Věty mudlů, které opravdu naštvou

#170 - Nikdy neber Keiru na zápas

Skutečně můžu říct, že jsem se neozvala, jak je rok dlouhý, ale vzpomněla jsem si, že mi tohle leží v konceptech a mohla bych to aspoň dokončit, když už nic jiného :D

Mimochodem, na téhle „knize" jsem začala pracovat v roce 2019 a tehdy mě čekaly přijímačky na střední školu. Letos mě čeká maturita. Šílený, jak rychle to utíká a jak dlouho se táhne se mnou i toto veledílo. Nemám tušení, kdo tu zbyl/nezbyl, ale vřele vítám zpět u dobrodružství Carlie Wootersonové. Je to pořád stejný cringe, tak si ho užijte <33

••
Na stadionu se shromáždila celá škola. Zápasy ve famrpálu byly legendární a nikdo si je nechtěl nechat ujít (podle mě se ale fakt musel najít někdo, koho famfrpál absolutně nebavil a bylo mu jedno, kdo se zrovna honí na košťatech za míčem). Studenti mezi sebou uzavírali sázky a tipovali si, který tým vyhraje. 

Šla jsem si sednout mezi studenty Havraspáru - přece jenom jsem Margaret slíbila, že tam budu. Posadila jsem se na lavičku a sledovala ostatní tribuny. Mezi učiteli seděl Snape s kamennou tváří, nicméně vypadal, jako by byl stejně netrpělivý  jako my (mít tak dobrý oči jako Carlie... Jinak si marně snažím představit Snapea, co by měl nervy kvůli famfrpálu).

Nastavila jsem svůj obličej ke slunci. Byl příjemný, říjnový den, slunce hřálo, vítr mírně foukal a na nebi nebyl jediný mráček. Vynikající počasí na famrpál.

,,Carlie!" Někdo mi zaťukal na rameno. Ohlédla jsem se a spatřila překvapenou Keiru. ,,Co tu děláš? Neměla bys být u nebelvírských?" S úsměvem jsem jí odpověděla. ,,Možná, jenže jsem Margaret slíbila, že jí podpořím- je to pro ní hodně důležité." (Té by nejvíce pomohl pořádný trénink, protože připomínám - z minulé části to vypadá, jak kdyby měla maximálně týden tréninku.)

Keira přeskočila ze své lavičky na volné místo vedle mě a posadila se na něj. ,,A navíc... Vsadila jsem se se Snapem, že Havraspár vyhraje." Keira vykulila oči. ,,To je vtip?" zeptala se a podle jejího hlasu jsem poznala, že doufá, aby to tak bylo.

,,Není. Sám mi to navrhl." Keira nechápavě zavrtěla hlavou, ale pak mě popadla za paži a s nadšeným výrazem ukazovala na hřiště. ,,Koukej! Už přicházejí!" (Kdyby si Carlie náhodou nevšimla a hráči se jí na hřišti nějakým způsobem ztratili.)

V modrých dresech přišlo na hřiště havraspárské družstvo. Dav je hlasitě vítal. Z druhé strany přicházeli mrzimorští. S Keirou jsme tleskaly a povzbudivě výskaly.

,,Vítejte na prvním famrpálovém zápasu letošního roku!" komentoval jeden ze studentů, John Regun. (Opět tu máme naše oblíbená příjmení.) ,,Dnes se utká Havraspár proti Mrzimoru! Orel proti jezevci! Kapitáni si potřesou rukama..."

Zabloudila jsem pohledem k Margaret. Zdála se nervózní, nicméně měla ve tváři odhodlaní které říkalo, že nikomu nedá výhru zadarmo bez boje.

,,Doufám, že vyhrajou," pronesla jsem. ,,Jinak se můžu  rozloučit s příštím zápasem a nezkazím Snapeovi radost." Keira mě obdařila pohledem typu ,,To myslíš vážně?!" a zamračila se. Začala jsem se smát. ,,Ale no tak, přestaň mě vraždit pohledem! Vždyť víš, že tu nejsem kvůli Snapeovi, ale kvůli Margaret." (Tím bych si k povaze tohoto příběhu nebyla tak jistá.)

,,Ano! Kapitáni si potřásli rukama a za okamžik zápas začne!" (Překvapivě.) Madame Hoochová si přiložila ke rtům stříbrnou píšťalku. ,,Tři! Dva! Jedna!" Madame Hoochová zapískala a čtrnáct hráčů se vzneslo do vzduchu.