Redemancy

Kapitola 3.

,,Musíme pryč!" zatahala Aellin Thea za rukáv.
,,Ale vždyť teprve..."
,,Musíme pryč!" Naštěstí Theodor poznal, že nemá na výběr a nenápadně se společně vytratili ze sálu. 
,,Řekneš mi, co se děje?" zeptal se, jakmile byli dostatečně daleko od sálu. 
,,Tady ne." Aellin se nezastavila, dokud nebyla v bezpečí svého pokoje. Zabouchal za Theem dveře a strhla si rukavice. 
,,Princ. Já... potkala jsem ho už před tím." Theo nic neříkal, jen se posadil na postel a očekával vysvětlení, ,,Dneska odpoledne, když jsem se jako vždy toulala po paláci, tak jsem do něj narazila. Jakože doslova narazila. A pak mi pomohl se dostat na bál. A pak jsme spolu tančili."
,,Nic víc?" 
,,Nic víc, ale když jsem s ním tančila..."
,,Ne! Hned zastav! Tohle není dobrej nápad. Upřímně řečeno tohle je příšernej nápad. Je to princ. PRINC! Tohle nemůže dopadnout dobře, Al, a skončíš jenom zraněná."  
,,Takže co mám teď dělat? Vyhýbat se bálům?!"
,,Třeba, ale hlavně se vyhýbej jemu. Jestli máš aspoň trochu rozumu, tak se mu vyhýbej." Chvíli na sebe jen koukali, než Theo opustil místnost. Aellin se svalila na postel. Nemohla se dočkat, až přijde Carin, aby jí to řekla. Nemohla tomu uvěřit. Chvíli doufala, že u něj třeba stráví noc, nebo že se s ním alespoň znovu uvidí, ale teď... Theo měl pravdu. Byl to nesmysl. Aellin se vyvlékla s šatů a začala se připravovat na spaní. Ještě nějakou dobu čekala, až přijde Carin, ale nakonec se rozhodla, že bude lepší jít spát. Když se druhé ráno probudila, postel Carin byla stále prázdná. 

Vedoucí si jí včera nevšiml, tím si byla Aellin jistá, ale toho jak Carin dnes přišla pozdě, si všiml. Musela dělat sto kliků. Aellin se nepřestávala divit, protože ta samá Carin jí včera vyháněla z postele. Chtěla zůstat a zeptat se jí na všechno, kde celý večer byla a jestli vůbec viděla prince, ale musela běžet spolu s ostatními okolo cvičiště. Oběhli už přes tři kolečka, když se k nim Carin konečně připojila, a během té doby si Aellin rozmyslela, že jí o Carterovi neřekne. Zatím. 
,,Dneska jdeme na bál!" řekla Carin jako první věc, když k Al doběhla. Aellin se jen usmála s tím, že vymyslí výmluvu později. Nebo zapomene. Nebylo to zrovna nejlepší řešení, ale neměla moc na výběr. 
,,Kde si celý večer byla?" zeptala se mezi dechem Al. 
,,S Luisem. Byli jsme v zahradách a nakonec jsme se na bál ani nedostali. A pak jsem u něj přespala, i když je pravda, že jsme toho moc nenaspali."
,,O nic jste včera na bále nepřišli. Musela jsem odejít dřív, protože se tam objevil Zahir. Prince jsem stejně viděla jen s dálky, takže ti o něm nic moc neřeknu." A pak jsem s ním tančila, moc dlouho se dívala do jeho očí a až moc nerada pouštěla jeho ruku. 
,,Je Carter hezký?"
,,Ujde."
,,Vyspala by ses s ním?" 
,,Možná. Spíš ne." Aellin si vzpomněla n její myšlenky během tance. Na to, jak toužila odvést ho z tanečního parketu. 
,,Tak to za moc nestojí, vzhledem k tomu, že spíš s každým druhým," řekla Carin a Aellin na ni vrhla uražený výraz.
,,Chceš snad říct, že jsem děvka?" A pak se rozesmály. Tedy smíchu se to moc nepodobalo, protože už díky běhu neměly dech a znělo to spíš jako přiškrcené vzlyky. Ostatní okolo nich se rozhodli je raději ignorovat. 

Aellin se vymluvila na bolest hlavy a zatímco Carin šla na ples, ona zůstala v pokoji s tím, že půjde spát. Jenže věděla, že ještě chvíli neusne a neměla co dělat. Nakonec se rozhodla si číst, ale všechny knížky v pokoji už měla několikrát přečtené. Chvíli se rozhodovala, jestli má smysl chodit do knihovny nebo je to plýtvání energie. Nakonec se přemluvila, zvedla a zamířila do paláce nad ní. Vybrala si chodby, kde byla nejmenší pravděpodobnost, že někoho potká. Úspěšně se jí podařilo podařit až před dveře do knihovny. I tady byla slyšet hudba a smích z bálu, ale jakmile se za ní dveře do knihovny zavřely, ocitla se v naprostém tichu. Byla zaskočená tím, že je v knihovně sama, ale věděla, že by ji to nemělo překvapovat. Všichni, kdo mohli, byli na plese. Rozhlédla se po knížkách a do ruky si vzala svíčku ze stolku vedle dveří, kterou někdo zapomněl zhasnout. Rovnou zamířila k polici, která obsahovala všechny její nejoblíbenější knížky. Nejraději četla o bojích s romantickou zápletkou. Její vůbec nejoblíbenější knihou se stala ,,Ztracená víra". Byla to knížka o dvou milencích. Oba dva musí do boje, ale každý na jinou stranu války. Když se nakonec potkají na bitevním poli a poznají se, jeden z nich si nevšimne kopí namířenému proti němu a zemře přímo před svým milencem. Ten ho pomstí a poté se sám vedle něj zabije. Aellin to ve smyslu připomínalo Romea a Julii, ale obsahovalo to mnohem více boje, takže to bylo jednoznačně lepší. Prsty přejela přes páteře knih a na čísle osm se  zastavila. Osm bylo její šťastné číslo. Knížku vytáhla a podívala se na název ,,Tam, kde slunce nezapadá".  Už se chtěla vrátit zpátky do svého pokoje a začít číst, když si uvědomila, že má jedinečnou možnost prozkoumat všechny kouty knihovny. Procházela uličkami, které neznala a sem tam se podívala na tituly knih, než dorazila k nejvzdálenějšímu koutu knihovny. V rohu se tam rozkládal malý gaučík se stojanem na svíčky přímo nad ním. Byl dokonale skrytý a Aellin věděla, že se ještě chvíli do pokoje nevrátí.

Přesně po pěti dnech se Carin přestala ptát, proč už Al nechodí na plesy ani bály. Vždy jí druhý den vyprávěla o tom, co se stalo (Luis zabíral vždy většinu vyprávění) a někdy se zmínila i o princi. Ten se ale také na bálech ukazoval zřídka a pokud se uráčil ukázat, vždy jen na chvíli, než zase zmizel do neznáma. Královna si na to neustále stěžovala, ale zbytek dvora byl skoro i vděčný. Všichni se obávali, co princ Carter vyvede. Přesně jedenáct dnů se Aellin chodila schovávat do knihovny a přesně jedenáct dnů ji nikdo nenašel. Každý den si vybrala novou knihu (většina stále ze stejné police) a každý den se ukryla na její místečko, jak tomu teď říkala. A právě, když začínala číst svou jedenáctou knihu, uvědomila si, že není sama.