Spravedlivá válka - SNARRY ✔

6. kapitola

Ani po těch letech se toho moc nezměnilo. I když válka dala hradu zabrat a některá křídla byla potřeba rekonstruovat, vypadalo to, že je všechno jako kdysi.

Harry se na rekonstrukci Bradavic nepodílel a vlastně si na stav, ve kterém svůj bývalý domov opustil, do poslední chvíle nevzpomněl. Ale když teď mohl na vlastní oči vidět, jak se majestátně pyšnily naprosto totožnou vizáží jako kdysi, něco ho při té příležitosti zahřálo u srdce.

Dokonce zůstaly všude stejné i sochy a obrazy. Na pozemcích neproběhla jediná změna. Z komínu Hagridovy hájenky se kouřilo a Harry i díky výběhům, ve kterých se pohybovala zvířata rozličných druhů, si dokázal s jistotou potvrdit, že byl Hagrid pořád klíčníkem a profesorem péče o kouzelné tvory. Nikdo by totiž dobrovolně nechoval třaskavé skvorejše jako domácí mazlíčky.

Jakmile dorazil k ředitelně, zbývalo už jen vyšlapat točité schodiště do samotného cíle. Heslo mu samozřejmě ředitelka prozradila a Harry se zhluboka nadechl, neboť přišla zrovna ta chvíle, které se nejvíc obával.

Zaklepal a ještě si naposledy upravil hábit. Na Minervu McGonagallovou se upřímně těšil, ta žena v jeho životě znamenala během jeho studia mnoho a nikdy na ni nezapomněl, ovšem to neznamenalo, že nebyl nervózní.

„Dále!" ozvalo se a on s krátkým zaváháním vstoupil.

Vzápětí si všiml několika osob stojících kolem jejího stole, ale byli k němu všichni zády. Pár přítomných poznal podle postavy. Například profesor Kratiknot byl rozhodně nezaměnitelný. Potěšilo ho, že na škole pořád učí.

Ředitelka vzhlédla a na prchavý okamžik se zatvářila jako Brumbál těsně předtím, než Nebelvíru přidal desítky bodů. Vstala a vyšla mu vstříc, i když to vlastně vůbec nebyla třeba a Harry to trochu vnímal jako malou demonstraci jejího postavení. Možná spíš jako hru, protože ty příslovečné jiskřičky v očích se jí leskly už z dálky. Byla pořád stejná, nezměnila se. Možná měla pár vrásek navíc, ale jinak byla přesně taková, jakou si ji pamatoval.

„Vítám vás," usmála se na něj a natáhla k němu ruku, aby se s ním pozdravila. „Jsem ráda, že jste dorazil, kolego."

Ne, rozhodně se to mladíkovi nezdálo, protože Minerva McGonagallová vypadala velmi pobaveně.

„Já taky, paní profesorko, a jsem rád, že jste mě přijala."

„Ovšemže. Godrick ví, že každým rokem potřebujeme nového profesora na obranu. Bohužel se stále nikomu nepodařilo zrušit to umíněné prokletí," odstoupila od něj a šla se znovu posadit za svůj stůl. „Připojte se, zrovna máme poradu."

Všechny hlavy se na něj zvědavě otočily a on si tak mohl konečně všechny prohlédnout pozorně. Mezi známými tvářemi profesorka Prýtová, která byla nyní zástupkyní ředitelky. Vedle ní stála profesorka Trelawneyová, po jejímž boku se vznášel profesor Binns, který očividně bude svůj předmět učit už navždy. Poznával profesora Křiklana, i když měl možná víc šedivé vlasy a méně jistý postoj, než si pamatoval. Profesorky Sinistrovou a Vektorovou znal spíš jen od vidění díky Hermioně a to v něm v daný moment vyvolalo nepříjemnou vzpomínku. Hagrid nebyl přítomný, zato mezi dalšími neznámými tvářemi jeho nových kolegů stál on. Ve svém démonicky černém hávu a s vlasy spadajícími do bledé tváře si ho prohlížel s očividným despektem.

Harry se mírně zatřásl. Uhýbal pohledem, ale měl dojem, že si toho profesor všiml. Snape se mračil. Z jeho postoje Nebelvír snadno vyčetl, že o příchodu nového kolegy vůbec netušil. A hlavně mu došlo, že Harryho vůbec nepoznal.