B. is for Bitch (Tolerance 2)

Kapitola 19

Asher:

První týden co jsem se vrátil, byl nejhorší. 

Včelička nevěřila, že jsem se k ní vrátil, nebo že jí miluju. Pořád mi říkala ať už jí opustim. Prý, čím dřív tím líp. 

Vždy se u ní objevila dvě stádia. Buď byla nečinná a jen nepřítomně hleděla do prázdna, nebo byla jako šílená a házela kolem sebe věcmi. 

Jediný čas, kdy jsem jí poznával, bylo když spala. Pokaždé něco mumlala, přitiskla se ke mě a obmotala se kolem mě, jako vinná réva. 

Byl jsem nasranej, že mi o tom neřekli hned, jak se jí začalo přitěžovat. Bianca je moje, tudíž všechno co se jí týče, bych měl vědět a starat se o to. 

Druhý týden byl o něco lepší. Už neměla záchvaty vzteku. Zato pořád brečela, že mi zničila moji největší šanci. Neříkám, že mi to nebude chybět. Miloval jsem vystupovat před tisíci lidma, ale jí miluju víc. 

Věděl jsem, že je pro mě už tehdy v baru. Ohýbala se zrovna pro hadr a něco si mumlala. Jediné co jsem vnímal, byly její oči a plné rudé rty. A když promluvila? Byl jsem v koncích. Byla drzá, vtipná a hlas měla andělský. Od tý doby byla moje, ať už chtěla nebo ne.

"Včeličko?" Zachroptěl jsem rozespale z gauče. Nevím jak se mi to povedlo usnout zrovna tady. Pomalu se otočila a dala mi ten krásný úsměv. Když po druhém týdnu zase začala brát svoje prášky, všechno hned vypadalo lépe. 

"Udělala jsem ti kafe." Zvedl jsem se až mi klouby zapraskaly. "Děkuju, jsi nejlepší." Horký hrnek mě pálil v ruce, tak jsem si jen rychle usrknul a položil ho zpět. "Vzala sis prášky?" Poslední dobou na to už nezapomínala, ale nechtěl jsem, aby se jí zbytečně přitížilo.

"Ashere... Už jsem v pořádku. Nemusíš se mě na to ptát každé ráno. Beru je pravidelně. Mám kvuli tomu nastavenou upomínku na telefonu. A každý večer před spaním mi opakuješ, ať na to ráno nezapomenu..."

"Já vím. Jen chci, aby ti bylo dobře. Miluju tě." Zhluboka se nadechla, vstala z židle a objala mě rukama kolem krku. 

"Kdybych tě nemilovala, musela bych tě zabít." V rychlém polibku na mě přitiskla rty a pozvedla koutky. "I když se mi tvoje starost líbí, tak nejsem dítě." 

"Fajn. Tak to vymyslíme jinak. Chci si být jistý, že si je budeš brát každé ráno. Takže pokaždý, když si prášek vezmeš, tak mi napíšeš nějaký vzkaz na lísteček a dáš mi ho do bundy. A až budu odcházet do studia, nebo za Nickem, můžu si ho přečíst, hned jak mi budeš chybět. A jestli ho tam nenajdu, zavolám ti a připomenu ti to. Co na to říkáš?"

"Říkám ať se nedivíš, jestli na lístečku najdeš: Sereš mě. Ale dobře."

Charlie:

"Miláčku, kde mám tu kravatu?" Ihned se mi v hlavě zobrazila vzpomínka na včerejší noc. 

"Zjevně bude pořád přivázaná na posteli." Křikla jsem na něj zpátky, když jsem si zapínala košili. Měla jsem v plánu jít navštívit Biu, ale Asher navrhl, ať se jdeme někam podívat. Do kavárny, do parku, nebo do kina. Prý toho má Bianca doma už plný zuby. 

"Sakra." Procedil Nick mezi zuby. "Je to tam moc utažený. Zjevně je jasný, že ji dnes znovu použijeme. Líbí se mi mít tě svázanou. Ten uzel vypadá, jako bych chodil do skauta. Kurva." 

Nemohla jsem se ubránit smíchu. "Tak hodně štěstí s rozvazováním. Když tak si vezmi tu modrou do je v prvním šuplíku. Musím už jít. Mám zpoždění, Bia na mě čeká. "

Rychle mě líbnul na tvář, pleskl po zadku a nechal mě jít. 

O patnáct minut později jsem seděla v autě před Biančiným barákem. Z rádia mi hráli Simple Plan a zpříjemnovali čekání. 

Když jsem viděla otevírající se dveře div mi nespadla brada. Tohle že byla ta Bianca, kterou jsem před dvěma týdny sbírala ze země? 

Ahojky všichni! Moc se omlouvám, že tuto povídku tolik nepřidávám, ale nějak mi uplně došla inspirace. Takže pokud máte někdo návrhy na pokračování, ráda si je přečtu! :)

 LinDee :*