Stříbrná růže

Sen

Hermiona, oblečená do čisté bílých šatů právě stála uprostřed nádherné zelené louky, která byla pokrytá barevnými květy. Okolo sebe slyšela zpívat ptáky a hučet vítr.
Toto místo nepoznávala, ale za žádnou cenu nechtěla odejít. Byl tady takový klid.
,,Hermiono!" ozval se za ní známý hlas. Hlas její matky.
Hermiona se prudce otočila. Nemýlila se. Za ní opravdu stála její matka s jejím otcem po boku.
Jakmile je Hermiona spatřila strnula. Jak...

Samozřejmě. Byl to jen sen. Nic jiného než sen. Možná by se měla probudit? Ale vždyť je tu tak krásně. 

,,Mami? Tati?" Hermiona se pomalu vydala k nim.  Její rodiče tam však jen tak stáli a smutně se na ni dívali. Hermiona zrychlila krok. Proč jí neběželi naproti? Proč se na ni dívali tak zklamaně?

Hermioniny oči najednou začaly příšerně pálit. Bylo to skoro k nevydržení. Bolestí vykřikla a kolena se jí podlomila. Své studené ruce si přitiskla ke svým očím.

,,Pomoc! Prosím!" zavzlykala. Cítila jak se její oči plní slzami. Nebo si alespoň myslela, že to jsou slzy.

Ať už ji ze snu probudilo cokoli, rozhodně byla vděčná.

--------------------------------------------------

Severus byl vyděšený. Ještě před chvílí celkem poklidně spal, než jeho citlivé uši vedle sebe zachytily bolestivé sténání. V tu chvíli byl plně vzhůru. Vystřelil z postele a následně prudkým tlesknutím rozsvítil. V duchu poděkoval bohu, že těsně před spaním nastavil utišovací kouzlo, takže z tohoto pokoje nevyšel jediný zvuk. S lehce vyděšeným pohledem se podíval na svou společnici. Ano nemýlil se pronikavý zvuk opravdu vydala ona. Její tvář byla hrozivě zkroucená bolestí a pokrytá rudou krví, která jí vytékala z očí. Její klouby byly až bílé jak pevně je zatínala. 

Pak její zoufalé prosby o pomoc najednou přestaly. Severusovi se nejdřív ulevilo, že její noční můra skončila a chystal se ji vzbudit, ale náhle si všiml, že její hruď, která se až do nedávna zvedala těžkými nádechy se přestala pohybovat. S lehkým výrazem hrůzy se k ní rychle vydal. Posadil se na kraj postele a s obavami vepsané do obličeje pomalu chytil její chladné, bledé zápěstí. 

Nemýlil se. Její tep se zastavil.

Severus se zděšeným výrazem ve tváři sledoval její bledou tvář lesknoucí se potem a krví. Nikdy nebyl zrovna zručný v první pomoci. Nevěděl jestli je v jeho moci jí pomoct.

Nesměl použít kouzla jelikož, by se o tom Temný pán dozvěděl a tak nesměl ani nikomu zavolat.

S třesoucíma rukama se snažil jí správně stlačit hrudník. Několikrát zatlačil, než Rose jednou rukou zacpal nos a přitiskl rty na její. Vydechl so jejích rtů vzduch než se vrátil k její hrudi.

,,No tak, slečno Grangerová. Došli jsme tak daleko a teď to chcete vzdát? Bojujte!"

Cítil jak mu na spáncích klouže pot. Nepřestával však své bývalé studente stlačovat hruď.

Po nějaké době, když už Severus pomalu začínal ztrácet naději, ucítil jak se pod jeho rukama začínají její plíce dýchat samy.

,,Slečno Grangerová? Jste v pořádku?"

Postava na posteli se prudce posadila, tak prudce, že se Severus musel smířit s tím, že prozatím bude sedět na koberci. Severus si omámeně prohlížel tvář Rose. Její rty byly rudé a její oči, které se vyděšeně otevřely byly stříbrné. Byly pokryté krví. Jakoby na nich byl povlak, který se chvilkami roztekl. Bylo to děsivé, ale taky fascinující.

---------------------------------------------

Rose byla zaslepená bolestí. Nevěděla co se děje a to ji možná štvalo ze všeho nejvíc. Cítila jak se jí z očí valí horká tekutina, ale nechápala to. Nemohla plakat. To by musela být smutná. A to ona nebyla.

Pomalu otevřela oči. První co spatřila byl Severus, který se na ni díval s omámeným výrazem ve tváři. Chtěla se ho zeptat co se děje, ale byla příliš unavená. Nakonec se jí přece jenom povedlo rozlepit ústa.

,,Profesore?" 

Snapea jako by ho její hlas uvedl zpět do reality.

,,Jak vám je, slečno?" 

,,Pěkně mizerně." Rose se zašklebila a pokusila se vstát.

,,Ne, nezvedejte se. Právě jste prodělala zástavu srdce. Nemůžeme riskovat, že by se vám to stalo znovu." Severus jí znovu posadil na postel a vstal.

,,Co vaše oči?" Rose zahlédla jak něco vytahuje ze zásuvky. 

,,Jen trochu pálí nic vážného. Proč?" Rose přimhouřila oči. Co ho mohlo tak vyděsit?

Severus jen mávl rukou jakoby odháněl nějaký nepříjemný hmyz.  ,,Tady máte." podal jí zrcadlo.

,,Podívejte se sama."

Sklopila oči k zrcadlo. Obočí se jí překvapením zvedlo nahoru. Co to proboha...

Z jejích nyní stříbrných očí se valila hustá krev. Už ne, tak strašně jako předtím to věděla, ale přesto to bylo děsivé.
Rose zvedla hlavu.
,,Dokážete to spravit?"
-------------------------------------------
O něco později seděli v křeslech, které se nacházely ve vedlejší místnosti stále spojené s pokojem. Rose si každou chvíli sahala na oči. Hrozně štípaly. Teď už díky Snapeovi, měly správný odstín zelené. Kousla se do rtu. Proč...
Její přemýšlení náhle utnul chladný hlas profesora Snapea.

,,Řekněte mi upřímně. Použila jste v nejbližší době nějaký lektvar?"

Rose se na něj podivně podívala. Jak může vědět, že...Co na tom záleží. Má mu to říct? Nemůže ji poslat zpátky, protože by Voldemort měl otázky kam zmizela. Neuškodilo by jí to. A pokud za to co se stalo může lektvar, tak třeba ví jak to všechno napravit.

,,Lektvar na blokování emocí." Rose viděla jak se Severusovy oči rozšířily.
,,Proč proboha!? Copak nevíte jaké to má následky když lektvar nenechte správně dozrát nebo v procesu něco pokazíte? Vždyť vás to může stát život."
Rose se trochu přimhouřily oči starostí.
,,Co?" vydechla. Vždyť nic takového se v knize nepsalo. Dobře sice pár věcí možná přehlédla, ale nemohla přece nevidět něco co by mohlo ohrozit její život.
Rose sledovala jak Snapeova tvář pomalu začíná ztrácet tu trochu barvy co měl v obličeji. Rychle přešel k ní a popadl její tvář do dlaní.
,,Vy to opravdu nevíte? Nečetla jste následky?" její mlčení mu bylo dost dobrou odpovědí. Suše se zasmál.
,,Největší šprtka na škole a snad i na světě se zmýlila. No to mě podržte. Tak já vám teda řeknu co se může stát, když se lektvar pokazí. Může dojít k otravě krve, můžete přijít o schopnost myslet nebo schopnost kouzlit či dokonce o zrak! Což se nejspíš děje i vám. Je toho celá další hromada." Severus od ní odstoupil a položil si ruce na oči.
Pomalu se nadechoval a vydechoval. Rose se do nově opravených oči dostaly starosti. Jak je možné že to neviděla?
,,Existuje něco co by mohlo pomoct, když se lektvar pokazí?"
Severus se na ni ani nepodíval a odpověděl.
,,Žádný lék na to nebyl vynalezen. Copak vám nepřišlo divné, že kdyby kouzlo bylo tak jednoduché, jak se zdá tak by ho používalo spousta studentů? Ti měli na rozdíl od vás dost rozumu na to, aby si pečlivě přečetli pravidla."
Rose by z toho pravděpodobně v normální situaci byla ve stresu, ale teď zjistila, že je jí to jedno. Pokud pomůže Harrymu tak může v klidu zemřít.
,,Proč jste si ho proboha brala?" Snapeův hlas teď zněl jaksi unaveně. Možná v tom mělo prsty i nedostatek spánku.
Rose odpověděla silným hlasem, který značil, že rozhodně nelituje ničeho co udělala.
,,Protože jsem se do vás zamilovala."