The wolf's blood (FF)

8. Kapitola

Z pohledu Stilese...

Znovu jsem si procházel jednotlivé kroky.

Takže:

dostat se bez zbytečné pozornosti na stanici? Splněno

k tomu, co jsem potřeboval? Brnkačka

zahladit veškeré stopy mé přítomnosti? Fáze dokončování

Aspoň tak jsem přemýšlel, když jsem se v noci kradl ze stanice, kde pracoval můj otec.

Ani jsem nedokázal spočítat, kolikrát jsem tu byl bez jeho vědomí. Fajn, vím že nejsem zrovna vzorný syn, ale na svoji obranu mohu pouze říct, že zoufalá situace vyžadovala taktéž zoufalé kroky.

A potom setkání s Halem jsem si musel něco ověřit.

Byl jsem pomalu už s tou věcí u plotu, když tu jej něco velkou rychlostí přeskočilo pouze několik metrů ode mne.

Nedalo mi to a musel jsem se podívat, co to bylo. Asi mě jednou ta má zvědavost zabije, ale co.

Pomyslel jsem si, když jsem se vydal stejným směrem jako to, co kolem mě o chvíli dříve doslova prolítlo.

Hlas, který se ozval o pár minut později bych poznal kdekoli.

„Vím o tobě, Stillinski."

No, pravda plížit se za vlkodlakem, je vážně blbej nápad.

„Co tu...? Jak ses...? Proč tu...?" Začal jsem nervózně koktat ještě dříve než se mi vůbec ukázal.

Ach jo, naprosto stejný postoj jako při našem posledním setkání. „To samé co ty, sháním informace. A nechtěj mi namluvit, že to co máš u sebe, je domácí úkol." Ušklíbl se a ukázal na desky které jsem měl pod paží.

„Víš, že už je dávno po zavíračce? To nemáte něco jako večerku?" Sakra co to plácám?? Ten chlap mě vážně dost znervózňuje, když začnu mlít takovéhle nesmysly.

„Ne a teď můžeš zase jít, zdržuješ." Odsekl podrážděně a otočil se zpět směrem k budově, kde můj otec pracoval.

Ač to bude znít divně, nemýnil jsem odejít. Ne, žebych byl tak statečnej nebo tak, ale jedna věc byla předem jistá. Bez mé pomoci a hlavně zkušeností se dovnitř nedostane.

„Beze mě se dovnitř asi nepodíváš." Vyslovil jsem nahlas tu skutečnost. Odpovědí mi bylo tlumené zavrčení: „Není to poprvé, co se musím dostat někam bez svolení majitele."

„To možná ne, ale věř mi, se mnou to bude snadnější. Už mám jisté zkušenosti, víš." Upozornil jsem ho.

„Fajn, tak se předvěď borče." Vybídl mě s nikterak skrývanými pochybnosti a já mu vyhověl.

„Pojď za mnou, vím kudy je to nejlepší." Navrhl jsem mu a k mému překvapení si jen něco zamulal, ale nakonec mě přecejen následoval.

„Ty se vážně musíš vloupávat otci do práce často." Zaslechl jsem jeho poznámku za zády, zatímco jsem naťukával bezpečností kód k zadním dvěřím. Výhoda toho, když váš otec mluví ze spaní a vy mu to jako hodný syn samozřejmě nepovíte.

„Nech mě se soustředit." Snažil jsem se ignorovat jeho poznámku, když jsem vypínal dnes v noci již podruhý ten systém.

Spokojeně jsem se usmál, když se na displeji rozsvítila zelená znamenajíc – jen vstupte a poslužte si čím je libo.