s tím, že emocí tam bylo až přehnaně moc a taky jsem to doladila tím, že hned potom mě odkopl.

Vítr se mírně zvedl a ptáci přestali cvrdlikat. Čas jakoby se zastavil.

Katanou jsem se rozmáchla a ostří rozsekalo strom na několik kousků, ale vytvořila se i silná tlaková vlna, která by mě odhodila přes půlku hřiště, ale stál za mnou Itadori, se kterým to ani nehnulo. Odfouklo mě to přímo jemu do náruče.

Byl trochu v šoku, ale hned se usmál jako měsíček na hnoji. Já z jeho roztomilosti asi fakt dostanu cukrovku.

Omylem jsem mu přiložila dlaň na hrudník, což způsobilo to, že nějaká temná aura mě vystrašila tak, že jsem ho ještě silněji objala.

Mezitím u Sukuny
To bude vtipné

Sukunovi probleskla hlavou pro něho velice známá prokletá energie. Trošičku v šoku, že ji zničehonic ucítil. Po tolika letech. ,,Prosím, ať to není ona." Prohodil jen tak. Ne že by se bál to vůbec. Jen ho to trochu překvapilo. ,,Ať to není ta reinkarnační otrava."  Povzdychl si. Moc dobře si uvědomoval, že tato prokletá energie patří jen jediné osobě a to jeho společnici, která ho často doprovázela. Nečekal, že jí ještě někdy potká.

Snad si nevzpomene. Jestli chytne rapla jako minule tak to nemusí dopadnout dobře, přesně jako to město co vymazala z povrchu zemského. Pomyslel si a nevědomě se usmál. Hned se, ale vzpamatoval. Znova se trvářil jakoby mu někdo vzal lízátko.

Znova na cvičišti

,,Stalo se něco?" Zeptal se Yuuji. Podíval se na můj vyděšený obličej. ,,V-v po-poho" vykoktala jsem a podívala se mu do jeho hnědých očí.

Další kapitolka, děkuji za jakoukoli odezvu na příběhu. Přeji hezké čtení dalších kapitol.❤️