Poslání Pharai: Dlouhá cesta, díl první

kapitola 2.

 Miria během povídání s Lucy úplně ztratila pojem o čase. Dveře do místnosti se se skřípáním pomalu otevřely. V nich stál vysoký moryn v černém obleku. Jeho plášť zdobily nejrůznější drahokamy a polodrahokamy a na krku měl stříbrný náhrdelník z lví oceli.

 Triela se uklonila. Miria chvíli váhala, ale nakonec se rozhodla po ní pohyb zopakovat. Když neznámý moryn pokynul rukou, obě dvě zvedly hlavy.

 ,,Já myslela, že má přijít rádce."

 ,,Původně jsem ho chtěl poslat, ale přišly mu do toho jiné povinnosti. Nakonec jsem se rozhodl ukázat sám. Kdo by si také chtěl nechat ujít takový úkaz. Takovéto, nebo jen trochu podobné dítě, se vyskytne jen jednou za desítky let. A to se většinou nenajde. Jen výjimečně se nám ho podaří najít a dostat do bezpečí na hrad. Navíc toto se objevilo v Alerenu. Odtamtud máme jen málo zpráv o tom, co se tam děje. Takovéto dítě se v této oblasti vyskytlo naposledy před tisíci lety, před začátkem války. Jak se jmenuješ?"

 Miria seděla na posteli s kamenným výrazem. Nevěděla, jak reagovat. Vyrůstala na vesnici a zatím se nikdy nesetkala s váženou osobou. Navíc z mluvy neznámého moryn usoudila, že se nejspíše jedná o samotného Leona západní části Aolinu. K tomu jí také pomohl dospět stříbrný přívěšek. Slýchala, že ho nosí jen členové rodu Leonů.

 Triela jí postrčila do ramene, aby se vzpamatovala.

 ,,Jmenuji se Miria," pípla.

 ,,To je velmi zajímavé jméno pro děvče z ostrovů Alerenu. Asi už jsi odhadla, kdo jsem já, že?" Miria přikývla.

 ,,To je skvělé. Budeš se muset vzdělat o historii, ale jak vidím, alespoň něco už víš. Také mám pro tebe horu otázek. Ale nemusíš se bát, vše přijde postupně. Tady na hradě dostaneš vzdělání, výcvik a budeš moct rozvíjet své schopnosti."

 ,,O jakých schopnostech všichni mluví?"

 ,,Asi víš, proč se tě lidé ve vesnici báli a proč jsi nikdy neměla kamarády. Máš určité schopnosti, které jiní nemají. Například jsi duševně spojená s jedním z draků. Většina populace bere draky jen jako mýt, ale díky těm, jako jsi ty, víme o jejich existenci. Také máš silné empatické schopnosti a vyznáš se v lékařství, bylinách a kamenech. To jsou velmi užitečné věci."

 ,,To však nemá nic společného s nějakými schopnostmi. Moje maminka mne vše naučila..."

 ,,Ale ne všechno, že?"

 Miria se odmlčela. Ví o Lucy? Je v nebezpečí? Může Leonovi věřit?

 V rohu místnosti se ozvalo klepání na dveře. Do místnosti vstoupila mladá dívka jen o pár let starší, než Miria. Byla podobná moryn, ale bylo poznat že není jako ona.

 ,,Toto je Trissa. Jak sis jistě všimla, je moryn jen z části. Její matka byla skalní moryn a její otec torn. Je o něco nižší, ale pro tebe to nebude problém, jak vidím. Vlastně jste asi tak stejně vysoké. Bude ti dělat společnost a pomáhat ti s úkoly. Věř mi, že řada z nich nebude jednoduchá."

 Po svém krátkém rozhovoru se Leon obrátil a tiše zmizel v chodbě. Triela se také zvedla k odchodu.

 ,,Tady tě budu muset opustit. Doufám, že někdy budu mít tu čest tě zase potkat, Pharai." Odešla k východu a naposledy se otočila. Miria spatřila její snahu o úsměv a pokusila se ho opětovat. Chodbou se rozléhaly její mizící stopy.

 Trissa došla k Mirie a posadila se vedle ní na postel. Měla dlouhé vasy spletené do zvednutého copu stejné barvy jako Miria. Ten jí neposedně vlál při jakémkoliv pohybu. Sahal jí po stehna stejně, jako Triele. Byl však vzorně upletený a uhlazený. Měla štíhlý obličej s výraznými rysy a rudé rty. Miria si všimla něčeho podivného. Jedno její oko bylo světle zelené a to druhé bylo tmavé, téměř černé.