Stříbrná růže

Pomsta bude sladká

Buď byla tak moc vystresovaná, že se přeslechla nebo...

Hermiona si to nebo raději v hlavě dál nerozmýšlela a tikala pohledem mezi Brumbálem a svou hůlkou, kterou měla zastrčenou v rukávu. V mysli přemýšlela jestli by měla vůbec nějakou šanci proti tak mocnému kouzelníkovi jako je Albus Brumbál. Za normálních okolností pravděpodobně ne, ale teď se jí zdálo, že je ředitel jaksi unavenější a vypadal slabší než, když ho viděla poprvé. 

Pak zděšeně zakroutila hlavou, když si uvědomila nad čím to vlastně přemýšlí.

Naštěstí se ředitel konečně rozhodl napjatou bublinu mezi nimi rozpustit a promluvil.

,,Nechápejte to špatně, nechceme vás zabít nebo nějak ohrozit, jen se všichni ve Fénixově řádu včetně mě shodli, že by bylo lepší kdybychom tvoji identitu jaksi...pozměnili."
Ikdyž z Hermiony odpadlo část napětí stále se měla na pozoru. Stále se neodvažovala mluvit tak jen řediteli pokynula roztřesenou rukou aby pokračoval.

,,Obáváme se, že teď se Voldemort chce zbavit hlavně vás, slečno Grangerová. Proto nás napadlo, že bychom mohli předstírat, že jste v zármutku spáchala sebevraždu."
Hermiona si pomalu přejela jazykem po rtech. Jistě logiku to dávalo, ale co... 

,,A co Harry?"
,,Toho budete muset nechat v našich rukou. Vy byste se zaměřila na...trochu složitější úkol."

,,V čem spočívá?" zeptala se.

,,Pokusila by jste se dostat do Voldemortovi přízně..." Brumbál se nějak podezřele dlouho odmlčel. Hermiona znepokojeně přimhouřila oči,, A pak ho pomalu zevnitř zničit"

-----------------------------------------------

Teď se Hermiona nacházela ve své posteli, kde se snažila připravit si plán jak tuto válku přežít. Měla vůbec šanci? 

Vždyť ani její úděl v téhle válce nebyl prozatím jasný. Ikdyž se profesor snažil vysvětlit jaký je její úkol stále to nechápala.

Jak jen může být Brumbál takový blázen, aby by věřil že Voldemort nepozná že je mudlovská šmejdka?

To si má prostě na kráčet dovnitř do sídla a předstírat, že je někdo jiný? Co když jí přečte myšlenky? Nebo...

Hermiona se zarazila a na tváři se jí rozprostřel úsměv.

Ten lektvar by jí mohl pomoct! Když nebude cítit emoce možná Voldemorta odradí od podezření a naopak vzbudí jeho zájem. Brumbál řekl, že se do Malfoyova sídla vydá až pozítří což znamená, že má lektvar dost času dozrát. 

Hermiona pomalu sklouzla z postele a  vydala se k oknu. Co se to jen stalo. Všechno se jen a jen hroutilo. Teď se nemůže ani rozloučit s Harrym a Ronem a to ji ničilo. Co když si to budou vyčítat. Co když si budou vyčítat že tam pro ni nebyli? Nebo ji naopak budou obviňovat, že je opustila?

Hermiona zavrtěla hlavou. Na tom už nesejde. Zítra si na ně pravděpodobně ani nevzpomene. Všechno to pro ni budou jen fakta. Žádné city, žádné trápení. 

Je skoro až vtipné, jak se z pokusu zlepšit si známky stal plán jak zničit Voldemorta. Snad jí to Harry odpustí.

Přes silný proud myšlenek co se jí rozbíhal v hlavě skoro nepocítila velkou chlupatou, oranžovou kouli která si žádala její pozornost.

Hermiona si klekla na zem a podívala se Křivonožce do očí.

,,Ty mi to snad promineš." pomalu zvedla levou ruku a začala Křivonožku nepřítomně hladit po hřbetě.