,,To je ta děvka!"
Ale co když vlastně není? Co když to z ní udělali předsudky a ona vlastně jednom potřebuje pomoc? Kdo jí tu pomocnou ruku podá? Není už pozdě? Chytne se jí vůbec, nebo se na nohy postaví sama?
Pozn.: Knížku jsem psala asi ve 13 l...
Pohled Lukáše Už jsem tu 2 měsíce bez alkoholu, ikdyž jsem už nějakou tu kurvičku měl, tak to není ono, střízlivý jsou většinou o hovně a hlavně to není Deny. Abych si zlepšil náladu, napsal jsem Raienovi, jestli si můžem zavolat. Nic neodepsal, tak jsem mu zavolal bez čekání. Típnul to, nevím co tím sleduje, ale mám v plánu to zjistit. Volal jsem mu snad půl hodiny v kuse a najednou to vzal... ,,Co to mělo bejt, ty vole?" okamžitě na mě vystartoval. ,,Je sorry, ty seš v tý léčebně viď?" opravil se okamžitě. ,,Dík žes mi to připomněl vole." zabručel jsem. ,,Co jsi dělal tak důležitýho, že ses na mě úplně vybod', hm?" byl jsem docela vytočenej, ale pomalu to odcházelo. ,,Když já měl zrovna trojku..." řekl trochu omluvně. ,,Jo aha, a beze mě jo?!" zase jsem se naštval. A nehodlal jsem mu to jen tak odpustit. Pohled Raiena ,,Jů ahoj broučku." ozvalo se z telefonu, byl jsem trochu zmatenej, ale nic jsem neříkal. Zaslechl jsem ránu, jako kdyby někdo hodil s tím telefonem o zem, furt jsem jen mlčel a poslouchal, pomalu jsem si sedl na gauč a čekal co uslyším teď. ,,Miláčku, tak dlouho jsme se neviděli... Bylo to deset minut bejby." ten druhý hlas už byl zase Lukáše, ale měl tam nějakou couru, tak jsem jen poslouchal a nechtěl mu to kazit. ,,Pro mě to byla věčnost." pak už jsem slyšel jen zvuky líbání a spadnutí kalhot s páskem na nějaké dlaždice, asi. Pak mlaskání, jakoby mu tam kouřila. Nečekal jsem, že někdy něco takového zažiju, poslouchat přes telefon zvuky toho, jak můj kámoš nějakou ojebává. ,,Pojď, přidej bejb. Ach. Ach. "už jen hlasité steny, radši jsem telefon rychle típnul a dělal, že jsem tam vlastně nebyl. Pohled Deny Už přijel Honza, trochu jsem ho podcenila, přijel po dvou hodinách. Zrovna jsem dovytřela. ,,Přepadení, otevřete." zavolal Honza do telefonu, kterým mám poznat kdo tam je a pustit ho do paneláku. ,,Tak pojď ty loupežníku." řekla jsem se smíchem a pustila ho dál. Vyšel po schodech a zastavil se přede dveřmi, když vyděl mokrou podlahu. ,,To jsi uklízela jen tak, nebo kvůli mě?" Zeptal se místo pozdravu. ,,Taky tě zdravím." řekla jsem, přehupla jedním skokem přes byt a objala ho. Jen se usmál a objetí mi opjetoval. Povídali jsme si asi hodinu, pak přišlo to obávané téma, proč jsem brečela. Řekla jsem mu, ať se podívá na můj instagramový účet a najde jakoukoliv fotku s Lukášem z roku 2017-2018. Udělala o co jsem ho požádala, tedy tu první část, fotka s Lukym tam prostě nebyla. ,,Proč jsi chtěla, abych tu fotku našel, přesto že víš že tam není?" ptal se udiveně. Neřekla jsem mu odpověď, jen další indicii. Pohled Honzy ,,Teď si otevři nejstarší fotku s ním." řekla, ale já furt nechápal kam s tím směřuje, otevřel jsem tu fotku a zahlédl onu fotku, fotka u bazénu, ona měla v osobnějších místech cenzuru a on tam byl vlastně jako nahej a civěl jí přímo do výstřihu, druhá stejná, jen místo jeho pohledu na prsa byl falešný úsměv. I tak s ním Deny byla už v té době asi nespokojená, jak tak hádám (červen 2019) a i od toho roku 2017 jsou spolu i přes to, co mu musí trpět, ale proč mi to neřekla normálně? Mezitím, co jsem smutně koukal na ty dvě fotky, Deny pokračovala. ,,Teď najdi svůj instagram." ,,Cože? Proč?" co s tím mám společného já? Otevřel jsem svůj instagram a čekal co mi řekne dál, cítil jsem jak se trochu napjala, při koukání na můj instagram. ,,Teď otevři nejnovější fotku se S-Sárou." její jméno řekla dost smutně, ale zároveň tam byla slyšet i nechuť, nechápu to, ale uvidíme, třeba mi to vysvětlí sama. ,,Ta je ale v kukle, tam nás moc nevidíš." poznamenal jsem. ,,To je pravda, tak mi to puč." řekla a rychle si převzala můj telefon, otevřela fotku se suprou...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ig:ment97 ,,Takovouhle fotku porovnej s tou, co jsi našel na mém insta." řekla a podala mi svůj telefon s onou fotkou. ,,Najdi jiný rozdíl než kvalitu." upřesnila a pokusila se o úsměv, bylo mi jasný co tím myslela, ale chtěl jsem se ujistit. ,,Takže to je v čem?" zahrál jsem si na blbečka. ,,Ty to nevidíš?" řekla se zvýšeným hlasem. ,,Já ikdybych měla sebelepší ho fotografa, nikdy takovou fotku s Lukym mít nebudu! Kam se koukáš ty hm? Normálně do očí, a on? Ty to nevidíš?" začala plakat, obejmul jsem jí a čekal, jestli k tomu chce ještě něco říct, chtěla. ,,Jak jste spolu dlouho? Kolem dvou let viď?" jen jsem přikývl. ,,Pořád se na ni tak zamilovaně koukáš i po těch dvou letech a Lukáš se na mě takhle nedíval, ani po týdnu, co jsme byli spolu!" nikdy mě nenapadlo, že taková nevinná fotka někomu může tak ublížit. Dál mi brečela do ramene a najednou vykřikla. ,,Kolik je?" ,,Půl pátý, proč?" ,,Sakra, sakra, sakra, sakra!" šílela. ,,Co se děje?" ,,Ve třičtvrtě na pět mám být u holčičky a ta je od tud 20 minut pěšky." začala pobíhat po bytě a spěšně se oblékat. ,,Chceš tam odvést?" zeptala jsem se. ,,Ano prosím." podívala se na mě děkovně. Jen jsem se usmál a šel se obout. Odvezl jsem ji tam a čekal před budovou.
O 40 minut později
Z budovy vyšla holka hodně podobná Deny, ale... Měla růžové vlasy! Nastoupila do auta. ,,Proč?" nedalo mi to a musel jsem se zeptat. ,,Nechci být taková jako dřív, chci být někdo jiný, mám tam koupený byt a budu tam žít nový život, občas sem zajedu, a kdykoliv můžete vy zamnou." usmála se. Jen jsem se jí zaraženě díval do očí. Po chvíli se mě zeptala jestli u ní chci spát, nebo se budu vracet domů. Řekl jsem že za chvíli vyrážím zpět do Pardubic, teda jestli jí to nevadí. Vzala to v klidu, jen mě požádala, abych jí ještě odvezl na jedno místo a domů pak dojde. Odvezl jsem jí tam a na rozloučenou ji objal. Po zamávání a odchodu do auta, mě ještě zastavila. Otevřel jsem okénko a čekal co z ní vypadne. ,,Budu tě vyhlížet, přijďte za mnou i s Danem, ráda ho poznám." usmál jsem se na ni a řekl ať mi pak jenom pošle adresu. Než jsem zavřel okno a odjel, ještě mi dala pusu na tvář a řekla: ,,Já myslela i v práci." řekla otočila se na patě a odešla, když jsem nastartoval ještě mi zamávala a zmizela v budově.
Po třech hodinách
Dorazil jsem domů,zaparkoval a jakmile jsem zapl WiFi, přišla mi zpráva od Deny. No zpráva, spíš fotka. Fotka, jak vypadá teď, říkám vám, kdybych ji neviděl před chvílí, řekl bych že mi posílá fotku nějaké kamarádky, kterou neznám.
#1 092 slov Stále to píšu a stále nevím proč. Čte někdo tyhle moje texty pod kapitolou? Líbí se vám víc kapitola kratší, nebo delší? Myslím kolem 500 slov, nebo máte radši přes 1 000?
