You're Mine

1. Kapitola

INFO: Mám k Angeline všechnu účtu takže to neberte nějak vážně. Všechno je pouze pro příběh. Angelina zde nemá děti.
*•••*

•Jessica POV•
Nedávno jsem dokončila školu a potřebovala jsem si najít práci na stálo. Během hledání jsem objevila, že ve Vogue hledají asistentku. Přišlo mi to jako dobrý začátek. Dostala jsem e-mail, že se mám stavit v pondělí v 8h.

Teď byla ale sobota a to znamenalo jediné. Můj dobrý přítel Ryan mi nedávno řekl, že pořádá obrovský večírek ve svém sídle a prý jsem zvaná. Nebyla jsem na takové velké sešlosti lidí zvyklá ale pak jsem si řekla, že bych měla konečně někam vyrazit. Bylo mi jasné, že tam nebudu nikoho znát ale tak skleničky alkoholu mi budou dělat dost dobrou společnost.

Nebyla jsem si úplně jistá co bych si asi tak měla vzít na sebe protože Ryan mi nic neřekl. Po dlouhém hledání ve svém šatníku jsem našla černé vyzývavé šaty, ve kterých snad i zapadnu do davu. Neměla jsem v plánu někoho ulovit a celkově na sobě mít jakoukoliv pozornost. Znám totiž jeho večírky. Je tam spousta lidí, kteří si chtěj buď najít někoho na jednu noc nebo se tam porvat a různé takové věci.

Vše mělo začít ve 20h což bylo zhruba za dvě hodiny. Bylo to tak akorát, abych se začala připravovat. Dala jsem si make-up, vlasy jsem si nechala volně padat okolo ramen. K šatům jsem zvolila černé boty na podpatku.

Na místo určení jsem dorazila okolo 20:10. Už jsem zde párkrát byla, teď to ale kvůli těm lidem vypadalo úplně jinak. Šla jsem dovnitř a narazila na obrovský dav lidí, kteří na sebe hlasitě křičeli, smáli se a tančili.

Po pár chvílích na mne známy hlas zakřičel. ,,Hej Jessico opravdu jsi přišla."-,,Ahoj Ryane. Kolik je tady proboha lidí?" Rozhlédl se okolo nás. ,,Mělo by tady být něco okolo 300 lidí možná víc. Koho to zajímá jen si užívej." Poslední větu na mne zakřičel když mizel v davu. Šla jsem si najít nějaké pití a pak místo kde se zašít.

•Angelina POV•
Další velký večírek v řadě. Nebylo to pro mne nic nového, lidi mě často zvali na takové večírky a já si ani nestěžovala. Byla jsem známá jako šéfredaktorkou časopisu Vogue.

Původně jsem si chtěla vzít nějaké šaty ten nápad jsem pak ale zahodila. Nakonec jsem si na sebe vzala bílý oblek a pod něj pouze černou krajkovou podprsenku.

(Něco takové)

Musím uznat, že tohle místo bylo nádherné, přímo stvořené pro takové párty. S tím 'chlapcem' jsem se moc neznala ale už jsem o něm slyšela a jiných jeho oslav jsem se i zúčastnila. Vždycky to stálo za to.

Uvnitř se to hemžilo klasickou partou opilých lidí. Když jsem vstoupila nejspíš do obývacího pokoje vrhly se na mne dvě holky. Jejich přítomnost mi nějak nevadila, už jsem si zvykla. Pokaždé se na mne nějaká z takových dívek nalepila a byla dotěrná. Vůbec jsem se o ně nestarala a šla si sednout doprostřed místnosti. Obě se posadily vedle mne. ,,Angelino." Zavolal na mne Erik. Byl to můj dlouholetý přítel, na kterého bych nedala dopustit. ,,Ahoj Eriku." Vstala jsem abych ho mohla obejmout, posadil se naproti.

Řešili jsme různé věci ať už práci nebo osobní život. Pak se omluvil, že půjde najít Ryana. On narozdíl ode mne Ryana znal. Dál jsem popíjela své pití když jsem v opuštěném rohu místnosti uviděla tu nejkrásnější bytost. Byla nádherná, dokonalá ale zároveň tak opuštěná. Chtěla jsem ji. Původně jsem dnes neměla v plánu si s někým něco začínat ale jí jsem nemohla odolat. Když jsem se zvedla ty dvě udělaly to samé. ,,Vy dvě nikam nejdete. Najděte si někoho jiného." Něco začaly reptat ale odešly a já se mohla vydat za mou neznámou.

,,Ahoj krásko."-,,Ahoj."-,,Je tady místo?" Přikývla a trochu se posunula, aby mi udělala místo. ,,Angelina." Nabídla jsem jí ruku, kterou s úsměvem přijala. ,,Jessica."-,,Krásné jméno." Začervenala se a poděkovala mi. Měla jsem dobrý pocit z toho, že mě nejspíš nepoznala.

•Jessica POV•
Nebyla jsem si jistá odkud tu ženu znám ale byla mi povědomá. ,,Přijdeš mi povědomá." Řekla jsem při pohledu na ženu. Ona trochu vytřeštila oči ale pak zachovala klid. ,,Nemyslím si." Napila se svého pití. ,,Tak co tady děláš?"-,,No pozval mě sem můj kamarád." Souhlasně přikývla, stále jsem ji musela zkoumat. Znám ji, prostě to vím.

Ze začátku jsem byla z její přítomnosti trochu nervózní ale pak se atmosféra uvolnila. Byla milá dokud nás nepřerušila nějaká holka s hodně odhaleným tělem. Když pozdravila Angelinu tak jí oslovila jako paní Jolie. Teď se mi začalo rozsvěcovat. Paní Jolie známá jako šéfka časopisu Vogue. Proboha. Jak jsem ji nemohla poznat? Ta holka se jí začala různě dotýkat a já se radši rychle zvedla a odešla někam pryč. V hlavě jsme měla milion myšlenek na to, že jsem se pravě bavila s ženou, pro kterou budu snad pracovat.

Dostala jsem se ven na prostornou zahradu, která byla skoro prázdná. Na verandě stálo jen pár lidí, vydala jsem se dál až jsem došla k opuštěné lavičce. Užívala jsem si klidu a čerstvého vzduchu.

Nadskočila jsem když mi někdo položil ruku na rameno. Otočila jsem se a tam stála. ,,Utekla si mi." Dívala se na mne shora. ,,Promiňte, že jsem vás nepoznala paní Jolie." Stoupla jsem si, abych stála čelem k ní. ,,Buď v klidu-" musela jsem ji přerušit. ,,Jak mám být v klidu když jsem požádala o místo ve Vogue a v pondělí jdu za vámi na pohovor." Nevěřícně na mne vykulila oči.

•Angelina POV•
Když řekla tohle nechtělo se mi tomu věřit. Opravdu jsem flirtovala s někým s kým se mám v pondělí vidět na pohovoru o práci mé osobní asistentky. Tohle bude ještě zajímavé. Během mých myšlenek Jessica začala odcházet zpět do budovy.

,,Hej." Byl to zas Erik. ,,Hledáš někoho konkrétního?" Zeptal se mě. ,,Vlastně jo ale nejspíš už odešla." Řekla jsem sklesle. ,,A koho?"-,,To je jedno, jedu domu." Sebrala jsem se a zavolala svého řidiče, aby pro mne přijel a já mohla odjet.

,,Paní Jolie." Pozdravil mě Connor a otevřel mi dveře auta. Poděkovala jsem mu a pak vlezla na zadní sedadla vozu. Během cesty jsem myslela na jediné. Na Jessicu. Jen jsem doufala, že opravdu v pondělí přijde i přes to všechno co se dnes stalo. Chtěla jsem ji znovu vidět.

•Jessica POV•
Po našem rozhovoru s paní Jolie jsem se rychle sebrala a radši odešla. Už jsem tam stejně nechtěla být ale hlavně jsem ji nechtěla potkat. Cestou domu jsem stále uvažovala o tom pohovoru v pondělí. Tu práci jsem potřebovala. Jen si prostě nejsem jistá jak by to všechno pak probíhalo. Ona se k tomu vlastně ani nevyjádřila.

1104slov

Máme tady nový příběh. Mám z něho opravdu radost a doufám, že se vám bude líbit. Votes a názory potěší.🤍