Projekt Walrider

Kapitola 9.

„To všechno samozřejmě pro armádní účely." pokračoval Dave.  "V tom byl ale problém. Museli to na někom testovat, dělat pokusy. Na kom jiným to zkoušet než na bláznech, že jo. Ty nikomu chybět nebudou a kdyby mluvili, nikdo jim nebude věřit. A tak začal Project Walrider. Nebudu vás zatěžovat podrobnostma, stejně na to nemáme čas. Prostě se jim to podařilo, ale Walrider byl naprosto nekontrolovatelný. Aby se dal ovládat, musí se usídlit v hostiteli. Jenže ne každý je vhodný. Jeden se našel. K tomu, aby mohl žít je zapotřebí přístroj Morphogenic Engine. Bohužel se jim to vymklo kontrole a hostitel, Bill, zemřel, tím pádem je neovladatelný. Vyvraždil podzemní laboratoř. Musíme vypadnout. Hned! Zabije vše, co mu přijde do cesty..."

Stála jsem jako přimrazená a vstřebávala všechny informace. Kdyby mi tohle řekl před měsícem, myslela bych si, že je na drogách.

„Liv, musíme jít!" naléhal.

„Jo...jo, pojďme."

Všichni tři jsme se vydali po chodbě. Viděli jsme první oběť masakru. Strážník měl rozpárané břicho, všude byla krev a kusy jeho střev. Musela jsem odvrátit pohled. Výtah byl zaseknutý a u schodiště skupina pacientů zrovna trhala jednoho doktora na kusy.

„Honem, tudy." řekl Dave potichu a ukázal na malý kumbál s nářadím.

„Co teď? Jsou všude." řekla Ash hystericky.

Najednou jsem ucítila ostrou bolest v podbřišku. Sykla jsem bolestí.

„Liv, co je?" přiskočila ke mě Ashley.

„V pořádku jen...Trochu mě to zabolelo."

„Moment, je tu něco co nevím?" prohlídnul si nás Dave znepokojeně.

„Nevím jestli je ta pravá chvíle..." řekla jsem nervózně.

„Je těhotná." řekla Ash.

„Ashley!" zamračila jsem se na ní.

„Co...cože?" Dave stál jako opařený.

Rozhovor přerušila rána do dveří.

„Honem...Nahoře...Ta klimatizace, jděte!"

Nebyla jsem si jistá tím, jak tu zprávu vzal. Ale rozhodně jsem se nechtěla nechat zabít nějakým bláznem. Pomohly jsme si s Ash do šachty. Jako poslední šel Dave. Nastalo ticho...Těkala jsem pohledem z jednoho na druhého.

„Máte tušení, kam to vede?" přerušila jsem to ticho.

„Mělo by to vést do jídelny, ale nejsem si jistý."

„V jídelně je nouzový východ, můžeme se tudy dostat ven." vzplanula Ash jiskřička naděje v očích.

„Tak pojďme." Ashley šla jako první.

Z venčí byl slyšet tlumený řev. Snažila jsem se to nevnímat.

Konečně jsme dolezli do konce. Asley skočila dolů.

„Vedlo to do chodby. Kuchyně je hned vedle. Čistý vzduch, můžete."

Už jsem chtěla skočit, když mě Dave chytil za ruku a otočil k sobě. Něžně vzal mou tvář do dlaní.

„Možná je na to brzo, ale miluju tě a to malé budu stejně tak. Rozumíš? Vyvedu vás oba z tohoto pekla."

Musela jsem zamáčknout slzu. Políbil mě na čelo a vyskočili jsme z klimatizace.

„Sakra, dveře jsou zamčený. Nechala jsem klíče na sesterně. Kruci!" kopla Ash zuřivě do dveří.

„Co teď? Co požární schodiště?" zeptala jsem se.

„Je roky nepoužívané. Není to bezpečné."

Naproti nám z druhé strany chodby přicházeli dva muži. Jeden měl v ruce nůž a druhý baseballovou pálku.

„Rychle utíkejte do druhýho patra!" křikl Dave.

Na to už jsme všichni běželi po schodišti se šílenci v patách. Utíkali jsme chodbou zoufale očima hledající vhodnou skrýš.

„Hele výtah je v pohybu! Naskočíme tam, to stihnem." ukázala jsem směrem k výtahu.

„Honem" na poslední chvilku jsme s Ashley naskočili do výtahu. Dave zůstal v patře.

„Ne!" křikla jsem a hlavou se mi prodralo snad tisíc myšlenek, co by mu mohli ti blázni udělat.

„šššš, Liv. " obejmula mě. „On se z toho dostane, jen musíme být ticho."