The wolf's blood (FF)

6. Kapitola

Z pohledu Dereka...

Má počáteční napruženost se pomalu, ale jistě měnila v pobavení. Bylo docela zábavné, sledovat ty dva puberťáky, kteří teprve začali poznávat náš svět.

Pravdou bylo, že proměna toho kluka zcela změnila moji situaci. Skutečnost, že se stal vlkodlakem, že byl od této chvíle jedním z nás, ho posunula na mém žebříčku priorit o několik příček vzhůru. Očividně měl velké potíže se sebeovládáním a tudíž mohl být nebezpečný.

Hned po lovcích, další věc, co jsem vůbec nepotřeboval.

Jako bych měl tak akorát k tomu všemu ještě čas na to, dělat chůvu nějakýmu štěněti.

Na druhou stranu, nechat ho bez dozoru, bylo asi stejné, jako ignorovat, již spuštěnou časovanou bombu. Zatímco uvažuji, jak z toho ven, ozve se jeho kamarád.

  Z pohledu Stilese...

Haleova přítomnost mi byla příjemná asi jako osina v zadku. Na druhou stranu byl asi jedinou osobou, která nám mohla říci o vlkodlacích něco bližšího. Už to, že nepopřel, naše podezření...bylo minimálně zvláštní. Ale...pokud jsem vzal v potaz, co do teď předvedl...nepřekvapovalo mě to tolik, jak jsem původně čekal.

Scott na něj civí skoro s otevřenou pusou. Teď mě však velmi znepokojovalo to ticho, které mezi námi zavládlo. Derek sice potvrdil, že je vlkodlak, ale teď se zdálo, jako by se mu něco honilo v hlavě, protože mlčel.

A to se mi nelíbilo, ani za mák.

Vlastně bych nejraději vůbec nevěděl, o čem přemýšlí. A jestli to bylo dle typicky vlkodlačího scénáře: Jak se jich nejlépe zbavit? Ani jsem to vědět nechtěl. Nelíbil se mi ten jeho pohled.

Ty šedivé oči...vážně ve mně vyvolávali velmi silné znepokojení.

Ač nerad, nakonec se rozhodnu to ticho prolomit. Nechtěl jsem tam tvrdnout ještě o Velikonocích a potřebovali jsme se někam hnout.

"To je divný. Někdo jako VY bych očekával, že to popře." Vypravím ze sebe opatrně.

Z pohledu Dereka...

Jeho slova mě vrací zpět do přítomnosti.

"Proč bych dělal něco tak zbytečného?" Nadzvednu nad tím opět obočí. "Samozřejmě, že kdybys byl sám, tak bych to popřel. Ale vzhledem k přítomnosti toho detektoru vedle tebe, by to nemělo smysl." Pokrčím rameny.

To už se výše zmiňovaný ozve.

"Nejsem žádný detektor!" Bylo to značně vztekle. "Už jsem jednou řekl, aby ses UKLIDNIL." Na ta poslední slova dám jasný důraz. "A nechtěj, abych se opakoval." Dodám varovně.

"S tebou ale bude práce. A když už jsme u toho a vezmeme v potaz, že se asi budeme setkávat častěji, bylo by asi lepší se bavit ve druhé osobě, co vy na to?" Navrhnu jim.

Z pohledu Scotta...

To jako myslí vážně? Ach jo!

Proč musím mít ohledně něho, tak rozhárané pocity?

Měl pravdu, když říkal, že jsem ho chtěl napadnout a zároveň vědět něco více. Musel být však značně silný jedinec, protože na mě tón jeho slov skutečně působil.

Částečně určitě proti mé vůli mě to drželo zpátky.

"Nepotřebuju žádnou chůvu, Dereku." Vyhovím částečně jeho nabídce, ale dám zároveň najevo, že nestojím o to, abych s ním trávil čas více, než bude nezbytně nutné.