Poslání Pharai: Dlouhá cesta, díl první

kapitola 7.

 ,,Trisso?"

 ,,Co se stalo?" Trissa se zvedla z deky a vedle sebe spatřila Miriu. 

 ,,Co to je támhle na tom stromě?" Miria se sice učila číst a rozeznávala písmenka, ale některé texty jí stále dělaly problémy.

 Trissa se otočila směrem, kam ukazovala a spatřila vysoký starý strom, o kterém nejspíše mluvila. Do kmenu byl velkým úhledným písmem vyrytý text. 

 Jestli chcete toho hocha zpět, víte kam jít. 
S láskou, Duriel. 

 Pod textem nechybělo ani srdce, které zabíralo větší plochu, než samotná zpráva. 

 ,,Zpropadení gayomágové," zaklela Trissa. ,,Měla jsem čekat, že tu nebudeme sami." Rychle zabalily všechny věci, nasedly na trinky a vyjely. Miria zatím nevěděla kam, ale věřila Trisse, nic víc jí vlastně nezbývalo. Venku byla tma. Měsíc svítil vysoko na obloze obklopený hvězdami. Část oblohy však zakrývaly koruny stromů, které se míhaly klidným jednosměrným pohybem, jak vůz jel dál. V dálce se za stromy začal rýsovat obrys opuštěné vesnice. 

 Mirie právě začalo docházet, co se děje. O mázích ji varovala Lucy. Jsou to velmi nebezpeční tvorové, obzvlášť ti čistí. Čistí mágové mohou vzniknout jen zkřížením démona a moryn. Pokud je mág potomkem dvou jiných mágů, je nečistý. Potomci mágů a moryn už však ztrácejí své schopnosti a většinou nepřežijí. Usazují se ve vesnicích, či městech v největším a nejpohodlnějším domě. Zbytek území zničí na trosky a vyženou všechna stvoření. Nejnebezpečnější na nich však je, že umí měnit svoji podobu. 

 Mirie se z místa dělalo špatně. 

 Proč sem musíme jít? Vždyť víš, co to je za  místo. 

 Už i Lucy se ozývala. To jen navyšovalo Miriyniny obavy.

 Vůz nechaly stát před bránou a sesedly z mohutných zvířat. Trissa do brány strčila, a ta nepříjemně zaskřípala. Mirie i Trisse bylo zcela jasné, že Duriel je očekává. Byly na pozoru, kdyby se pohnula jen jediná větévka, či zašumělo listí. Pomalu se blížily k ohromné vile uprostřed zahrad obklopených zbytkem mrtvého města. V některých oknech se svítilo, jiná byla zhasnutá. Všude kolem panovalo ticho. Toto ticho však nebylo ani trochu uklidňující jako jindy. Trissa pomalu otevřela menší škvíru v ohromných vratech od domu, jen tak tak, aby se protáhly dovnitř. Stály v ohromném uvítacím sále. Po obou stranách byly schodiště vedoucí na ochoz nacházející se naproti vratům. Celý interiér byl sladěn do vínové barvy. Okna zakrývaly závěsy z hebkého sametu, po tmavé dřevěné podlaze byly natažené ohromné koberce, a na stropě se jako diamantová hvězda skvěl ohromný lustr. Miriu však z obdivování sídla vytrhl Trissy hlas.

 ,,Tady se rozdělíme. budeme mít větší šanci, že Leona najdeme, když každá prohledáme jinou část." 

 Miria přikývla a vydala se opačným směrem než Trissa. Vyšla po pravém schodišti nahoru a pokračovala po chodbě zatáčející kamsi za roh. Brzy zaslechla dvojici hlasů. Přišla  něco blíže, aby identifikovala zdroj hluku, a narazila na ohromné dveře. Byla si jistá, že v místnosti za nimi někdo je. Pokusila se blíže zaposlouchat do rozhovoru.

 ,,Nicuuu... máme menší problém."

 ,,Co jsi udělal tentokrát?"

 ,,Miláček odcupital pryč."

 ,,Ach jo, zase."

 Na to zase hlasy na chvíli utichly. Ne však na dlouho.

 ,,Myslím, že hosté už dorazili. Nemusíš se schovávat za dveřmi. Pojď dál."