Reika utíkal co mu nohy a dech stačily. Byl unavený. V boku ho nesnesitelně píchalo a v krku měl sucho. Prudce zahnul za roh a namáčkl se na zeď. Byla tma, asi půl dvanáctý večer a všude kolem ani noha. Až na Ně. Ulici osvětlovala jen stará blikající lampa, která nezvládla odehnat všechny stíny všude kolem. Přesně toho chtěl ale Reika využít. Svezl se po stěně na zem a namáčkl se, co nejvíc do rohu to šlo. V místech, odkud před tím vyběhl, se vynořila skupina asi patnácti kluků s černými šátky přes pusu. Hnali se jako stádo loveckých psů, hnaných za svou kořistí. Prohnali se kolem Reiki, aniž by si ho všimli. Když proběhl i poslední z nich, Reika si oddechl a uvolněně se opřel o zeď. Těžce oddechoval a srdce cítil až v krku. Myslel, že když jim uteče, zbaví se i toho nepříjemného, pro něj až nesnesitelného, pocitu, že ho někdo pozoruje. Ale i teď měl pořád pocit, že není ve stínech sám. Potřásl hlavou, naposledy se zhluboka nadechl a vstal z chladné země. Trochu se rozhlédl. Když si byl jistý, že jsou opravdu pryč, vydal se zpět po cestě, kterou sem přišel. Zastavil se uprostřed ulice ozářené lampou a zadíval se před sebe do stínu. Tahle stará továrna byla směsicí vzájemně na sebe napojených, polorozpadlých budov ohraničených plotem. Všude kolem rostla vysoká tráva a nízká křoviska. Reika stál v slabě osvětlené uličce. Naproti němu byl stín, ve stínu křoví a za křovím plot. Křoví zašustilo. Reika se zarazil a upíral pohled na keř. Z křoví vyšlo obrovské zvíře. Bylo černé se zvláštními červenými ornamenty. Postavově připomínalo pumu, ale bylo větší. Hlava byla víc podobná vlčí a červeno-černé uši byly veliké a kočičí. Reika vykulil oči a překvapeně zíral na zvíře. Zvíře se pohledem zaseklo v jeho očích a lehce vycenilo zuby. Reika polkl. Za boha se nemohl odtrhnout od toho pohledu. Ty oči, byly tak zvláštní, skoro lidské. Zvíře schovalo zuby, přikrčilo se, jakoby se bálo, sklopilo uši a jemně zakňučelo. Reika se na zvíře usmál, takhle bylo hrozně roztomilé. Zvíře se zatvářilo, jakoby mu úsměv oplácelo. Najednou zvíře hrozivě zavrčelo, skočilo po Reikovi a srazilo ho k zemi zpátky do stínu. Ten stačil jen přiškrceně vyjeknout, než zády narazil na zem. Zvíře mu drželo obrovskou tlapu pod krkem a přidržovalo Reiku u země. Jediným vytasením drápů by ho zabilo jako nic. Reika ležel s vykulenýma očima a těžce oddechoval. Zvíře se mu strašidelnou hlavou lehce otřelo o ucho a varovně u něj zavrčelo. Potom zvedlo hlavu a zadívalo se nad sebe. Reika se užuž nadechoval, že začne křičet, ale rozmyslel si to, když uslyšel kroky. V místech kde před tím stál, proběhlo asi deset těch kluků a zastavilo se kousek od nich. Reika se prudce nadechl a chtěl se odplazit víc do stínu, ale zvíře mu přitlačilo tlapu více ke krku a tím ho donutilo zůstat ležet. Vrhlo na něj varovný pohled, jakoby naznačovalo 'Drž sakra hubu!'. Zvíře znovu pohlédlo vzhůru. Reika se zahleděl do míst, kam zvíře koukalo. Na okraji střechy stál kluk. Reika v něm poznal Haruku. Vůdce téhle tlupy. Vedle Haruki stáli další čtyři. 'Rozdělte se! A najděte mi toho parchanta! Já si tě najdu Bulgateungu.' zazněl továrnou mocný hlas. Všichni jeho stoupenci se rozeběhli na různé strany. Zvíře ještě chvíli počkalo. Zavětřilo, a když si bylo jisté, že jsou všichni dostatečně daleko tak z Reiki pomalu slezlo. Reika se odplazil dozadu, až ke zdi domu. Tam se opřel, těžce oddechoval a zíral na zvíře. To stálo před ním. Chlupy naježené, uši přitisknuté k lebce a zuby výhružně vyceněné. 'GEOJISMAL!' ozval se za zvířetem dívčí hlas. Zvíře schovalo zuby, začalo kňučet a poslušně si lehlo na zem. Za ním se objevila dívka v bílém dlouhém kabátu a s bílými vlasy, přikrytými kapucí. Stoupla si vedle zvířete a vrhla na něj vražedný pohled. To se přitisklo k zemi, stále kňučejíc se na ní podívalo. 'To si vyřídíme doma. GAGI!' zasyčela na něj. Zvíře přestalo kňučet a zvedlo se ze země. Pohlédlo Reikovi do očí, zavrčelo a zmizelo v místech, odkud dívka vyšla. Reika za ním zíral jako omráčený. Jak je možné že tu dívku tak poslouchá? 'Hmm. Líbíš se jí.' pronesla dívka. Reika se na ní podíval a nevěřícně se pousmál. Znovu se zadíval do míst, kde zvíře zmizelo. Ty oči. 'Kyra' ozvala se dívka znovu. 'He?' pohlédl na ni Reika. 'Jmenuje se Kyra.' oplatila mu dívka pohled a hlavou pohodila směrem za zvířetem. 'Aha.' přikývl Reika a znovu se zadíval za Kyrou. Dívka si stoupla vedle něj a podala mu ruku. Reika byl tak zabraný do zvířete, že si toho nevšiml a sám se postavil ze země. Dívka ho začala obcházet a prohlížet si ho. Byl vysoký, hubený s úzkým obličejem a celkem pohledný. Až na rudě zrzavé dlouhé vlasy na něm nebylo nic zvláštního. Zastavila se před ním a zamyšleně si ho měřila pohledem. Reika povytáhl jedno obočí. 'Co to děláš?' zeptal se. 'Co na tobě vidí?' odpověděla dívka otázkou s povýšeným pohledem. 'Cože?' nechápal Reika kam dívka míří. 'Čím jsi jí zaujal.' pohlédla mu dívka do nechápavě zkroucené tváře a pousmála se nad jeho nechápavostí a naivitou. 'Si vážně myslíš, že pomůže každému? Jen tak? Na potkání? Něčím jsi jí musel zaujmout.' Reika se jen nechápavě zatvářil, ale nic na to neřekl. 'No vidím, že moc výřečný nejsi, takže půjdu.' otočila se dívka a odcházela. Reika natáhl ruku a chystal se na ní promluvit, i když nevěděl, co chce říct. 'Jo, a abych nezapomněla.' otočila se dívka dřív, než stačil promluvit. 'Být tebou, tak odsud vypadnu. Ti kluci se vrátí.' šťouchla ho do hrudi a znovu se otočila. Prolezla dírou v plotě a vydala se směrem k městu. 'Ale-!' vykřikl Reika, i když nevěděl co. 'Jsem Sugi!' houkla dívka, aniž by zastavila, nebo se na něj otočila. Reika chvíli nechápavě stál. 'Děkuju!' vykřikl nakonec. 'Vyřídím!' houkla opět dívka stále kráčejíc pryč. Reika se trochu zamračil a vydal se směrem domů.
