Další den ve škole měl Reika dobrou náladu. Teď už konečně chápal vše okolo NÍ. Konečně pochopil vše, co chápat chtěl. Pochopil i své pocity a připadal si volný a šťastný. Škubl sebou, když ho někdo popadl za ruku a zatáhl ho do kumbálu pod schody. Někdo jím mrštil o zeď a on na ní bolestivě narazil zády. Těsně vedle jeho obličeje prolétla pěst a udělala díru ve zdi těsně vedle jeho hlavy. Reika ztuhle stál a snažil se dýchat. Před ním stála se svěšenou hlavou Kasumi. Pěst měla stále zabodnutou vedle jeho hlavy a koukala do země. Když si Reika uvědomil, že je to ona, usmál se. Tak rád jí viděl. Už se nemusel hlídat, mohl dát průchod touze a mohl si přiznat city, které k ní cítil. Miloval jí. Konečně si to přiznal. Zamiloval se do očí zvířete a úsměvu ženy. Už se toho nebál. Zahnal tok svých myšlenek a stočil svou pozornost na Kasumi, která stále hypnotizovala podlahu. Chtěl jí chytit za bradu a obejmout ji, ale zarazil se, když si všiml, že se její tělo otřásá vzlyky. Chtěl něco říct, něco udělat, ale ona k němu prudce vzhlédla, až lehce nadskočil. Zarazil se. Po tváři jí stékala slza. Sundala pěst z díry ve zdi a napřáhla se. Reika nic nedělal. Jenom stál...klidně a vyrovnaně na ní hleděl. Viděl cit v jejích očích. Byla zoufalá. Ještě jednou se napřáhla a její tvář zalili další slzy. Už to vypadalo, že Reiku opravdu praští, ale v poslední chvíli ho jen zoufale bouchla do hrudi tak, že to Reika ani necítil. Soucitně se na ní podíval. Stékaly jí po tvářích slzy a tělo se jí třáslo. 'Proč?!' zakřičela frustrovaně a setřela si slzy, které jí ulpěly na tváři. 'Proč mi to děláš?' Reika na ní koukal. Mlčky a s otázkou v očích. 'Nikdy jsem se nemíchala do osudu lidí. Vždy jsem se s nimi scházela jen proto, že jsem se nudila. Ale ty! Ty! S tebou to prostě nedokážu. Ty jsi první člověk, kterému jsem pomohla. A ne jednou. Pořád-' hlas jí přeskočil, zatočila se jí hlava a podlomila kolena. Reika jí zachytil v půli pádu. Sedl si na zem a přitáhl si jí do náručí. Něžně jí objal a hladil jí po ruce. Kasumi se zhluboka nadechla. 'Pořád přemýšlím proč? Nejím, n-nespím. Celé hodiny sedím na střechách a přemýšlím. U-už nemám žádnou energii. Jsem vyčerpaná. Už...už prostě nemůžu.' (koho mi to připomíná? :D) vydechla. 'A co myslíš, jak jsem se dřív cítil já? Musel jsem na tebe pořád myslet, ale ne proto, že bych se bál toho co jsi. Bál jsem se toho, kde jsi, jestli jsi v pořádku a jestli mi někam nezmizíš. A víš proč?' Reika jí chytil za bradu a donutil jí podívat se mu do očí. Už to věděl. Vůbec nebyla tak silná, jak se tvářila. Když přišel někdo...no někdo jako byl on...tak byla vlastně celkem citlivá. Zhluboka se jí zadíval do očí. V duchu se usmál, když si vzpomněl, že před pár dny se jich ještě bál a teď? Teď by do nich nejradši hleděl celé hodiny. 'Protože tě miluju.' šeptem dokončil svou myšlenku a překonal tu zbytečnou mezeru mezi nimi. Lehce se otřel svými rty o ty její. Cítil, že se mírně napnula. Jendou rukou jí chytnul za bok a přitáhl si jí blíž. Položila mu dlaně na rozpálenou hruď. Čekal, že se ho pokusí setřást, ale ona mu jen rukama jemně přejela po hrudi. Cítil, že se uvolnila a že se nebrání, což ho utvrdilo trochu přidat. Lehce polibek prohloubil a nejdřív přejel jazykem po jejím horním a poté i spodním rtu. Vmísil se mezi ně a přejel po řadě zoubků, na kterou mírně zatlačil. Kasumi se nebránila. Otevřela ústa a vyšla mu jazykem vstříc. Duší se jí rozlévalo teplo a klid a v hlavě jí stále zněla ta věta. Protože tě miluju. Protože tě miluju.... Taky ho milovala. Věděla to, ale neměla odvahu si to přiznat. A tyhle něžnosti už jí nebavily. Opřela se Reikovi o hruď a zády ho přirazila ke zdi. Obkročmo si mu sedla na nohy, vpletla mu prsty do rezavých vlasů a zatáhla. Reika se usmál do polibku, zaklonil hlavu a tím polibek prohloubil. Jejich jazyky sváděly boj o nadvládu. Ne, nebojovaly, bylo to spíš jakoby se snažily splynout v jeden. Reika jí chytl jednou rukou za krk a druhou jel něžně přes tvář k šátku na hlavě, který následně stáhl a odhalil tak dvě kočičí uši. Jedno z nich vzal něžně mezi prsty a pohladil ho až ke špičce. Kasumi s ním mírně zamrskala, nejspíš jí to lechtalo. Reika, stále ponořen v polibku, jí rukou sjel na záda, kde nahmatal sponu, kterou sundal. Za Kasumi se zamrskal ocas. Reika ho chytl a jemně si ho namotal na ruku. Potom ho zase pustil. Takhle jí miloval, takovou jaká je. Odtáhl se od ní kvůli nedostatku vzduchu a opřel se hlavou o zeď. Lapal po vzduchu a kůže mu hořela. Kasumi si opřela čelo o to jeho. Reika se jí zadíval do očí. 'Miluju tě.' 'Miluju tě.' oplatila mu Kasumi pohled.
Konec
"Všem se omlouvam, ale zaboha se mi to nechce nastavit jako dokončeny příběh. Tak to sem radči píšu. Tato povídka je dokončená a víc dílů již nebude. Kdyby byl veliký zájem popřemýšlela bych nad pokračováním :) předem děkuji za přečtení TNetopyr"
