Wtf, to už je to skoro rok, co jsem vydala poslední kapitolu?
Ještě chvíli jsme mluvili s Honzou a vysvětlili mu i situaci s Taiwanem. Chvíli potom jsme se rozhodli překvapit všechny podobně.
,,Kdo bude další?" Zeptala se Deny, na to, za jakých okolností jsme se potkali, už mě bere docela v pohodě, pozvala mě s sebou do Taiwanu, první den, co se známe k sobě domů...ale nestěžuju si.
,,Třeba Štěpán."
,,Fajn, zavolám z mýho telefonu a po chvíli na mě budeš mluvit a až se bude divit, kde jsi se tady vzal, tak tě nějak vtipně představím. Co ty na to?"
,,Co kdybych se prostě přisral do vašeho hovoru? Mám pár vtipných věcí, které mu chci připomenout."
,,Fajn." Řekla a začala vytáčet jeho číslo.
,,Ahooooj, co se děje že voláš?"
,,Ahoj, to ti nemůžu jen tak zavolat?"
,,Můžeš, ale nebylo by to poprvý, co jsi řekla, že voláš jen tak a pak jsi něco stejně chtěla."
,,Fér point. Jen jsem se chtěla rozloučit, protože budu odlítat do Taiwanu."
,,Letíš s Honzou?"
,,Částečně. Spíš jsem hledala, jak vypadnout a Taiwan byl nejlepší možnost, Honza letí za měsíc, já už zítra. Můžete někdy zajet, budu tam mít barák v pronájmu."
,,Počkej, jako že se nevrátíš?"
,,Někdy jo, ale buď si jistej, že ne brzo. Musím odsud zmizet."
,,Stejně jako já." Podotkl jsem a konečně se zúčastnil hovoru.
,,Lukáši? Já myslel, že tě ještě nepustí dlouho..." Ozval se zmatený Štěpán.
,,Taky ho ještě nepustí. Mizíme z jeho dosahu. Ale na cestu by se hodila sůl, nemáš něco, platinový králi?" Zeptal jsem se. Je to cringe. Já vím, ale jak jinak říct, že ho znám, navíc to kdysi dávno bylo vtipný (kurva dávno). Když jsme se ještě bavili na denní bázi.
,,Co? Od kud mě znáš?"
,,Vážně? Myslíš, že bych neznal bývalýho spolubydlícího a spolustreamera?"
,,Počkat, počkat, počkat... Pavle!? Co tam děláš ty vole?"
,,No..." Nestihl jsem nic říct a Deny mě přerušila.
,,Znáš to, šla jsem po ulici, najednou jsem v bezvědomí, vzbudím se, všude cizí tváře... Najednou se vynoří další neznámá tvář, jménem Pavel, zachrání mě i situaci... A teď jsme tady."
,,Magoři," uchechtl se Štěpán.
Takhle jsme volali s více lidmi a po asi třech hodinách, už tak nějak nebylo komu. Rozloučil jsem se s Deny, poděkoval, že nám nabídla letět s ní a vydal se domů za Miškou. Přece jenom, musíme se sbalit, zítra jedeme.
The end
Tady bych to ukončila, děkuji všem za čtení, má účtu budu dál více méně vydávat, takže můžete kouknout na další 'knížky' na mém profilu. Děkuji Vám za skoro 3k přečtení ❤️
U kapitol bude probíhat celková úprava, protože jsem knížku psala strašně dávno a jestli tady zůstane, tak musí nějak vypadat.
Ještě jednou DÍKY, že jste u toho byli se mnou!!!
ČTEŠ
OBĚŤ
Fiksi Penggemar,,To je ta děvka!" Ale co když vlastně není? Co když to z ní udělali předsudky a ona vlastně jednom potřebuje pomoc? Kdo jí tu pomocnou ruku podá? Není už pozdě? Chytne se jí vůbec, nebo se na nohy postaví sama? Pozn.: Knížku jsem psala asi ve 13 l...
