B. is for Bitch (Tolerance 2)

Kapitola 21

Bianca:

" Ne! Ne ani náhodou! Vždyť to stojí víc než můj roční příjem!" Vztekala jsem se nad Asherovo výběrem domu.  Ano řekla jsem domu. Odmítá si koupit byt, protože je to k ničemu. Prý až budeme mít děti, je pro ně mnohem lepší žít v domě než někde v centru města v pochybný čtvrti.

"Zlato. Mám víc peněz než potřebuju a nemám problém to zaplatit."

"Řekla jsem ne! Chci do toho dát stejně peněz jako ty. Má to být náš dům. Ne jenom tvůj. A když ho celý zaplatíš tak to bude jenom tvůj dům. Chápeš mě?" Unaveně jsem se svalila na gauč a přehodila nohy přes postranní opěrky gauče. 

Hledali jsme dům už celé dny, ale nemohli jsme se ani trochu shodnout. Asher chtěl najít dokonalý dům. Velký, vysoké stropy, zahradu, která bude přinejmenším dvakrát větší než rozloha domu... Ale ty stály až moc peněz. Kdyby to všechno zaplatil, cítila bych se špatně. 

Chceme spolu žít a partneři se o výdaje dělí. To znamená, že do toho dám alespon podobnou sumu peněz jako on. 

"Včeličko..."

"Nehádej se se  mnou. Řekla jsem ne. Navíc, na co potřebujeme pět pokojů a dvě jídelny? Je to zbytečně moc." 

Klekl si před gauč a začal mě hladit po bříšku. "Jen ti chci dát všechno co můžu. Zasloužíš si ten největší barák který najdeme. Chci jen, aby ses měla dobře."

"Ale mě stačí že budeme spolu. Nepotřebuju tolik luxusu. Navíc... našla jsem něco co se mi líbí." Zamumlala jsem s pohledem do jeho nádherných oříškových očí. 

Páni. Byl krásný. I po té dlouhé době mě nepřestalo udivovat jak nádherný je. 

Zvedl se, přinesl notebook a posadil se na titěrné místo co na gauči zbývalo. "Tak mi to ukaž." 

"Neni to nic obřího ani luxusního."

"Pokud to je dokonalý pro tebe, tak to bereme." Zasmála jsem se.

"Ještě jsi to ani neviděl." Sklonil se aby mi dal sladký polibek a přitulil se k mému krku. 

"Věřím tvému úsudku."

Sedla jsem si a našla ten dům o kterém jsem se bavila s Charlie. Krásný apartmán na kraji města. Všude kolem jsou zelené kopce, velké travnaté prostory a milí sousedé... Teda alespoň to tak píší. 

Sledovala jsem Ashera jak si projíždí fotky a veškeré informace. Jeho pohled nejprve neříkal nic... Sakra sakra sakra.... Co když se mu to nelíbí.

"Můžeme najít něco jiného pokud se ti to nelíbí. Ale je to blízko odsud, takže bych to měla blízko do školy a za Charlie. Navíc to má obrovskou kuchyň a zahrada je taky velká. A tři ložnice, to není tak špatný ne? Navíc to nestojí tolik jako ty ostatní domy na které jsme se koukali." Ticho. Nic neříkal a jen se zamyšleně koukal na obrazovku.

"Ashi? Zlato, řekni na to něco." Drcla jsem do něj a on se začal usmívat. 

"Jen nechápu proč jsi to neukázala rovnou. Mohli jsme si ušetřit dny dohadování." Zakroutil hlavou a projel si rukou vlasy. 

"Takže se ti to líbí?" 

"Je to perfektní. Zítra se na to půjdeme podívat a rozhodneme se. Ale vypadá to skvěle." Sehnul se a líbl mě na čelo. Pak vstal a odešel do ložnice. 

Něco nebylo v pořádku. I když nelhal v tom, že se mu ten apartmán líbí, tak mu něco proběhlo hlavou. Nebyl najednou ve své kůži. 

Zvedla jsem se a pomalu šla za ním. "Zlato? Je všechno v pořádku?" 

Seděl na posteli s hlavou složenou v rukách a koukal se do země. 

"Jo, všechno v pořádku."

"Tak proč tu sedíš... takhle. Jestli se ti ten dům opravdu nelíbí tak..." 

Zvedl hlavu a věnoval mi posmutnělý úsměv. 

"To neni o tom domu. Já jen... když jsem viděl ty fotky a tu houpačku na zahradě a... Prostě už jsem tam viděl naše děti jak si tam hrají. Chci mít děti, o tom už jsme se bavili, ale nejradši bych je měl hned. Vidět tě těhotnou jak se mnou sedíš na zahradě a popíjíš džus..."

"Ashere... Já chci mít děti a chci je mít s tebou. Ale pořád se trochu bojím. Navíc jsem ještě na škole..."

"Já vím. Jen už chci mít úplnou rodinu. Začít s tebou život v tom nejlepším smyslu. A do konce školy máš už jen tři měsíce. Kdyby jsme se začali snažit o dítě teď... Taky to nemusí hned vyjít. Může nám to trvat roky a proto chci začít hned. Ať to je co nejdřív. Miluju tě zlato. Jsi pro mě to nejdůležitější na celým světě a nikdy nikoho nebudu milovat tak jako tebe. A mít s tebou děti, je moje největší přání. Nepotřebuju koncerty, nepotřebuju slávu. Jenom tebe a naši rodinu." 

Oči mi slzeli nad jeho doznáním. Pomalinku jsem se k němu přiblížila a jen jsem na něj koukala. Dívali jsme se do očí dobrých pár minut, než jsem se konečně pohnula. Dala jsem si ruce na boky a pomalu začala vytahovat tričko. 

"Co děláš?" 

"Chci aby sis mě pořádně prohlídl, protože až budu těhotná budu velká a tlustá jako velryba. A když se chceš začít snažit o dítě, tak aby sis užil posledních pár měsíců, kdy mám bříško krásně plochý."

Oči se mu rozzářili když pochopil. Ano chci s ním dítě a pokud ho to udělá šťastným začneme s tím hned. 

"Myslíš to vážně?!" Šeptal nadšeně a očima mi přejížděl po těle. 

"Ano. Ale bude to těžký. Budu muset přestat brát antidepresiva. Mohlo by to dítěti ublížit." To jako by ho probudilo. 

"Začneme se snažit až po tvojí návštěvě lékaře."

"Ashi..."

"Ne. Řekl jsem že tě miluju. To znamená že neudělám nic co by ti mohlo ublížit. Pokud bude možné aby jsi přestala brát prášky, pak to zkusíme. Pokud doktor řekne že to chce ještě pár měsíců, pak počkám." 

Vzal mě za boky a posadil si mě na sebe. Cítila jsem jeho tvrdost v kalhotách. Otíral se o má vnitřní stehna. Ach...

"Asi?" 

"Hmm?" Zabroukal, když sklonil své rty na můj nahý hrudník. Jeho polibky rozproudili celé moje tělo. Cítila jsem se jako v ohni. 

"Mohl by ses svlíknout aby jsme mohli začít trénovat?" Zalapala jsem po dechu, když mě kousnul do kůžičky na krku. 

"Není problém včeličko. Absolutně žádný..."

Ahojky! 

Tak příště bude následovat sexuální scéna! Jéééj! 

Už dlouho jsem je nepsala tak snad se mi to povede! :) 

Jste zatím rádi, jak se to vyvíjí nebo jsem to moc uspěchala? Dejte mi vědět! 

Díky LinDee :*