Rich boy (Taekook)

Seznámení

JeonJungkook pov.

Vešel jsem do budovy univerzity a šel hledat svoji skřínku s číslem 66. Na chodbě bylo spoustu lidí, kteří na mě nevěřícně čuměli. Jejich pohledy mi byly nepříjemné, stejně tak jejich neutichající šuškání. Pohledem jsem zabloudil přes ten dav ke dveřím, kde stál vysoký, celkem pohledný kluk se světle hnědými až oříškovými vlasy. Jeho oči byly modré jako ta nejčistší voda. Měl na sobě bílou volnější košili. Naše pohledy se na pár sekund střetly, jeho pohled byl jiný než těch ostatních. Díval se na mě fascinovaně, jak kdyby viděl zjevení z jiného světa. Po chvíli jsem odvrátil zrak. Začal jsem si brát věci ze skřínky i s mým novým rozvrhem hodin a chtěl jít do své třídy. Než jsem se ale stačil pohnout, přišli ke mně dvě holky. Vypadaly, že jsou straší než já. Nic pro mě. Byly nechutně moc zmalované, a to se mi nelibí. Celkově sám nevím, jestli se mi líbí víc holky nebo kluci. V minulosti jsem se jednomu klukovi přiznal, a nakonec to neskončilo moc hezky. Můj bratr Jin je na kluky. Vím, že má i přítele, jen ho neznám. S Jinem nejsem v kontaktu už tak 5 let kvůli mým rodičům, kteří si mysleli, že by mě svojí homosexualitou asi nakazil. Tak jsem jim musel slíbit ,že se s ním nebudu stýkat. Prý jestli to poruším, tak mu udělají ze života peklo. Slíbil jsem pouze pod podmínkou, že nechají Jina dostudovat a že ho matka nechá pracovat ve své restauraci. Bylo mi Jina neskutečně líto. Mám ho hodně rád a to, co jsem mu tenkrát řekl, bylo opravdu hnusné, ale bylo to pro jeho dobro. Na chvilku jsem se zamyslel nad rodinou. Z přemyšlení mě však vytrhly ty dvě holky, které pořád u mě stály a dožadovaly se pozornosti.

Podíval jsem se na ně a řekl: „Potřebujete něco?" Hned se na mě usmály. „No jen jsme se ti chtěly představit a nabídnout ti prohlídku po škole ,"lehce se na mě usmála nižší černovlasá dívka s roztomilým obličejem. Jmenovala se Nina a ta druhá, o něco vyšší kámoška ,Lin. Obě se na mě divně dívaly, hlavně na moje značkové hadry a hodinky. V tu chvíli mi došlo, co to bude asi za holky, „zasraný zlatokopky". Otočil jsem se, a aniž bych se na ně koutkem oka podíval, odpověděl jsem: „Nemám zájem o přítomnost takových zmalovaných flunder jako jste vy dvě." Ironicky jsem se pro sebe usmál a vyrazil do své třídy.

První hodina byla taková seznamovací, co se bude v průběhu několika měsíců dít a takyjsme se osobně představili, co rádi děláme a tak. Nechtělo se mi o sobě něco říkat, profesorka moc dobře věděla, jak se jmenuju, tak na co by to bylo ostatním? Nechci se s nikým kamaradíčkovat. Už od pohledu jsem poznal, jak jsou všichni falešní. Nakonec jsem se však postavil a spustil: „Jsem Jeon Jungkook, už podle jména je vám jasný, kdo jsem. Nejsem tu proto,abych se přátelil, ale vzdělával, takže bych byl rád, kdybyste mě zbytečně neotravovali svými starostmi a blbými kecy." Na konci mého proslovu jsem se ušklíbl a v klidu se opět posadil. Všichni byli v šoku z mého vyjádření. Jen jeden člověknebyl, a to ten kluk z chodby. Světlé vlasy a modré oči jako křišťálová voda. Ale proč tam byl? Nevypadá na někoho, kdo bychodil do prvního ročníku.

KimTaehyung pov.

Když jsem ho spatřil a naše oči se setkaly, byl jsem ohromen jeho krásou. Toužil jsem ho poznat víc, než je zdrávo. Otec mě nevaroval, že Jeon má tak krásného a sexy syna. Jimin se na mě díval jak na blázna. Po chvilce oční kontakt chlapec s havraními vlasy ukončil. Otočil se ke své skřínce a já tak mohl spatřit jeho kulaťoučký a pevný zadeček. Skvělý materiál, pomyslel jsem si. Ihned k němu přispěchaly naše školní coury Lin a Nina, které mají víc zářezů na pažbě než já, a to se dá co říct. Obě chodí semnou do druhého ročníku. Na chlapci bylo vidět, že mu je jejich přítomnost nepříjemná. Po chvíli se otočil, něco jim řekl a odešel. Ony jen šokovaně stály na miste ještě pár minut, a potom taky odešly.

Vydal jsem se s Jiminem v patách do své třidy, ale ještě než sem stihl vejít, zastavil mě profesor Min Yoongi, který učí hudbu, že by chtěl, abych zašel do třídy prvního ročníku a předal nějaké dokumenty profesorce literatury, která má na starost prváky. Než jsem odešel, podíval jsem se na Jimina. Svůj pohled upíral na pana Mina, přišlo mi to poněkud vtipné. Kývl jsem na něj, ať na mě nečeká a jde napřed a vydal jsem se předat lejstra. Dveře od třídy byly lehce po otevřené. Zrovna se ostatní představovali a já čekal, co za jméno má můj tajemný chlapec. To, co vypadlo z jeho nádherných úst. jsem nečekal. Mluvil tak sebevědomě a arogantně, až mi projel mráz celým tělem. A jeho jméno,nádherné jako on sám. Jungkook, nebo Kookie? Zamyslel jsem se. V tu chvíli jsi mě Kookie všiml, lehce se ušklíbl a posadil se.Zaťukal jsem na dveře a vstoupil. „Dobrý den, paní profesorko Park, posílá mě pan Min, abych vám předal tyto dokumenty,"usmál jsem se a přistoupil k ní. „Dobrý den, Taehyungu, velmiti děkuji, už můžeš odejít," lehce se usmála a já se pomalým krokem vydal ke dveřím. Koutkem oka jsem se ještě podíval na Kookiho a usmál se na něj. Šel jsem zpět do třídyza Jiminem, kde učitel probíral věci, které nás tento rokčekají. Pro mě nezáživná hodina. Dneska jsme měli školu výjimečně jen do 12h. Jestě jsem si stihl zajít s Jiminem na oběd a hurá domů. I když je tohle celkem prestižní škola,najdou se tu i tací, kteří dělají problémy a šikanuji nové studenty. Zrovna, když jsem šel sám do šatny pro věci, protože Jimin musel záhadně odejít za panem Minem, uviděl jsem kluky zetřetího ročníku, jak stojí kolem Jungkooka a snaží se z nějnejspíš dostat peníze. Sehun a Kai jsou na škole známí tím, že si rádi užívají jako já, což není nic neobvyklého, ale štvemě, že k tomu jiné nutí a mlátí je. Ani jedna z jejich„hraček" nikdy nic na ně neřekla a oni nadále terorizuji ostatní v naprostém poklidu. Pomalu jsem se blížil k nim.Byli až moc nebezpečně blízko Jungkooka. Najednou se chodbou rozlehl zvuk plesknuti a já viděl, že Sehun dal mému budoucímu miláčkovi facku. Okamžitě jsem byl u nich a odstrčil Sehuna od Jungkooka, kterého jsem stáhl za sebe. „Kime!! Co si kurva myslíš že děláš?!" podíval se na mě Sehun. „A co děláš ty?! Je tady sotva den a ty už na něj něco zkoušíš! Dej od něj pracky pryč, nebo ti je zlomím," v očích mi hrála zlost. Sehun se zrovna napřahoval, že mi jednu ubalí, ale Kai ho zastavil. „Sakra neblbni, chceš mít kvůli němu problémy? Vyřešíme si to s králíčkem jindy," pošeptal mu Kai, ale já to slyšel. Oba rychle odešli a já se otočil na Jungkooka. Byl jsem překvapen, že nebyl vyděšený, spíš vypadal naštvaně. Odstrčil mě hrubě stranou a spustil. „Můžeš mi vysvětlit o co ti sakra jde?Neprosil jsem se o tvojí pomoc," vyštěkl na mě a rychlým krokem se vydal ven. Vyběhl jsem za ním před školu a chytl ho za paži, čímž jsem ho na chvíli zastavil. „Chtěl jsem ti jen  pomoct a skamarádit se s tebou," řekl jsem mu, on však trhl rukou, čímž se mi ze sevření vytrhl. „Jak jsem řekl, nestojím o tvoji pomoc, natož přátelství. Vystačím si sám." Chtěl se znovu dát do kroku, ale ještě jsem ho zastavil: ,,Kookie?"Šokovaně se na mě otočil, když slyšel jméno, kterým jsem ho oslovil. Jeho oči v tom šoku byly tak velké a jejich čokoládová barva tak kouzelná, že bych se do nich mohl dívat každý den a každou noc. Chvíli jsme se na sebe jen dívali, znova než promluvil: „Už mě takhle nikdy neoslovuj a už na mě čeká auto, musím jít." Než to dořekl, chytil jsem ho za tvář a prohlédl si ji. Měl tam viditelný otiskl Sehunovi ruky. „Dobře,tak Jungkooku, nebolí tě to? Mělo by se ti to ošetřit." Chvíli jen civěl, ale poté, co si uvědomil, že jsem moc blízko u něj a že ho držím za tváře, odstrčil mě a beze slova odešel k černému range roveru, který pro něj přijel. Ani se neohlédl,nasedl do auta a odjel. „Ach Kookie, ty mi dáváš. Jsi moje výzva, získám si tvoji důvěru i lásku."