Projekt Walrider

13. Kapitola

Olivia

Stál přede mnou bez hnutí. Na první pohled připomínal černého ducha, nebo jakýsi černý oblak. Ve skutečnosti to byl temný oblak nanities, které mu propůjčovaly nadpřirozenou sílu a moc. Když jsem se pozorně zahleděla přes černý roj kolem něj, jeho postava připomínala kostlivce. Vznášel se kousek nad zemí. Chvíli jsme tak na sebe zírali, když se najednou rozletěl proti mě, silně mě chytil pod krkem a nadzvedl mě do vzduchu. Škubala jsem sebou, jeho stisk byl neuvěřitelně silný. Dusila jsem se. Na chvilku jsem na něj pohlédla a... bylo to jako se dívat smrti přímo do očí. Docházel mi vzduch, tmělo se mi před očima, až najednou do mě vstoupil. Jen na okamžik, ale ten pocit byl nepopsatelný. Celé mé tělo brnělo a chvělo se po záplavě energie. Bylo to příjemné a zároveň děsivé. Jako by se něco vmáčklo do mé hlavy k mém mysli. Vznášeli jsme se nad zemí. Cítila jsem jeho mentalitu. Jeho myšlenky...

Poté z neznámého důvodu moje tělo opustil a zmizel v protější zdi. Padla jsem na zem a vzpamatovávala se ze všeho, co se stalo. V hlavě jsem měla spoustu otázek, byla jsem vyčerpaná, zmatená, ale prioritou pro mě bylo zabít Billyho a najít Dava.

Vstala jsem, odpojila Billyho od Morphogenic Enginu a bez známky emocí a ohlédnutí jsem vyšla z laboratoří s cílem najít svého muže.

Dave

Už hodiny utíkal před svým pronásledovatelem, který mu byl stále v patách.

Začínal být zoufalý. Zaběhl do jedné z chodeb, kde se hbitě schoval do skříňky. Snažil se zklidnit svůj dech, aby slyšel nepřítelovy kroky. Slyšel jen jeho hlas vycházející ze vzdálené místnosti.

„Miláčku, nemůžeš se přede mnou skrýt. Sama ze sebe tím děláš jen dárek pro mě. " zněl hlas Eddieho Gluskina.

Pak hlas i veškerý hluk utichl.

Dave si oddechl, že už to má za sebou. Promnul si tvář a na chvilku, po dlouhé době, zavřel oči. Myslel jen na to, jestli je Liv v pořádku. Doufal v to. Užíval si představu, že našla pomoc a utekla do bezpečí.

Když znovu oči otevřel, bodlo ho u srdce. Zrak jeho nepřítele ho propaloval skrz mřížku ve skříňce.

Eddie se usmál. „A...Konečně. " řekl, převrátil skříňku a začal jí táhnout kamsi po chodbě. Dave zpanikařil, nevěděl, co má dělat, připravoval se na to, že to může být jeho definitivní konec...

„Budeš muset chvilku počkat .Vím, že jsi nedočkavá jako já až završím naší lásku. Ale zkus se těšit z toho, co přijde. "

Dotáhl ho do místnosti, kde skříňku postavil

„Tady, drahá. To ti pomůže se uvolnit. " Dave viděl jen hadičku s uspávacím plynem blížící se k němu. Po pár vteřinách byl v bezvědomí.

Když se probudil, seděl přivázaný na židli. Rozhlédl se kolem, byl v místnosti, která byla přetvořena do pomyslné kaple. Byla tam svatební ulička s bílým koberečkem, řady židlí a oltář vyzdobený květinami, před kterým seděl. Než se stačil pořádně rozkoukat, do místnosti vstoupil Eddie. Na tváři mu hrál veselý úsměv a oči mu zářily.

„Jak nádherný den pro ženicha...Jsi tak krásná, ta měkká, bílá kůže.. " pomalu procházel uličkou držící v ruce nůž.

Dave hledá nějakou skulinku jak utéct. Z Eddieho řečí mu běhal mráz po zádech.

„Žena musí nějaké věci přetrpět. Není to příjemné, já vím. Ale snaž se vydržet pro mé dobro. V zájmu našich dětí. Nebude to na dlouho. Jen tohle odřízneme...hnusné. Aby se udělalo místo pro moje teplé sémě. Po založení naší rodiny. Řez trochu zabolí. A oplodnění. Porod není nikdy snadný. " Chvilku se odmlčel a přistoupil k Davovi.

„Udělám to rychle, jen zavři oči a mysli na naše děti. "Řekl, napřáhl ruku a...

Eddie padl na kolena. Hrudí mu projela ocelová tyč.

S vytřeštěnýma očima sledoval Dava.

„Když žena není šťastná, nikdo není šťastný. "Zasýpal a mrtvý padl k zemi. Dave vyděšeně pohlédl na svého zachránce.

„Liv...?"