Poslání Pharai: Dlouhá cesta, díl první

kapitola 4.

 Město bylo ohromné. Vysoké věže Zlatého paláce byly vidět přes jiné budovy. Zlatý palác se ukrýval uprostřed města a byl oddělen spolu s dalšími úředními budovami za vnitřními hradbami, aby se tam nedostali potulní žebráci a zloději. Žil tam totiž nejdůležitější rod na celém Aolinu - rod Leonů. Leonové byli vždy dva. Byli to dvojčata mužského pohlaví. Od malička vyrůstali odděleně, jeden v západním Aolinu, a ten druhý ve východním. Když dospěli 20. roku, převzali vládu své strany kontinentu.

 Projížděly chudší čtvrtí města. Mirinu pozornost však neupoutal palác, nýbrž trhy, které se zde v tento den konaly. Všude byl hluk, který způsobovaly davy lidí nakupujících i prodávajících. Kolem pobíhaly děti a hrály si na honěnou. Miria s Trissou projížděly jen stěží, jelikož ulice byly přeplněné a všude jim překážely stánky.

 Když už se dostaly do klidnější části, kde nebylo tolik rušno, zaujal Miriu jakýsi mladík. Odhadovala mu zhruba stejný věk. I přes jeho menší vzrůst byl nepatrně vyšší, než Miria. Stál u stánku s koláči a jinými laskominami. Zrovna se omlouval prodávající stařence, že si zapomněl peníze doma. Miria mu už chtěla nabídnout pár drobných, když mu stařenka dala koláč zadarmo. Mladík poděkoval a už utíkal pryč. Vypadal nervózně. Shodou okolností měl namířenou stejným směrem, jako ony dvě. Kousek dál dal koláč dvěma skalním moryn sedícím opodál. Za chvíli zabočily do další z více přeplněných uliček. Miria znovu spatřila mladíka, jak je pronásleduje. V tom si všimla malé škvíry mezi pláštěm přehozeným přes ovoce a vozem. Plášť se musel uvolnit během cesty. Mladík si jí zjevně všiml taky. Došel k ovoci a nabral si ho hrst, kterou si poté dal do tašky, a odešel pryč, jakoby se nic nestalo.

 ,,Trisso, pojď se podívat!"

 ,,Co se děje?" Vůz zastavil a Trissa seskočila dolů. Hned, jak spatřila škvíru a mladíka, došlo jí, co se stalo.

 ,,No to snad ne! Ty tam, stůj!" vykřikla na něj a rozběhla se za ním bleskovou rychlostí. Dav kolem přestal nakupovat, a místo toho pozoroval spletitou situaci.

 Trissa se ho snažila nespustit z očí, což bylo velmi obtížné, vzhledem k tomu, že terén vůbec neznala. Zato mladík se zde očividně vyznal. Zabočil do odporně vypadající uličky. Páchla hnilobou a po zemi běhaly malinkatá hbitá stvoření - krysy. Trissa překonala svůj odpor a vydala se za ním. Naštěstí byla ulička slepá. Mladík se na konci zastavil. Trissa toho využila a uštědřila mu tvrdou ránu do hlavy. Zloděj omdlel a jeho bezvládné tělo spadlo na zem.

 Trissa ho vzala a přehodila si ho přes rameno. Byl těžký, ale to jí nedělalo příliš velký problém. Odnesla ho k vozu, kde už čekala Miria. Z kapsy vyndala sytě modré odcizené plody a vrátila je do vozu. Zafixovala plachtu a mladíka svázala lanem. Přehodila ho přes trinka za Miriu. Ta jí jen obdařila ublíženým pohledem.

 ,,Někam ho naložit musíme," odvětila Trissa na její nelibý výraz. Vůz se znovu rozjel, tentokrát k místní věznici. Trissu celkem zajímalo, co má mladý zlodějíček za lubem. Byla si skoro stoprocentně jistá, že pro někoho pracuje. Chtěla zjistit, pro koho.

 Jeli celkem krátce. Mezitím se stihly zeptat asi čtyř místních obyvatel na cestu a taky si koupily něco k jídlu. Měly s sebou kromě ovoce i zásoby vody, ale na jídlo se vždy stavily v krčmě, či hospodě.

 U brány věznice je zastavil jakýsi strážník. Pohledem přejížděl chlapce.

 ,,Tak se nakonec přece jen chytil co, hošánek jeden umazanej," začal moryn staršího věku v služební uniformě strážníka Oniiss taurum.

 Trissa ho rukou přerušila.

 ,,Jsme ochotné vám ho v klidu vydat, když nám zajistíte vyslýchací čas, až se probudí."