Stříbrná růže

Smutné zjištění

Dnes neměl v plánu se s nikým setkat. A už vůbec ne se studentem. Kdyby mohl ihned by se vrátil o pár hodin dozadu a místo aby dal slečně Grangerové zadržení, prostě by odešel.

Ale zrovna dnes byl pořádně nevyspaný. Blízko půlnoci si je totiž Voldemort povolal k sobě a zdržel je u sebe nějak do čtyř rána. Někdy se Severus sám sebe ptal, jestli Temný pán někdy vůbec spí.

Šel do knihovny s úmyslem nasát známou vůni a najít něco příjemného na čtení. Zrovna cítil jak z něj pomalu začíná opadávat napětí, když v tom cítil jak mu do zad vrazilo něco malého.

V tu chvíli se v něm zpět nastartovaly všechny smysly a on se vyděšeně otočil.

Na chvíli byl zcela očarován nádhernou hnědovláskou s lehce opálenou pleti, než mu došlo, že se jedná o jeho studentku. Pak byl sám sebou neskutečně znechucen.
Možná proto na ni byl tak nepříjemný. Kdyby jen věděl co jí dnes čeká za nepříjemné zjištění držel by pusu. Ale on ne.
Alespoň mohl ztišit hlas. Upřímně ho zajímalo co slečna Grangerová hledá v oddělení nebezpečných lektvarů , ale nebyl dostatečně trpělivý, aby se tam zdržoval. Když vycházel ze dveří knihovny, zahlédl jak na se na něj jeho matka, Eileen Prince ( V Bradavicích tedy Irma Pince) trochu znechuceně podívala jako by mu chtěla naznačit, že takhle se k mladým dívkám nechová. Možná byla Hermiona Grangerová její oblíbenkyně. Nebo mu chtěla naznačit, že v knihovně má být potichu. Možná obojí co on ví.
Stále si vzpomíná na den kdy jeho matka nastoupila do Bradavic. Říct, že byl pouze překvapen by bylo podhodnocení roku. Tehdy si ani nevzpomínal kdy svou matku naposledy viděl. Naštěstí s ním Irma sdílela názor, že by nikdo neměl vědět o jejich příbuzenství. Sice kolovalo sem a tam pár teorií, ale na tom už Severusovi nezáleželo.

----------------------------------------------------------

Po několika hodinách přípravy lektvaru bylo vše konečně hotovo.  Nebo si to Hermiona alespoň myslela dokud nezpozorovala, že má trochu jinou barvu a hustotu, než by měl lektvar mít. Hermiona si snažila v hlavě ujasnit jestli na nic nezapomněla, ale jako by měla v hlavě nějaký blok. 

Z přemýšlení jí vytrhl jemný hlásek vycházející z rohu koupelny.

,,Myslím, že jsme zapomněly na slzy jednorožce." poznamenala Vanessa.

Ach, jistě. Zatímco se Hermiona trápila hledáním ve své paměti, ona si vzala knihu s instrukcemi a hledala tam. Prý nejjasnější čarodějka své doby. Hermiona si odfrkla. To určitě.

,,Děkuju" Teď kde jenom najít alespoň nějaké slzy jednorožce. Co si Hermiona pamatuje, když se naposledy dívala do svých zásob neměla tam žádné zbytky slz.

,,Jestli chceš mám jich ve svých zásobách celkem dost uschovaných. Nevadilo by mi ti nějaké dát." nabídla.

Než se Vanessa nadála Hermiona jí pevně svírala v náručí.

,,Děkuju!" zavýskla Hermiona.

-----------------------------------------------------------

Po tom co Hermiona s Vanessou konečně dokončily lektvar(Už stačilo počkat pouhých 24 hodin a bylo to hototvo), tak se vydaly do jídelny, aby se navečeřely. Ikdyž byla Hermiona Nebelvírka požádala Vanessu, jestli by pro dnešek nemohla sedět u Havraspárského stolu, protože se jí nechtělo zrovna sedět vedle Harryho a Rona. Naštěstí řekla ano. Nakonec se to ukázalo býti zbytečné, protože se Ron a Harry na večeři neobtěžovali ukázat, ale to Hermioně ani tak nevadilo.

Posadila se celkem ke kraji stolu na proti Vanesse. Vedle ní napravo seděl nějaký sympaticky vypadající blonďák, který svým vzhledem připomínal  Malfoye. Hermiona se jen modlila, aby to nebyl další z těch, kteří se vyžívají v ponižování mudlorozených.