Rich boy (Taekook)

Neodbytný Kim

Jeon Jungkook pov.

Když jsem viděl toho kluka z rána, říkal jsem si, co tady chce. Po chvíli zaklepal,přistoupil k profesorce a představil se jako Kim Taehyung. Další Kim, kterého nyní znám. Když odcházel, podíval se na mě a lehce se usmál. Nevím proč, ale začalo mi být trošku teplo ve tvářích, nechápu to. Celá hodina se mi neskutečně táhla.Probírali jsme úplný kraviny, jako třeba poznávací výlet. Co si sakra myslí, nejsme děcka ze zakládky, abychom se seznamovali tímto způsobem. Nezajímá mě to.

Dneska jsme měli výuku jen do 12h, takže pohoda. Mezitím, co učitelka mlela, jsem si začal malovat. Jedna z věcí, která mě hodně baví a uklidňuje.Už dlouho jsem nic nenamaloval. Kreslil jsem hlavně přírodu, nebo zvířata, lidi jsem ještě nezkoušel. Zamyslel jsem se a nechal se unést nápadem, než zazvonilo. Ani jsem si pořádně neuvědomoval,co kreslím, než jsem se podíval na papír. Byl to on, chlapec se světle hnědými vlasy a modrýma očima. Taehyung. Nevěřil jsem vlastním očím. Už dlouho jsem se do kresby tak neponořil, abych nevěděl co, nebo koho kreslím. Proč zrovna on? Otázka, na kterou jsem neznal odpověď, a to ho znám jen od vidění.

Zabalil jsem si zbytek věcí a vyšel na chodbu. Na oběd se mi nechtělo, tak jsem šel k automatu a koupil si tam obyčejnou obloženou bagetu. Doma se najím víc. Najedl jsem se a vydal se směrem do šatny. Nikde nikdo nebyl,protože se všichni nacházeli v jídelně. Došel jsem keskřínce a najednou mě někdo chytil zezadu za rameno. Otočil jsemse a přede mnou byli nějací dva kluci. „Čau nováčku, ty seš ten Jeon že? Slyšeli jsme, že je tvůj fotr celkem za vodou, takby ti asi nevadilo, kdyby jsi nám dal nějaké peníze na seznámení," řekl ten vyšší a povýšené se na mě podíval.„To jste tak ubohý nuly, že musíte chtít peníze zrovna po mně?Sorry kluci, ale na charitu a bezdomovcům fakt nepřispívám." Ti dva se na mě dívali jak kdybych si z nich dělal prdel. Jeden znich se napřáhl a dal mi silnou facku. Ten zvuk se rozlehl po celé chodbě. Najednou někdo rychle přiběhl, odstrčil ty dva týpkyode mě a postavil se přede mě. Byl to Taehyung. Ten vysoký na nějzačal křičet jako co si o sobě myslí, že dělá. Později jsem zjistil, že se ti dva jmenují Sehun a Kai. Taehyung se s nimi chvíli ještě dohadoval, než se na mě ti dva ještě podívali.Slyšel jsem, jak si šeptali, že si to semnou ještě vyřídí.Byl jsem naštvaný, neprosil jsem se o jeho pomoc. Odstrčil jsem ho hrubě stranou a začal na něj křičet: „Můžeš mi vysvětlit,o co ti sakra jde? Neprosil jsem se o tvoji pomoc." Poté jsem serychle vydal ven, protože na mě bude čekat můj řidič, aby mě zavezl domů. Jenže ten idiot za mnou přiběhl, chytil mě ze zaduza paži a otočil si mě k němu čelem. Začal mlít něco otom, že mi chtěl jen pomoct a skamarádit se semnou a poznat mě,kecy, to určitě. Jedno zklamaní jsem už v životě zažil,netoužím po dalším, tak jsem mu odpověděl: „Jak jsem řekl,nestojím o tvojí pomoc, natož přátelství. Vystačím si sám."Znovu jsem se otočil zády k němu a chtěl konečně odejít, jenže mě zarazilo to, jak na mě zavolal. „Kookie," řekl a já byl naprosto v šoku. Takhle mi dlouho nikdo neřekl a když už,tak to byl můj bratr a osoba, na kterou chci navždy zapomenout.Otočil jsem se tedy na něj a chvíli jsme na sebe dívali a hypnotizovali se navzájem. Má moc hezké oči. Aissh, sakra, na coto myslím, řekl jsem si pro sebe. „Už mě takhle nikdy neoslovuj a už na mě čeká auto, musím jít." řekl jsem a znovu se chystal odejít, jenže mě opět chytil za ruku a otočil si mě k sobě. Dal své ruce na mé tváře a lehce je hladil palci.Srdce mi vynechalo úder. V tu chvíli jsem nevěděl, co mám dělat.Zeptal se mě, jestli jsem v pořádku a jestli mě ta rána nebolí.Odstrčil jsem ho a konečně došel k autu, které na mě už nějakou chvíli čekalo. Nasedl jsem a vyjeli jsme domu.

Jen co auto zastavilo před domem, rychle jsem vběhl dovnitř a šel do svého pokoje, kde jsem se svlékl. Musel jsem si dát urychleně ledovou sprchu. Po pár minutách jsem vylezl, oblékl si čisté oblečení a šel do kuchyně, kde nikdo nebyl. Našel jsem lísteček na stole od mé kuchařky, že se moc omlouvá, ale necítí dobře a nechce, abych onemocněl. Sakra, co teď? Jídla tu je dost a vařit umím, jen se mi momentálně nechce nic kutit. Vzal jsem si peněženku, mobil,klíče od auta a vyrazil si na jídlo do matčiny restaurace. Mám ji blízko u školy, takže tam budu chodit na oběd. Vaří tam skvělé jídlo a taky tam pracuje můj bratr Jin. Vždycky věděl,co mi uvařit, i když jsme se 5 let neviděli, moje chutě se nezměnily. Přijel jsem k restauraci, dal klíče obsluze, aby mi auto zaparkovala a šel dovnitř. „Dobrý den, pane Jeone, jsem ráda, že vás zase vidím. Váš stůl je připraven jako vždy,"usmála se na mě hosteska a vedla mě k mému místu. Mám ho tu zarezervovaný už dlouho. Od teď tu budu častěji. Posadil jsem se a hned ke mně přišla obsluha s tím. co si dnes dám. „Jako obvykle, vždy si dávám pibimbap a nápoj hwachae. Pracujete tudost dlouho na to, abyste si zapamatoval, co si zde objednávám,"obsluha se mi omluvila a odešel vyřídit mou objednávku. Já během čekaní vzpomínal na ty časy s Jinem. Tak rád bych ho viděl a povídal si sním, ale kvůli rodičům nesmím. Nechci, aby přišelo práci, nebo aby mu jakkoliv ublížili.

Doufám, že jednou bude všechno v pořádku a všichni budeme šťastní. Já totiž šťastný nejsem, i když díky rodičům mám vše, na co pomyslím. Ale kčemu mi to je? Vím, že se bráním bližšímu seznámení s kýmkoliv, nyní hlavně s Taem. Vypadá na typ kluka, který není zrovna na vztahy a já se obávám, že chce semnou jen zabít čas a užít si zábavu. To se spletl, já se jen tak nedám, ještě uvidí, jak nedostupný a nepříjemný umí být Jeon Jungkook.

Flashback Jk před 5 lety

Oslavil jsem zrovna svoje patnácté narozeniny se svým bratrem Jinem. Rodiče opět neměli čas. Nevadilo mi to, Jin byl ten nejlepší bratr jakého jsem si mohl přát. Uspořádal mi skvělou oslavu, kde byl i můj nejlepší kamarád Chan.

Jin se mi před pár dny svěřil, že se mu líbí kluci a že teď s někým randí. Chvíli jsem byl překvapený, ale byl jsem za něj rád. Nevadilo mi to aJin mi dodal odvahu, abych se svému kamarádovi svěřil se svými city, které k němu chovám. A to byla ta největší chyba v mém životě. Z počátku, po mém vyznání, mě Chan od sebe odháněl, ale po týdnu, myslím, byl ke mně až podezřele hodný a často po mně chtěl, abych mu něco koupil, ať to bylo jídlo,nebo oblečení, ba dokonce telefon. Byl jsem zamilovaný hlupák, že jsem neviděl, jak Chan využívá mých citů. Jednou se dokonce i dost opil a chtěl mě znásilnit, což se naštěstí nestalo díky Jinovu včasnému zákroku. Já hlupák mu to odpustil, i když se mi za to ani neomluvil. Byl jsem naivní idiot, který sebou nechal zametat.

Po čase, myslím asi dva měsíce, jsem slyšel Chana, jak všude vykecává, že jsem dobrý jen na kupovaní drahých věcí a že pokud něco jeho kámoši chtějí, že to bez problému koupím. Neustál jsem to. Po takovém zjištění jsem běžel domů a zavřel se v pokoji. Jin mě dlouho uklidňoval a mezitím jsem mu vše vysvětlil „Kookie, nebuď smutný. Jednou se najde někdo, kdo tě nebude chtít pro peníze,ale pro to, jaký jsi." Moc jsem Jinovi nevěřil. „Podívej se na mě Jinnie, kdo by chtěl někoho tak ufňukaného a slabého,jako jsem já?" smutně jsem se na Jina podíval. On však ještědodal: „Hloupost Kookie, já vidím jen roztomilého a nadaného chlapce, který jednou najde člověka, jenž ho ochrání a bude ho milovat." Usmál se na mě a pak na nás volali rodiče, že s námi potřebuji mluvit, tak jsme šli dolů.

Po tom, co jsme za nimi přišli, rodiče okamžitě spustili. „Jine, ihned si sbal všechny své věci a vypadni z baráku. Nechci, aby někdo jako ty, tady bydlel a kazil Jungkooka," řekl otec a já byl v šoku, když jsem si znovu přehrál jeho slova. „Otče proč, jak to myslíš?"smutné jsem se díval na všechny kolem. Přišla mi jen jednoduchá odpověď od matky: „Protože je gay, nechci ho tady a už se nikdyv životě neuvidíte." Skoro jsem se po té větě zhroutil. Ihned jsem nesouhlasil a hádal se s rodiči. Jin jen mlčel se sklopenou hlavou a beze slov odešel si balit věci. Rodiče mi ještě pohrozili, že jak je neuposlechnu, zařídí Jinovi vyhazov ze školy a nenajde si nikde práci. Po chvíli přemýšlení, jsem souhlasil,ale měl sem podmínky. „Dobře, jen mi slibte, že bratra necháte být a že ho necháte dokončit školu a že bude moct pracovat utebe v restauraci matko," zaraženě se na mě podívali, ale nakonec kývli. Šel jsem za Jinem do pokoje, kde si v klidu balil věci. „Jine to jim na to nic neřekneš?" Otočil se ke mně:„Ne, je mi jedno, co si myslí, už dlouho jsem přemýšlel, žese odstěhuji ke svému příteli. Nic mě tu nedrží." Cože? On právě řekl, že ho tu nic nedrží. „Víš co, klidně si běž.Mít za bratra slabocha jako jsi ty, nechci. To radši nemít žádného a to, že jsi gay, je nechutné," to, co jsem řekl, jsem nemyslel vážně. Jen sem chtěl, aby mě Jin nenáviděl a nechtěl se semnou stýkat. Začal plakat, já jen stál, nic jsem neudělal.Sbalil si zbytek věcí a odešel. Od toho dne jsem ho už nikdy neviděl.

Konecflash back

Po půl hodině mi přinesli jídlo, vypadalo to skvěle jako vždycky a chutnalo ještě lépe. Zaplatil jsem, jako obvykle nechal velké dýško a šel sipro auto. Obsluha mi ho přivezla a já mohl vyrazit spokojeně domů.Po příjezdu jsem se šel osprchovat a konečně po dlouhém a náročném dni šel spát. Chvíli mi trvalo, než jsem usnul,protože mé myšlenky se opět stočili k Taehyngovi.

Čím mě asi zítra ve škole překvapí? Je hodně dotěrný, pochybuji, že mi jen tak dá pokoj, ale když si chce hrát on, já můžu přece taky, že?