Redemancy

Kapitola 7.

Večer na Aellin čekala v pokoji fialová róba. nemohlo se to rovnat té, kterou na plesy nosila normálně. Tahle byla mnohem hezčí, zdobenější a určitě i dražší. Vedle ní byly bílé rukavice a náhrdelník. Kameny vypadaly až podezřele pravé. Když si Aellin všechno oblékla a vlasy sepnula do složitého drdolu, nemohla se v zrcadle poznat. Sice to byla jen róba, ale bylo to všechno. Vypadala bohatá, sebevědomá a jako... Jako kdyby doopravdy patřila do dvora. Myšlenka, že pokud se dnes večer a i v následujících týdnech vše povede, stane se součástí dvora, ji pronásledovala celý den a byla kvůli tomu nervózní. Bude perfektní. Pokud si Carter myslí, že je na tuhle práci perfektní, pak bude muset být za těmi slovy alespoň nějaká pravda. Stále si nebyla jistá, jestli ji neudělal jeho špehem jen proto, aby se s ní později mohl vyspat, ale sám před několika hodinami souhlasil, že se mezi nimi nic víc stát nemůže. 
,,Al?" ozvalo se ode dveří. Carin stála ve dveřích s otevřenou pusou. Aellin si až po chvíli uvědomila, že má na sobě tepláky. 
,,Ty nejdeš na ples?" 
,,Ne. Ahm... není mi úplně dobře. Ale radši mi řekni, kde si sehnala ty šaty!" Al nevěděla co má dělat. Pokud jí bude Carter posílat další šaty, pokud bude pořád mizet...
,,Jeden z mých milenců. Začalo to být asi trochu vážnější," řekla Aellin a pak si uvědomila, že je to vlastně pravda. Svým způsobem. Protože Cartera by teoreticky mohla nazvat svým milencem. 
,,Jméno?"
,,Já... nevím, jestli ti to mám říkat. Ještě si nejsem úplně jistá, kam se to vyvine. Ale až příště půjdeš na bál, tak ti ho ukážu. Z dálky. Pokud bys ho potkala, jenom bys ho odehnala." Carin jí na to neskočila, ale asi pochopila, že z ní víc nedostane, protože jen pokrčila rameny a skočila na postel. Aellin se na jí ještě chvíli dívala a pak ji nechala v pokoji samotnou. Trochu se bála, co se s její kamarádkou děje, ale další pátrání muselo počkat, protože teď měla na starosti svou budoucnost. Dnešek se musel povést. 

Jednou rukou se držela Thea a v druhé ruce držela sklenku vína, ze které nepila. Nehodlala nechat víno zkazit její příležitost v životě. Jejich úkol byl dnes poměrně lehký - měli se dostat do svých rolí. Aellin se jmenovala Julia a Theodor se jmenoval Marcus. Byli zasnoubení a byli bohatí měšťané. To mohlo vysvětlovat, proč už je možná někdo potkal. Během večera se setkali s několika členy dvoru, o kterých Aellin jen slyšela. Lady Rozeta byla největší drbnou v paláci, lord Elder vlastnil velkou část země a lady Marie byla těhotná neznámo s kým. Úkol do budoucna byl jasný - dostat se do vnitřního kruhu drbů a začít tahat za provázky. Nikdo nesmí vědět, kdo má provázky ve skutečnosti v rukou, ale celý dvůr musí být pro, aby se Carter stal králem co nejdříve. Neznělo to zrovna jednoduše, ale znamenalo to, že Al bude alespoň částečně součástí dvora. 
,,Jak se ohledně tohohle celého nápadu ohledně dvora a všeho cítíš?" zeptals se Theo tak, aby ho slyšela jen Aellin.
,,Upřímně? Nevím co si mám myslet. Je to skvělá příležitost, ale pokud se cokoli zvrtne..."
,,Jo. Ale hlavou mi vrtá hlavně jedna věc. O čem si chtěla dneska s Carterem mluvit?" Samozřejmě, že si Theo všiml. Al vždycky věděla, že je až moc všímavý. Celou pravdu mu říct nemohla, protože ji varoval přesně před tím, co udělala. 
,,Jen jsem si ujasnila, že jsem tady kvůli tomu samému jako ty a ne kvůli... jiným věcem." Theo jí evidentně věřil, protože přikývl a jeho oči se přesunuli na taneční parket. Aellin se podívala směrem ke královskému stupínku. Královnino křeslo bylo prázdné, král si nalíval víno a vedle něj... Carter se na ni díval zpět. 

Ráno Aellin probudila Carin, která běžela do koupelny. Až když se vrátila, Al došlo, že asi zvracela.
,,Jsi v pohodě?" zeptala se rozespalým hlasem. Když Carin neodpovídala, uvědomila si, že je to vážné. Vstala z postele a přitáhla si ji do obětí. Carin se po tvářích začaly koulet slzy, ale stále nepromluvila. A Aellin si začala uvědomovat, jak zvláštně se její kamarádka v posledních dnech chovala. A jak moc ji ona ignorovala. Byla natolik zahleděná do sebe, že si nevšimla, jak vedle ní Carin trpí. 
,,Já... s Luisem... myslím, že jsem těhotná," vysoukala ze sebe Carin a zabořila hlavu hlouběji do Aellina ramene. Ta jen mlčela a čekala na další vysvětlení. 
,,Už je to přes dva týdny, co jsem si uvědomila, že mám zpoždění. A pak... pak jsem předvčerejškem zvracela. A všechno to do sebe zapadá. Nechápu, jak se to stalo, protože jsem brala prášky a všechno, ale..." dál nedokázala mluvit, protože její hlas moc přeskakoval a její dech byl moc přetrhávaný. 
,,Ví o tom Luis?"
,,Ne, zatím ne. Asi bych mu to měla říct, ale nevím jak. Navíc se bojím toho, co řekne. Ale tohle není jenom o Luisovi. Královská akademie..." Aellin věděla moc dobře, o čem mluví. Už několikrát se i jí stalo, že měla zpoždění (i když ne tak velké) a přemýšlela nad tím, co všechno to pro ni znamená. Královská akademie se v podstatě skládala hlavně z tréninků. Nějakou dobu by jistě mohla cvičit, ale pak... Pak by musela přestat. A neměla by práci. Neměla by nic. Teď už sice zbývalo jen pár měsíců do konce jejich třetího roku v královské akademii, takže byla možnost, že se Carin povede její trénink ukončit, ale co potom? Fyzickou zátěž stráže nebude moct snést. 
,,Pojď si ještě na chvíli lehnout. Máme ještě času dost. A pak dneska během dne to řekneš Luisovi. Klidně půjdu s tebou." Aellin věděla, že její plán za moc nestojí, ale bylo to alespoň něco, čeho se Carin mohla chytnout. Obě si vlezli k Aellin do postele do medvědího objetí. Carin byla k Aellin zády a stále se třásla vzlyky. Al byla vyděšená, ale nedokázala si představit, jak se cítí její kamarádka. Chytla ji pevněji. Když byly v paláci jen krátce, spávaly takhle docela často. Tenkrát ještě nechodily na bály. Tenkrát neměly ani zdaleka tolik problémů. Aellin nemohla uvěřit, kolik věcí se od té doby změnilo.