Projekt Walrider

8.Kapitola

28. října 2009

08:00

Dnes jsem si dělala těhotenský test...a vyšel pozitivní. Nevím, jestli se radovat, nebo plakat. Netuším, jak to řeknu Davovi a jestli to dítě bude chtít - Já ho chci ... Moc. Musím promluvit s Ashley.

(O hodinu později)

„Cože?! A víš to jistě? Měli bychom udělat sono!" Tvář měla bledší než jindy, kruhy pod očima z nedostatku spánku a na první pohled z ní sálalo vyčerpání.

„To bychom asi měli, ale vím to jistě."

„Stejně uděláme vyšetření." mluvila chladně a přísně.

„Ash, co se děje?"

Na chvíli se odmlčela. „Víš, často se stává, že tu ženy mají falešná těhotenství. Netuším proč, ale stává se to..."

„Fakt? Ale to je celkem vážná věc. Někdo by to měl řešit."

„Třeba je to těmi přístroji, nestrkej do toho nos a pojď." odsekla.

12:00

Naštěstí se potvrdilo, že těhotná opravdu jsem. Měla jsem neskutečnou radost, kterou mi však kazila dnešní atmosféra, která by se dala krájet. Všichni byli napjatí, nervózní a vyplašení. Něco se dělo a nikdo mi nechtěl říct co...Dave se neozýval...

14:00

Dostali jsme hlášení, že z cel utekli vězni, ale že máme zachovat klid. Sakra, jak mám zachovat klid, když vím, že pod námi pobíhají přepnutý vězni?! Aby toho nebylo málo, pacienti se začali probíjet ven také. Doktoři se báli k nim chodit. Měla jsem strach. Pokouším se kontaktovat Dava, ale neodpovídá...

17:00

Zamknula jsem se s Ash na sesterně...Systém se zhroutil. Pacienti utekli z pokojů a začali drancovat ústav. Koho našli, toho v lepším případě nechali s výhružkami odejít, v horším, ho okamžitě surově zabili, znásilnili nebo se ho snažili sníst. Nevěděla jsem co dělat. Dlouho jsme tu zůstat nemohli, bylo jen otázkou času, než se budou dobývat i sem. Tak málo stačilo k tomu, aby se pěkný den zvrhl v peklo na zemi. Všude jen křik, pláč, strašlivé zvuky a pach krve.

20:00

„Co budeme dělat?! Barák je plný masochistických šílenců a my se tu schováváme v pokoji!"

„Klid, Ashley. Už něco vymyslíme."

Někdo zabušil na dveře, až se otřásly. Obě jsme nadskočily. Bušení se ozvalo znovu.

„Halo?! Je tak někdo? Olivie? " ozval se Davův hlas.

Okamžitě jsem ho pustila dovnitř a hned za sebou zamknula.

„Jsi v pořádku?" starostlivě si mě prohlédl a dlouze objal.

„Co se to děje? Víš o tom něco?"

„Neměl bych vám to říkat. O tomhle neměl nikdo vědět, ale situace je vážná." na chvilku se odmlčel. „Všechno to začalo u zrodu Murkoff Corporation, kterou založili Alan Mathison Turing a Rudolf Gustav Wenrick. Vědcům se zrodil v těch jejich palicích šílenej nápad jak stvořit dokonalou bytost, která by byla nadpřirozeně silná, nesmrtelná a mnohem vyspělejší než člověk..."