Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

XV.

No dnes by měli dorazit lidi z jiné školy. Hodněkrát mě Panda varoval před nějakým Todouem.

Spolu s Megumim a Nobarou jsem šla k automatům, kvůli nehoráznému horku. A jak jinak, neobešlo se to bez stěžování.

,,Noták Kugisaki, vždyť je jich tu dost." Naléhala jsem a dávala pár mincí do automatu. Vypadla mi cola a tak jsem se osvěžila aspoň bublinkami. No to by, ale nesměl nějaký sociopat vystřelit. Když jsem se podívala na viníka málem jsem prostřelenou plechovku upustila. Byla to holka nápadně podobná Maki-senpai. ,,Hej já to ještě nedopila!" Křikla jsem na ni.

Měli byste vědět, že za tu dobu co Itadori umřel a mě se vrátila většina vzpomínek, tak jsem s Gojem cvičila a objevila jsem svou rozšířenou doménu. Neumím ji sice pořádně ovládat, ale co? Je krásná. Abyste si nemysleli rozšířená doména je něco jiného než ta vrozená. Vezměme si Sukunu... Jeho rozšířená doména je ta svatyně, ale jeho vrozená doména je to místo kde jsou všude ty kosti a na vrcholku té hromady kostí má svůj trůník.

No takže k té holce přišel i nějaký chlap a Megumi mi pošeptal velice znepokojující věc. To byl Todou. Ta holka zaútočila na mě a na Kugisaki, zatímco Todou na Fushigura.

Ta holka byla silná a já zrovna neměla svou katanu. Jsem fakt blbá, že jsem si ji nechala ve škole. Nechtělo se mi proti ní bojovat. Nakonec jsem jen uhýbala ranám, i když jsem pár nehezkých dostala do břicha, ale ode mě dostala taky párkrát pěstí. Nestřílela, ale používala různé chvaty.

Když už jsme to nezvládali, tak přišla záchrana v podobě Maki-senpai, Panda-senpai a Inumaki-senpai. Jo!

Teď jsem se vrátila po několika měsících... Takže se posuneme dále, kdy Gojo prozradil všem, že Itadori-kun žije! Ale to znamená, že i Sukuna...
To znamená, že teď jsme v lese a čekáme až to začne.

Jsem strašně nervní z toho, že cítím jeho přítomnost. Megumi to poznal, ale nedal ostatn vědět o mém neklidu, jen mě podpořil, tím že mi položil ruku na rameno s tím, že to zvládnu.

,,Takže ještě jednou. Yuuji? Opravdu to zvládneš?" Starostlivě jsem se na něj podívala, znervózňovalo mě, že to slyší i on. ,,Jistě! Zbytečně se bojíš Kasumi-chan." Široce se usmál.

Hned co to začalo jsme utekli všichni pryč a rozdělili se. Byla jsem s Megumim a Maki-senpai. Uslyšela jsem několik set metrů za mnou obrovský hluk.

,,Nemám z toho dobrý pocit." Přiznala jsem se přátelům. ,,On to zvládne, nemusíš se bát. Jsem si jistý, že ano." Otočil se na mě Fushiguro. Usmála jsem se a pokračovala.

Trochu kratší, ale po velmi dlouhé době. Tak nějak jsem zapomněla co vše se tam stalo, takže se omlouvám, že nevycházely kapitoly. Mám v plánu se k tomu dostat, ale mám asi sedm, které píšu v konceptech pravidelně... Tak to berte jako Vánoční dárek.😅