B. is for Bitch (Tolerance 2)

Kapitola 10

Charlie:

Ležela jsem v posteli a přejíděla Nickovi prsty přes hrudník. "Myslíš, že to zvládne?"

"Kdo?" Zeptal se nechápavě a políbil mě do vlasů. "Asher. Myslím... Když se spolu začli bavit tak se znovu objevila. Víš, ta pravá Bianca. Nezažila jsem jí takovou od tý doby, co ji zničil Mike Rogerson v prváku na střední." Bolelo mě vidět jí zase trpět. Věděla jsem, že k Asherovi něco cítí, ale vždycky byla ta, která si to nepřizná.

"Nevím miláčku. Bianca je... Bianca je jiná. Zažila si toho hodně, všechno co dělá vlastně ovlivňují rodiče. Jediné co neovládají je její sexuální život. To proto se tak chová. Je to jediná možnost jak se cítit volná. Já... bavil sem se s ní o tom. Tu noc, kdy jsi vytuhla v autě cestou domu. Je to prostě styl jejího osobního vyjadřování." Zvedla jsem se na lokti a zamyšleně jsem si ho prohlížela. Sakra. Pořád byl stejně krásnej jako na začátku.

"Ale s Asherem byla..."

"Jo, byla. Ale všichni víme, že ani jeden z nich není monogamní."

"To tys nebyl taky." Připoměla jsem mu. Nasál vzduch mezi zuby a přitáhnul si mě na svou hruď. "Jo, ale to bylo jiný. Já jsem se tak nechoval protože mě ničili naši ani mě nezničil předešlý vztah. Bianca toho měla hodně. To co jí udělal Mike a pak ti její rodiče... Pokud chce mít s Asher nějakej vztah, bude na to muset přijít sama. Víš že nesnáší kontrolu nebo když jí někdo do něčeho tlačí. Jen to zkus a bude se mu vyhýbat na deset mil." Měl pravdu. Sakra, kdy měl čas a o, pochopit mojí nejlepší kámošku?

"Víš že tě miluju?"

"Já tě miluju víc. A taky plánuju si tě vzít." Zašeptal mi do ucha a lehce mě pod něj políbil. Tělem mi prošla vlna slasti. "A pořád mi neřekneš na kdy to plánuješ? Víš, klidně bych potom děala překvapenou." Zkusila jsem to.

"Ani náhodou. Už jsem ti to jednou řekl a tys souhlasila. Budeš si muset počkat. Zatím jediný co potřebuješ vědět je, že tě miluju víc než cokoliv, nebo kdokoliv ve vesmíru."

S tím jsem mohla žít. Vylezla jsem na něj a s usmevem jsem přejela rty přes jeho. Nikdy, NIKDY mě neomrzí jak chutná a jak příjemný pocit to je, mít ho vedle sebe. Navždy.

Bianca:

Upravovala jsem si sukni a zastrkávala každý cíp košile. "Tak zítra?"

"Tohle byla jednorázovka Colline." Připoměla jsem mu, když jsem si nanášela lesk. "Jednorázovka? Po druhé?"

Bože. Zabručela jsem znuděně. "Myslíš, že si pamatuju, s kým vším jsem spala? Akorát teď vím, že s tebou víckrát nic mít nebudu."

Zasmál se a přejel mi rukou po bradě. "Ale prosimtě B. Vždyť víš, že mě budeš postrádat." Odtáhla jsem se a nemohla jsem se přestat smát. "Tohle..." ukázala jsem mezi nás, " to, nic neznamená. Je to sex. Potřeba sexu a nic víc. Myslím, že bys to měl pochopit." Vzala jsem si kabelku a šla ke dveřím.

"Takže doopravdy jsi děvka." Nahodila jsem svůj nezájem obličej a čekala, než mi otevře dveře. "Zaplatil jsi mi za to? Ne. Za tohle bych ti nezaplatila ani já. Otevři ty podělaný dveře a bude to za námi." Ne moc nadšeně vytáhnul klíče a odemknul.

"Děkuji." Použila jsem svůj přeslazený hlásek plný ironie a vykročila jsem k autu. "Mrcho." Zavrčel ještě za mnou.

Ano. Byla jsem zase ve svém živlu. A užívala jsem si to.

Přes den.

Ale v noci? To bylo nejhorší. Ty sny, ten pocit samoty a to všechno... Většinou jsme usnuli s Asherem spolu na gauči a pak byli moc unavení na to se přestěhovat, tak jsme se na sebe namačkali a spali v obětí.

Ted spím na studené posteli, která ani není povlečená a deka mi je až moc malá. Nic mě nezahřívá. Neslyším v uchu ničí dech a to mě frustruje.

Nasedla jsem do auta a na chvíli zavřela oči. Znovu jsem si všechno přemítala v hlavě a doufala, že mě něco napadne. Něco, abych to prostě přepla a nic necítila. Když v tom mě vyrušilo zaklepání na okýnko.

"Otevři mi dveře Bianco. Prší." Vyjeveně jsem koukala na postavu za oknem a myslela, že je to sen. "Otevři tydveře Včeličko, hned." Pomalu jsem zmáčka čudlík, který odemykal a hned jak jsem uslyšela tiché cvak, dveře se otevřeli a dovnitř nastoupil ten krásný muzikant co již dny okupuje moje sny.

"Co tu děláš Ashere?"

"Chybíš mi." Nevymíšlel jinou odpověď, prostě to řekl. "J-já... dobře. Ale co děláš u mě v autě?"

"Jednoduše. Když mi nebereš telefon, nikdy nejsi doma a večer tam sice jsi, ale neotevíráš, tak co jsem měl dělat? Sledoval jsem tě až sem tě prostě našel u dalšího baráku dalšího z kreténu."

"Jestli mě chceš poučovat, tak to zkus u někoho jinýho. Mě to nezajímá." Začala jsem startovat a čekala jsem, že odejde. Bolelo mě, ho vidět.

"Bianco." Čekal, že se na něj otočím, ale to jsem neměla v úmyslu. "Včeličko, podívej se na mě." Zaťala jsem zuby a nasadila svůj usmev, který říkal, že mě to absolutně nezajímá. "Já nejsem Včelička. Říkala jsem ti to už stokrát. Teď bys byl hodný, kdybys opustil moje auto." Bože, proč jsou ty kluci dneska tak nechápaví?!

"Až mi řekneš, co se stalo. Všechno bylo v pohodě a zničeho nic jsi..."

"Byla zase já? Jo. Díky Bohu. Hele, nic se nestalo, jen už mě nudilo být tou hodnou Biancou. Stejně to bylo k ničemu."

"O čem to sakra mluvíš? Byli jsme spolu v pohodě, najednou ses rozhodla chovat se jako.. tohle, a tvrdíš, že to jsi ty? Nejsi a oba to víme. Všichni to kurva vědí."

Z posledního dechu jsem zadržovala slzy a snažila se polknout, aniž bych zavzlykala. "A k čemu mi to bylo? Byli jsme spolu? Opravdu? Protože já jsem nikoho neměla. Pořád singl jako předtím. Oba jsme věděli, že to co je mezi náma, není vztah, bylo to něco jako kamarádství, který stálo za prd." Hněv v jeho očích nepřestával, jen se zvyšoval.

"Za prd? Podívej se na mě kurva když s tebou mluvím!!!" Vzal mě za tváře a přetočil mě na něj. Naše tváře od sebe byly jen pár centimetrů.

"Můžeš se pokusit mi lhát, ale pokud uvidím v tvých očích, co vidím teď, budu vědět, že to nemyslíš vážně. Řekni mi Bianco, stálo to za nic?"

Jeho oči byli tak krásné. Nikdy mě nepřestanou udivovat. A také jsem jim nemohla lhát, ale mohla jsem se pokusit.

"Jo." Šeptla jsem. Přiblížil se ještě víc a přitiskl rty na můj krk. Přeběhl mi mráz po zádech z těch smíšených pocitů, které mi dopřával. "Tohle stojí za nic?"

"J-jo?" Vyznělo to spíše jako otázka. Potřebovala jsem se od něj vzdálit, ale moje podvědomí mi to zakazovalo. Nemohla jsem se ani hnout. Jen jsem čekala na další dotek. Přejel prstem po mém spodním rtu a následně velice pomalu spojil naše rty. Zalapala jsem po dechu a užívala si jemné přejíždění jeho rtů po mých. Bylo to to nejvíc, co jsem kdy cítila, když se mě muž dotknul. Mělo tak hluboký význam, že jsem...

"Je tohle nic?" Oddálil se a přejížděl prsty přes mou tvář. "Víš, že je to mnohem víc, než všechno ostatní. Mezi náma něco je Včeličko. Musíme s tím něco udělat, protože ani jeden se nevyznáme v sobě samém. Jenže tě kurevsky potřebuju. Nikdo není tak dokonalý jako ty."

Ta poslední poznámka mi nahnala nehezké vzpomínky. Odtáhla jsem se uplně a neuvěřitelně jsem se zasmála. "Jo Vážně? A co ta bloncka co si na tobě tak skvěle zajezdila?? Nebo na tu už si zapoměl? Já ne. Tak vypadni z mého auta." Vytřeštil oči a mě došlo, že jemu došlo... Že jsem ho slyšela...

"Bianco to bylo..."

"Vypadni z mého podělaného auta!!! Hned!!!!" Pomalu otevřel a vystoupil. Na nic jsem nečekala a ihned jsem se odlepila od cesty.