MPREG SNARRY 18+ | Konec války se na Vyvoleném podepsal víc, než by čekal. Harry Potter právě zabil Voldemorta a najednou neví, co se životem. Naplnil svoje poslání, všichni kolem jsou šťastní, ale proč není šťastný i on sám? Severus Snape má ovšem...
Takže... Předně mi dovolte se omluvit, že oprava téhle kapitoly trvala tak dlouho. Ale popravdě... Bylo to napsané tak strašně moc hrozně, že jsem to musela docela dost přepracovat. A dobrovolně se přiznávám, že se mi tak strašně moc nechtělo a tak moc mě to nebavilo, že jsem to přepisovala asi desetkrát (a zároveň jsem chtěla ponechat styl, jakým je to psané, tím horší to pro mě bylo) a furt jsem nebyla schopná se přes to dostat, protože takovej sladkej patos je prostě na mě fakt moc :D. A snarry smut mě jako fakt děsně nebere, takže... Sorry - not sorry.
Ještě dostanete 18. kapitolu, takové kratší zakončení a hurá, konečně to budu mít z krku. Jo a dneska bez Josého. Je mi líto, ale všechny svoje mozkové buňky jsem znásilnila opravováním tohohle 18+ fluffíku, na nic dalšího nemám energii... A jestli jsou v textu chyby, překlepy, nebo divný věty, tak je mi to fakt jedno. Snad to zvládnete i tak.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Harry zajel dlaněmi do černých pramenů a putoval s nimi až ke krku, který hranou palce pohladil. Zatímco mu starší muž plenil poctivě rty svým jazykem, a zatímco si ho jeho dlouhé štíhlé prsty přitáhly blíž, tak se Harry s těmi svými přesunul dál na jeho lopatky. A pak ještě níž. Až s nimi nakonec spočinul na jeho bocích. Přitiskl k sobě jejich naběhlé klíny a oba si zasténali do úst.
Když se dostavila potřeba nabrat znovu kyslík, odtrhli se od sebe. Severus využil situace a hbitě se k věcem natáhl pro svoji hůlku.
Byl pořád bílý den a vlastně to bylo docela nemravné, ale bylo mu to jedno. Harry se konečně mohl pořádně vynadívat na obnažené tělo svého milence, které bylo poseté starými jizvami. Jizvami, které jako příběh vykreslovaly minulost jednoho osudem zmítaného muže. Přejel po jedné z nich špičkami prstů a temné oči se na něj zadívaly s podivnou nejistotou. Jako by se snad Severus za svoje tělo styděl.
„Jsi nádherný," pronesl zastřeně Harry a vzal mu vítr z plachet dříve, než by se alchymista vůbec ohradil. Načež dodal: „Neměnil bych na tobě naprosto nic. Jsi dokonalý."
Prohnul se v zádech, aby se jejich krví napěchované erekce do sebe znovu opřely, a Severus věděl, že Nebelvír pod ním nelže. Bylo těžké ovládat svůj chtíč, když ho to pružné tělo v sevření tolik zkoušelo. Vydechl mu do tváře, pevně drže hůlku, aby mu nevypadla z dlaně. Harry se mu otřel o rty. Bylo to nenápadné a jemné, vůbec ne jako doposud. Jejich polibky byly spíše jako splašené dychtivé tornádo vymetající vše, co mu přijde do cesty. Ale tento působil daleko víc intimně. Ačkoliv nebyl tak prudký a animální, stejně oběma vzal dech.
Už to nebyly jen představy, dělo se to. Právě teď a tady. Ruce jindy zdánlivě chladné a drsné byly jemné a hřejivé. Severus jimi putoval po Harryho těle v krouživém tempu a vychutnával si každičký dotek na kůži. A Harry si užíval péči, kterou mu nikdo nevěnoval za celý ten čas. Deprivace nasbíraná léty díky tomu, že žil v podstatě jako mnich, způsobila, že byl citlivější na kdejaké pohlazení nebo políbení. Každý kontakt byl jako seismická vlna a způsoboval v něm chvění takové intenzity, že cítil mravenčení až na špičkách prstů u nohou. A nemělo to konce.
