Věty mudlů, které opravdu naštvou

#168- Kapitola čtvrtá - Elisa je psychopat

Čím lépe začít nový rok, než tímto veledílem?😏
_____________________
Seděla jsem v lavici ve třídě, kde jsme měli mít obranu proti černé magii. Se zamyšleným výrazem jsem se dívala z okna a čekala, až zvon ohlásí začátek třetí hodiny.

Na Patricka Revonose jsem byla docela zvědavá. (Už jsem říkala, že tahle ehm, kniha je plná lidí s absolutně divnými jmény?) Téměř každý rok se učitelé na obranu proti černé magii střídali, jakoby tam nikdo neměl zůstat déle. Prokleté místo, říkalo se mezi studenty. (Buď prokleté místo, nebo nízký plat🤔)

Jelikož jsem letos byla v sedmém ročníku, měla jsem posledního učitele, takže moje starost to už nebyla. Musela jsem se soustředit na jiné předměty, abych se mohla stát léčitelkou. (NE! TY NE! ŽENSKÁ, NELEZ K NEMOCNÝM LIDEM! Přísahám, že jsem absolutně zapomněla, že chtěla do zdravotnictví👀)

Zvon s hlasitou ozvěnou zaduněl. Studenti začali pomalu utichat a vraceli se na svá místa. A právě v čas, poněvadž dveře se rozletěly a dovnitř napochodoval vysoký muž.

Jméno Patrick se k jeho zrzavým vlasům skutečně hodilo, stejně jako zelený hábit. Ještě tak aby nám řekl, že je Ir. (Jak řekl jeden moudrý muž: Tam chybí už jen jednorožci a leprikóni.) Postavil se před katedru. ,,Dobrý den, jmenuji se Patrick Revonos a budu váš učitel na obranu proti černé magii. Do hodin si noste i učebnice i hůlky, budeme používat obojí. Dnes si ale můžete hůlky schovat."

Přejížděl pohledem po třídě. ,,Kdo z vás mi poví, jak se bránit pro proti upírům?" Pár spolužáků zvedlo ruku. Revonos ukázal na Thomase. ,,Ano?" Thomas zaváhal, ale pak začal mluvit. ,,Myslím, že upíry odhání česnek-" Revonos ho mávnutím ruky zarazil.

,,To jsou jen mudlovské pověry, pokud by upír neměl na česnek alergii, nic by se mu nestalo. Někdo jiný?" Nikdo si ale netroufl se přihlásit. ,,Dobře," přerušil ticho Revonos. ,,Vezměte si pergameny a pera, nadiktuji vám zápisky." (Tomu se říká hodina na dvě věci. Ono je totiž strašně složité říct denní světlo nebo svěcená voda, že? Koho by to napadlo? Co se Revonose týče, v prvotní fázi příběhu měl tady pan Patrick na konci být nečekaně padouch, ale z toho nějak sešlo, takže je to další zbytečná postava bez mozku s příšerným jménem. All hail čtrnáctiletá Angua👏)

Znuděně jsem sáhla po pergamenu a peru. Doufala jsem, že takhle nebudou vypadat všechny hodiny, ale že někdy budeme opravdu potřebovat hůlky. Na druhou stranu, běželo mi hlavou, zatímco jsem si psala to, co Revonos diktoval, je to první hodina obrany proti černé magii...
••
Zvon, který ohlásil konec hodiny byl spásou i utrpením zároveň. Hodina skončila, ale i tak mě čekala pomoc u prvního ročníku na lektvarech. (Chudinko malá. Přeju ti, aby sis taky pustila fonendoskop na lavici a měla ho přitom stále v uších😘 A jasně, ne každý to umí s dětmi, ale těmhle je jedenáct a Carlie s nimi má být jednou za měsíc. To přece není taková námaha.)

Vydala jsem se do sklepení, kde jsem se postavila k studentům sedmého ročníku. Dívka mi podala ruku. ,,Jsem Keira Clareová. Ty budeš Carlie, že?" Přikývla jsem a potřásla jí rukou. Potom se Keira otočila na chlapce ze Zmijozelu. (Dejme tomu, že Keira je v tom malém procentu postav, které mi asi nevadí. Jsem zvědavá, co si po sobě přečtu v dalších kapitolách.)

,,A ty jsi..." Chlapec na nás upřel zelené oči. ,,Eric Johansson," odpověděl prostě a dál se s námi nebavil. Keira nechápavě zavrtěla hlavou. ,,Co tam vlastně budeme dělat?" zeptala jsem se jí. (Tak našlo by se pár důvodů, proč Carlie není Havraspár...)