Věty mudlů, které opravdu naštvou

#169 -Kapitola pátá- Sázky se vždycky obrátí proti vám

Jelikož si potřebuju nějak zkrátit čas, než mě pustí domů z nemocnice, rozhodla jsem se smilovat (nebo taky ne, záleží na úhlu pohledu) a začít pracovat na další části :D

_________________

Podzim pomalu, ale jistě plynul a s ním i čas, který jsem strávila v Bradavicích. Venku za okny foukal studený vítr a bylo příjemné sedět ve společenské místnosti u krbu.

Dopisovala jsem esej o životě Leticie Margodové, čarodějce, která významně přispěla svou tvorbou proti černé magii. Nebyla jsem jediná, kdo využil volné odpoledne k doplňování učiva. Společně se mnou tu seděl nějaký prvák, který neustále okusoval hrot svého pera (Neměli náhodou jen ptačí brka? Pokud ano, tak je to dvakrát tak nehygienické. A když už jsme u toho peří, myslíte, že se někdy někdo zamýšlel nad problémem jedinců s alergií na peří a roztoče obecně? Bych chtěla pak vidět ty dopisy domů: Udusil/a se kvůli všudypřítomnému peří a sovám. S pozdravem Škola čar a kouzel v Bradavicích.).

Esej jsem konečně dokončila a rozhodla jsem se, že půjdu do knihovny půjčit si knihu o kouzelnících starého Egypta. Ze společenské místnosti jsem svou práci odnesla do komnaty (Proč říkat pokoj, že?) a položila si jí na postel (Stůl nebo šuplík by nebyl?). Pak jsem zamířila k podobizně Buclaté dámy, která mi zamávala, jakmile jsem obraz zaklapla na své místo (Nikdo mě nepřesvědčí, že na ni nemávala pěstí).

Šla jsem kolem Velké síně, když jsem uslyšela známý hlas. ,,Carlie! Carlie!" Přes celou chodbu za mnou s nadšeným výrazem běžela Margaret (Here we go again).

,,Ahoj," usmála jsem se na ni. Margaret se snažila popadnout dech a rozmluvit se. ,,Tomu neuvěříš! Včera jsem byla na konkurzu a ucházela se o místo chytače. Byl u toho samozřejmě kapitán havraspárského famrpálového družstva a víš, co řekl? (Co by to tak mohlo být, když má holka radost...)"

Zavrtěla jsem hlavou a i když jsem tak nějak tušila, co mi chce říct, stejně to bylo překvapení.

,,Řekl, že jsem rychlá, soustředěná a obratná. Takže... Takže je ze mě chytač!"

Sklonila jsem se k ní a objala jí. ,,To je super! Kdy je vlastně první zápas? V sobotu?" Margaret nadšeně přikývla. ,,Havraspár proti Mrzimoru." Odtáhla se ode mě.

,,Přijdeš mi fandit?" Přikývla jsem. ,,To je snad jasné, ne?" odpověděla jsem s úsměvem. ,,A... Sedneš si na havraspárskou tribunu?" ,,Proč ne," zasmála jsem se (Myslíte, že by to takhle prošlo? Že by třeba na zápase vedle sebe mohly sedět třeba Ginny a Lenka? Samozřejmě v době, kdy Ginny ještě nehrála, chápeme😁). ,,Jdu do knihovny, nepřidáš se ke mně?" Margaret přešlápla z nohy na nohu. ,,Nemůžu, mám trénink," vysvětlila mi.

Mávla jsem rukou. ,,To nevadí, chápu to. Musíte vyhrát. Ahoj." Margaret pozdravila nazpátek a pak odešla. Dívala jsem se za ní a přemýšlela, kdo dokázal z té tiché, nenápadné dívky udělat energického, společenského člověka.
••
Sobota nastala. Velký Margaretin den byl tady. Ráno jsem ani nemohla skoro nic sníst, jaký jsem měla uzel na žaludku z nervozity, že mrzimorští budou lepší a Havraspár prohraje (Spíš bych se strachovala, aby někdo, kdo neměl pořádný trénink, protože ten trval tak maximálně pár dní, nepřišel k úrazu).

Studenti si mezi sebou nadšeně šuškali, nikdo nemluvil o ničem jiném než o famrpálu (Vsadím se, že by se určitě našel někdo, kdo sporty nemusí a tohle ho nijak nezajímalo. Ach ty stereotypy ve fanfikcích...). Tohle nadšení se přeneslo i mezi učitele, kteří měli v očích ono nadšení, jako všichni tady.

Jelikož jsem že snídaně snědla sotva pár soust, rozhodla jsem se, že bych mohla podpořit Margaret ještě před zápasem.

Odešla jsem od stolu a s úsměvem na rtech jsem chtěla se vydat směrem k madame Hoochové, která by mi mohla dovolit jít za Margaret. Cestu ale mi někdo zastoupil. ,,Vy také hodláte plýtvat časem na zápase?" (Pokud někomu přišel Severus v knihách/filmech creepy, docela by mě zajímalo, co by řekl na tuhle "šikanu".)

Snape na mě pohlížel s úšklebkem na tvář. ,,Vy ne?" nadhodila jsem místo odpovědi. ,,Tomuto sportu nevěnuji příliš pozornosti. A také nerad vidím, jak jsou žáci z koleje, která prohrála, zklamaní a otrávení. Navíc, i když nejsem zastáncem Mrzimoru, řekl bych, že šance na výhru Havraspáru jsou mizivé." (Ok, beze srandy bych řekla, že ta poslední promluva se docela povedla. Pokud za něco své čtrnáctileté já musím pochválit, tak aspoň za snahu neodchylovat se příliš od stylu mluvení originálních postav. Ale je to jen snaha, víme😉)

Musela jsem zarýt nehty do rukou, abych se nějak zklidnila (Riverdale flashback.). ,,Kde berete tu jistotu? Havraspár má nového chytače." A pak, Havraspár je chytrá kolej (Jop, ale co se týče sportu, tak občas jsou všechny vědomosti platprtný a jde o praxi. Které očividně Margaret moc neměla.).

Snape pohoršeně mlaskl (UwU). ,,Ach ano, Margaret Bixternová. Jeden by řekl, že bude ten typ, co se snaží přesvědčit ostatní, že neexistuje." Upřel na mě pohled a já pokrčila rameny.

,,Lidé nemusí být takoví, jací se na první pohled zdají." Nad mou odpovědí se jen ušklíbl. ,,To si opravdu myslíte?" Přikývla jsem (Carlie má výjimečně v tomhle pravdu, je dost velká chyba dát jen na první dojem. Jsme mnohem víc než náš vzhled, jedna emoce, momentální projev nebo případná podoba s jiným člověkem.)

,,Pokud chcete skutečně dělat čest své koleji, vsaďte se se mnou," nadhodil a já povytáhla obočí. ,,To myslíte vážně?" zeptala jsem se a zapomněla, že mluvím s profesorem. Nezdálo se, že by si toho všiml (Na vteřinu byla moudrá, teď se to zase ničí. Congrats Carlie👏👏)

,,Ano. Já vsadím na Mrzimor, vy na
Havraspár. Pokud Mrzimor vyhraje, místo příštího zápasu mi budete pomáhat s lektvary. Ne že bych to nezvládl sám, ale občas se pomoc hodí." Jinými slovy, jsem sice odborník, ale proč nezkazit někomu z Nebelvíru radost? (Ok, tohle taky sedí, ale stejně je to divný.)

Snape můj zamračený obličej postřehl. ,,Abych byl férový, cenu za výhru Havraspáru si určete sama," dodal a začala jsem přemýšlet, co bych chtěla jako vítěz sázky.

,,Když vyhraje Havraspár, budete mi muset udělat něčím radost," odpověděla jsem škodolibě a v duchu jsem dodala zákeřný úsměv. Věděla jsem, že ho to naštve, ale když řekl, že můžu navrhnout výhru sama... (Vážně bych chtěla vidět reakci skutečného Snapea, když byste mu řekli, ať vám udělá radost. Pochybuji, že by si s vámi objednal pizzu a celé odpoledne jste hráli Assassin's creed.)

Snape se zamračil, ale potom ke mě natáhl ruku. ,,Domluveno," potřásl mi s ní a tím oficiálně zpečetil naší dohodu.
,,No, uvidíme se později. Užijte si zápas" řekl mi místo pozdravu, otočil se a zamířil pryč (*dramatické zavíření pláštěm*). Opustil síň a zmizel někam na chodbě.

,,No ne, tak vy jste tak odvážná, že uzavíráte sázky s lidmi, jako je Severus? Už chápu, proč jste v koleji Godrika Nebelvíra." (To není odvaha, to je zlá nemoc, co se jmenuje blbost.) Přímo za mnou stál Revonos a zubil se na mě. ,,Musíte mít hodně odvahy, Carlie," pronesl uznale a ukázal mi zdvižený palec nahoru.

,,Když myslíte, pane..." odvětila jsem s úsměvem.

Revonos mi úsměvem oplatil. ,,Držím vám palce, abyste vyhrála. Hodně štěstí." Jen jsem přikývla a konečně vše vydala ven i já. Štěstí je důležité, pane profesore. To moje se jmenuje Margaret (A ví o tom, chudinka?).
____________________
Pátá část úspěšně za námi, to jste rádi, co?😁 Jinak doufám, že vám nový rok začal líp než mně a že se vám daří dobře🙏❤️