Rich boy (Taekook)

Zklamání a láska

KimTaehyung pov.

Rvalo mi to srdce, když jsem si četl ty zprávy od Kookieho. Nenávidímě, nechce mě vidět. Dal jsem svému otci vše, co jsem ve firmě získal. „Tae to bude dobrý, nech ho chvíli, než to zpracuje apak mu zavolej," chtěl mě otec povzbudit, ale moc jsem tomu nevěřil. Za tu dobu, co Kookieho znám, vím, že je hodně tvrdohlavý. A díky mně je jeho důvěra opět zlomená. Tak moc bych ho chtěl objímat v náručí a vískat ve vlasech. Zalezl jsem do pokoje a šel spát, za dnešek toho bylo na mě moc.

Po týdnu válení se v posteli a utápění se v lítosti, jsembJungkookovi psal každý den. Ani na jednu zprávu mi neodpověděl.Když jsi mě o par dní později zablokoval, složilo mě to. Jsem idiot. Otec mi řekl, že měl díky mně a svědeckým výpovědím modelů dostatek důkazů, aby šel starý Jeon za mříže za sexuální násilí a týrání. Vím od něj taky, že teď firmu vede Jungkook a že se jí i daří. Asi pro to neměl čas mi odepsat. Modlil jsem se, aby byl ve škole a já s ním mohl mluvit,vše mu vysvětlit, i za cenu toho, že mě zbije a nebude mi věřit.

Oblékl jsem se, trochu se zkulturnil a vyrazil do školy. Když jsem tam přišel, přivítal mě Jimin: „Ahoj Tae, už jsi to slyšel?"Zavrtěl jsem hlavou v zápor, že nevím, o čem mluví. „Jeon Jungkook skončil ve škole, prý bude mít domácího učitele.Nikdo neví proč, ale slyšel jsem, že teď převzal nedávno firmu po svém otci, protože šel bručet." Zabolelo mě u srdce, že Kookieho neuvidím, ale byl jsem rád, že jeho otec sedí. „Dobře Jimine, ale teď už bychom měli jít do školy." Jimin ztuhl.„Tae, jsi v pořádku? Vím, že jsi se s JK sblížil, stalo se něco? Jsi smutný." Povzdechl jsem si. „Nic Jimine a teď pojď," pobídl jsem ho, nic na to neřekl a šli jsme.

Uběhl měsíc, Jimin byl ze mě značně na prášky. Byl jsem nepříjemný a opět jsem se vracel do starých kolejí, což bylo střídání sexuálních partnerů. Chtěl jsem utopit žal sexem, nechtěl jsem myslet na Kookiho. Mluvil jsem i s Jinem, byl na mě naštvaný,ale po tom, co jsem mu vše řekl, mi odpustil. Jungkook se má prý dobře, jen je hodně pracovně vytížený. Je mi jasné, že se na mě taky snaží zapomenout, nikdy nebyl tak zapálený do práce.Nebyl ten typ na pracování do noci. Chtěl jsem několikrát za ním zajít do firmy, ale jednoduše jsem se bál. Sakra, od kdy je ze mě taková padavka? Nejdřív se Jungkookovi ze mě podlamovala kolena a teď jsem já z toho celý naměkko. Bojím se prostě odmítnutí.Teď už vím, jak se cítí moje sex hračky, když je po jednom použití odkopnu.

JeonJungkook pov.

Otec šel do vězení za to, co vše udělal. Taehyung mi pořád píše zprávy typu, že se mi omlouvá a že mě miluje, blabla kecy. Musel jsem se vykašlat na docházení do školy, nemám na to čas.Převzal jsem otcovu firmu a snažím se ji spolu se zaměstnanci dátopět do kupy, nechci, aby se mě báli jako otce. Školu dodělám,baví mě jen z domova a navíc nemám silu na to vídat Taehyunga každý den. Volal Jinovi...jak to vím? Protože jsem u toho byl a vše, co mu Taehyung říkal, jsem slyšel. Srdcervoucí, ale nechci mu odpustit jen tak. Časem možná, jen ho chci nechat vydusit, abyse snažil. Zablokoval jsem si ho záměrně, protože vím, že nemá na to mi čelit osobně. Nějak jsem se dal do kupy a pracoval dlouhodo noci, abych na něj zapomněl. Moc mi to nepomáhalo, chyběl mi neskutečným způsobem. Měl jsem doma jeho tričko, když u mě tenden spal, než se všechno posralo. Voní jako on. Asi si budete říkat, že jsem divný, ale to triko mám na polštáři a objímam ho. Pracoval jsem bez přestávek měsíc v kuse, až jsem ztoho zkolaboval a skončil v nemocnici. Dostal jsem vynadáno od Jinaa domácí vězení. Aby byl Jin v klidu, nastěhovali se dokonce s Namjoonem na nějaký čas ke mně, za účelem mě mít pod dohledem.

Uplynul asi týden, co jsem doma. Firma běží bez problémů, mám zástupce Seon. Ano, ta Seon pracuje v mé firmě jako můj zástup. Jsem za nírád, vše zvládá a věřím jí. Jin s Namjoonem se budou nakonec brát, tak začínají plánovat svatbu. Chtějí se jet podívat do zahraničí, kde by bylo možné oddat dva muže. „Kookie, vážně to tu zvládneš? Nebudeš se přepínat že?" Usmál jsem se naJina: „Neboj, je to jen týden, zvládnu to a kdybych něco potřeboval, zavolám svojí služebné." Chápu, má o mě strach,ale nemusí, budu v pořádku. „Dobře, trochu jsi mě uklidnil,ale kdyby se cokoliv dělo zavolej mi, ano?" Musel jsem se začít smát. „To myslíš vážně, a jak se tak rychle dostaneš z Ameriky zpět do Koreji?" Na chvíli se zamyslel. „Haha, vážně vtipné, ale máš pravdu, dobře opatruj se, my už musíme jet,nebo nám to uletí." Obejmul jsem Jina s Namjoonem, zamával jsem jim a popřál šťastný let.