The wolf's blood (FF)

4. Kapitola

Z pohledu Scotta...

Moc klidnou noc jsem po tom kousnutí neměl. Před očima se mi stále objevoval ten rudooký přízrak a navíc jako bych ho viděl zabíjet tu poslední oběť.

Děsilo mě to.

Probere mě až šplouchnutí vody.

Otevřu oči a kolem sebe modro. Tohle rozhodně nebyl můj pokoj.

Vyplavu nad hladinu, kde na zemi vykašlávám zbytky vody. Co to mělo znamenat sakra? Kde to jsem a jak jsem se tam dostal? Neměl jsem nejmenší tušení. To už ke mně přejde náš soused na jehož zahradě v bazénu jsem se probral. Požádám ho o půjčení mobilu, z kterého pošlu SMS Stilesovi. Naléhavé! Sraz u mě! Hned! Scott. Pak se vracím domů, kde se okamžitě převléknu.

Ještě štěstí, že jsem si před tím podivným spánkem stihl vyndat mobil.

Z pohledu Stilese...

Dorazí před školu, kde mi okamžitě zapípá SMS. Zbytek noci jsem strávil hledaním po různých stránkách a teď ráno jsem se ještě stavěl náhodou u otce v práci, abych věděl jaký je pokrok. Dnes se budu muset zastavit na jednom určitém místě, abych si ověřil své podezření.

To už mi zapípá telefon, kde si přečtu textovku, která se zdá být od Scotta, ale zvláštní je, že je z úplně jiného čísla než má on. Přesto je její tón značně naléhavý. Až hysterický.

Když si všímám ve dveřích Allison, přejdu k ní. „Asi mě neznáš Allison, jsem Stiles Stilinski, nejlepší Scottův kamarád. Měl bych otázku. Nevidělas dneska Scotta?" Allison zakroutí odmítavě hlavou. „Od včerejška ne, Stilesi, a zatím jsem si nevšimla, že by byl ve škole. Děje se něco?" Zeptá se starostlivě. „To nevím, ale i tak dík." To už se rozhodnu raději té žádosti vyhovět.

V domě

Vchod je pootevřený, takže vejdu dovnitř a hned se vydám po schodech nahoru k jeho pokoji. Ten je zamčený, takže zaklepu. „Scotte, to jsem já. Jsi tam?" Zeptám se a čeká na odpověď. Té se mi dostane poměrně rychle.

Z pohledu Scotta...

Klíč v zámku cvakne do pár minut a otevřu příteli dveře. Stiles znervózní při pohledu na mě.  Ani jsem se mu nedivil, připomínal jsem spíše strašidlo, než lidskou bytost. Zřetelné kruhy pod očima z nevyspání, vlasy spíše rozcuchané, takže od rána asi hřeben moc neviděly, navíc se zdálo, že na konečcích jsou kapky vody. Nejvíce ho však děsil můj pohled, který byl bez pardónu vystrašený, takže ho nepřekvapilo, když jsem okamžitě zavřel po jeho příchodu dveře. Tentokrát je však nezamknu.

„Scotte, děje se něco?" Zeptá se opatrně, když si sednu na svoji postel a složím paže poděl těla. „Já nevím, příteli. Já to vážně nevím..." Zašeptám spíše pro sebe, pak se můj zoufalý pohled střetne s tím jeho. „Měl...měl jsem velmi zvláštní sen. Viděl jsem..." Zaváhám. „Viděl jsem toho, co to dělá."

„Tak to je super, ne? Konečně alespoň nějaká stopa." Pak se zamyslí. „A...cos přesně viděl?" Zajímá se okamžitě. „Já...nemám tušení proč. Ale, musela to být chvíle, kdy zabil tu ženu. Já...myslím, že...ona. Byla jiná než ty ostatní. Určitě. A pak..." Schovám obličej zoufale do dlaní. „To bude v pořádku, Scotty. Sen je sen, nemusí to vůbec nic znamenat. Možná z toho nic nebyla skutečnost." Promluví Stiles a dotkne se opatrně mé paže. Ještě nikdy  jsem nebyl v takovém stavu. Snaží se mě proto nějak uklidnit.

Nebudu popírat, že jsem byl silně rozrušený a on se o mě bál.

„Nemyslím si, že to byl sen Stilesi. Nepřijde mi normální, to co následovalo." Zakroutím odmítavě hlavou, zvednu se zpostele, začnu přecházet rozladěně z jedné strany na druhou a přitom prudce gestikuluji rukama. „Probudil jsem se v bazénu u našeho souseda! Chápeš to?! Nemám nejmenší tušení, jak jsem se tam dostal a..." Přitom se zarazím. Mám říct příteli o tom setkání? Kousnutí? Co když mě bude považovat za blázna?