14. část

95 4 0
                                    


J: jsi naštvaná?
T: ne 
Řekla jsem ironicky, toho by si i blbý všiml.
J: nelži mi
T: tak proč se mě ptáš?
J: já na tebe nezapomněl
T: ....
J: mělo to být překvapení... nemůžu ti říct co to je, ale pokud to chceš vědět musíš jít se mnou
T: dobře
Šli jsme k lomu, miluju to tam.
Byl tam připravený piknik, jak to může vědět, že miluju přírodu a piknik.
T: wow, děkuju moc. To je to nejhezčí překvapení, které jsem mohla dostat
J: jsem rád, že se ti líbí i když to není všechno
T: vážně?
J: no, co to je ti neřeknu, pak už by to nebylo překvapení
T: v tom případě se těším
Šli jsme se najíst bylo to nádherný. Když zapadalo slunce a my už byli na odchodu Janek se zastavil klekl si přede mě.
Já nechápavě koukala. Z kapsy vytáhl krabičku otevřel ji, v ní byl nádherný prstýnek.
J: Týnko, jsi to nejlepší co mě v životě potkalo, po tolika letech jsem šťastný, věřím, že jsi pro mě ta pravá a já bych ti chtěl dokázat, že i já jsem pro tebe ten pravý, proto se tě ptám... Kristýno Popelková vezmeš si mě?
T: ano, vezmu si tě
Obejmula jsem ho a on mi navlékl navlékl prstýnek.
Políbila jsem ho a z jednoho polibku se stalo líbání.
J: teď už jsi jen moje
Šli jsme a cestou si sedli na lavičku. Janek si mě posadil na klín.
J: Týnko moje, já, chtěl bych s tebou chtěl založit rodinu
T: ty chceš miminko?
J: ano, samozřejmě pokud budeš chtít ty
T: já chci
J: tak v tom případě až dojdeme domů můžeme už na něm začít pracovat, co myslíš?
T: výborný nápad
Po chvíli jsme šli domů a co se dělo doma si domyslíte. Takto to trvalo další 3 měsíce. O miminko se pořád snažíme zatím neúspěšně.


Mezi řádky Kde žijí příběhy. Začni objevovat