O nás dvou

(3) Špatná zpráva

Byla jsem tak šťastná, protože vždy když jsme se viděli tak mě pozdravil. Před školou, na chodbě, zkrátka všude. Jednou jsem byla v jídelně a nevěděla jsem kam si sednout (Týna byla navíc nemocná). Maty, který seděl u stolu s jeho kamarády (naštěstí tam nebyl brácha) tam měl jedno místo volné. No a on na mě mávnul, abych si šla sednout k nim. Měla jsem co dělat abych se nečervenala. Hodně mi pomohly závistivé pohledy spolužaček v zádech, protože jsem se cítila tak "trochu" sebevědoměji. Když jsem si pak sedla vedle Matyho a on se na mě usmál měla jsem zase pocit, že se mi hrne krev do tváří. Ještě víc mi dalo zabrat když se nám pod stolem začala odírat kolena.

Druhý den ve škole to bylo hooodně vtipné, protože se na mě skoro všechny holky ze třídy (i trochu starší) závistivě koukaly. Nemohla jsem se toho nabažit. A on se na mě pořád usmíval a tak.

O to tvrdší náraz byl, když jsem si tak projížděla insagram a viděla jeho stories. S radostí jsem na něj klikla a ve vteřině se mi zastavil dech. Byla tam fotka jak se drží nějaký dvě ruce. A aby toho nebylo málo tak na dalším story byla fotka na které si s nějakou holkou dával pusu. Zahodila jsem mobil co nejdál od sebe a nezajímalo mě kam dopadne. Zabalila jsem se do peřiny a do náruče si přivinula obrovského méďu co jsem dostala od Týnky. Nejspíš jsem v záchvatech pláče usnula, protože když jsem se vzbudila byla jsem pořád v posteli. Koukla jsem se na budík, bylo 6:27 a touhle dobou bych měla vstávat. Ale mně se dnes nikam nechtělo. A do školy kde bych potkala Matyho už vůbec ne. Cca za 10 minut za mnou přišla mamka, že bych měla vstávat. Popravdě jsem jí řekla že mi není vůbec dobře a měla bych zůstat doma. Mamka si ze začátku myslela, že simuluji ale nakonec mě doma nechala. Po tom co bouchly hlavní dveře jsem začala přemýšlet. No a to bylo hodně špatné rozhodnutí, protože jsem zase začala brečet.

Nenáviděla jsem sebe i Matyho. Jeho za to co mi udělal. No mě, vždyť to ani takhle říct nemůžu protože se mnou nechodí aaa. Sakra, no a sebe za to že si něco takového nalhávám. Že by se mnou mohl chodit a že si ho takhle podvědomě přivlastňuju. A taky jak jsem se do něj mohla zamilovat když je o 4 roky starší. 4 roky sakra!!! Jasně Týnčiny rodiče jsou od sebe 9 let, ale stejně..

No a v těhle myšlenkách se motal celý den. Jediné, co mě dokázalo trochu uklidnit byla čokoláda, zmrzlina, seriály a chipsy. Můj žaludek a hubnoucí plán mi sice nepoděkujou, ale i tak to bylo to jedný při čem jsem nebulela jak želva.

No nic přátelé dneska trochu kratší, potřebuju po dlouhé době rozjet. Každému zlatíčku co čte můj příběh Novinky děkuji
Vaše Neli <3