Rich boy (Taekook)

Ztracen v lásce

JeonJungkook pov.

O měsíc později:

Už je to měsíc od doby, co jsem poznal Taehyunga. Pořád za mnou lezea snaží se být přátelský, někdy až moc přítulný. Zároveň si začínám uvědomovat, že mi jeho společnost je velmi příjemná.Poznal jsem i toho jeho kámoše, Jimina, který vypadá, že mě nemá moc v lásce. Taehyung se snaží být ke mně milý, pořádmě někam zve na jídlo nebo do kina, vždy odmítnu, protože nechci být další oběť na jeho seznamu, o kterém jsem se dozvěděl čirou náhodou, když jsem je slyšel s Jiminem se o tom bavit. Nevím, co si myslet, neskutečně mě přitahuje jako magnet,ale zároveň mám strach, že je stejný jako osoba, kterou nechci jmenovat a on mi jen zlomí srdce. Nechci to už nikdy zažít.Snažím se od Taehyunga udržovat odstup, protože to, co mi dělá srdce a jak reaguje mé tělo, když jsem v jeho blízkosti, se mivůbec nelíbí.

Flashback o týden dříve:

Jako každý den, na mě čekal před třídou s tím, že bychom mohli spolu zajít na oběd. Občas se mi podaří mu utéct, ale ve většině případech mě nakonec najde. Už je to pár dní, co mě otravují i Sehun a Kai, ale když je se mnou Tae, nepřiblíží se.Šel jsem si zrovna do šatny pro věci s tím, že půjdu domů,ale ti dva tam jako na potvoru byli. „Ale ale, ahoj králíčku,dlouho jsme se neviděli, kde máš svého pejska?" zeptal se Sehuna přiblížil se ke mně, zatímco já si v klidu bral věci ze skřínky s tím, že je budu ignorovat. „Neslyšel si?!"zařval Kai, otočil mě čelem k němu a prudce mě strčil na skřínky za mnou. Hodně si vyskakují, dokázal bych je poslat k zemi lusknutím prstu, chodil jsem totiž několik let na taekwondo,takže bych je hravě zvládl. Problém u mě je, že si neumím rozložit sílu při boji na blízko. Zkrátka se do toho ponořím tak, že moji protivníci končí hodně špatně. Raději se tedy zatím nebráním, pokud mi samozřejmě nedělají horší věci, touž bych něco udělat musel. „Nemám na vás čas ani náladu,idioti," řekl jsem a otočil se k odchodu. Najednou mě Kai chytl za ruku a Sehun mi uštědřil pořádnou ránu. Nečekal jsemto, takže jsem šel do kolen. „Příště si uvědom, s kým mluvíš, zmetku," zavrčel Sehun a odkráčeli pryč.

Když jsem si sáhl na obličej, zjistil jsem, že trochu krvácím z nosu.Na záchody ani ošetřovnu jsem nechtěl, takže jsem zalezl dovolné třídy, kde bylo umyvadlo a zrcadlo. Začínala se mi rýsovat menší modřina pod okem a lehce jsem krvácel z nosu. Vzaljsem si ubrousek s tím, že si ošetřím rány, když v tom najednou někdo vtrhl do třídy. Lekl jsem se. Ten někdo, byl Taehyung. Když mě viděl, byl v šoku a trochu vyděšený, hned se staral, co se mi stalo. „Pane bože Kookie, co se ti stalo? Kdo tito udělal?" zajímal se, zatím co mi vzal ubrousek z ruky.Namočil ho a začal mí otírat krev z obličeje. „Nikdo a nestarej se, může ti to být úplně jedno," řekl jsem a přitom se mu díval do očí. Propaloval mě pohledem, více se ke mně přiblížil a pohladil mě po tváři. „Nikdo nebude ubližovat mému Kookiemu. Teď mi řekni, kdo to byl," promluvil tak hlubokým a autoritativním hlasem, že jsem se celý otřásl. „Sehun aKai," až jsem se sám divil, jak rychle jsem mu to prozradil. Nos už mi nekrvácel, ale modřina u oka mě pořád bolela, když jsem se jí dotkl. Tae byl u mě čím dál blíž a blíž, stále měnepatrně hladil po tvář a díval se mi do očí. Ta jeho modrá kukadla... mám pocit, že se v nich utopím a ty krásné růžové rty... celý byl krásný. Sjel sem ho pohledem. Sakra... řekl jsem si v duchu a profackoval se. Na co to myslím?! Chtěl jsem od něj odstoupit, ale nedovolil mi to. Rukou mě chytil kolem pasu a druho udržel za bradu. „Jsi můj roztomilý, krásný, drsný králíček,Kookie," usmál se na mě a já po jeho slovech ztuhl. Nikdo mi ještě nikdy neřekl něco takového. „Nejsem tvůj a nikdy nebudu, nejsem žádná tvoje hračka, ani tvůj sponzor." Ušklíbl se, načež se přiblížil se svými rty k mému uchu a pošeptal mi: „To máš pravdu, nejsi, ani bych si to k tobě nikdy nedovolil. Moc se mi líbíš. Proč mi pořád nevěříš? Jen chci, abys mě měl rád jako já tebe, nebo už snad máš?"Nevěděl jsem, co na to odpovědět. Jeho slova mě úplně rozhodila a mírně jsem se začal červenat, což se mi stalo jen jednou.