Neslušný návrh

Výzva

,,Ano. Jen tak dál! Poběž!" skandovali snad všichni přihlížející závodu mezi těmi nejlepšími koňmi. Favoritem jako vždy byl králův hřebec a Montgomeryho valach. Na obě zvířata byly sazeny vysoké částky a nikdo nechtěl prohrát. 

Znovu jsem se podívala do dalekohledu a čekala. Všechny kočáry byly umístěny na svahu pod cílovou rovinou, aby každý měl skvělý výhled na celou trať. Nejlepší místo však zaujímal kočár krále, kde si nyní hověla jeho nejstarší milenka, Madame de Soleiy. Ta se nevzrušeně ovívala vějířem a mžourala do protivného slunce. Král, jako vždy, netrpělivě seděl na svém chovném koni a nedočkavě se ze sedla vykláněl na všechny světové strany, aby zjistil něco více, než všichni ostatní.
Jeho radost rozverného kluka, se přenesla na všechny ostatní. I ti největší bručouni, nyní dychtily po skvělém závodu a sladké výhře.
Co se mě týkalo, dostihy mě nechávaly chladnou. Už od rána mě trápila bolest zad a sezení v nekrytém kočáru stříškou, již po několika minutách, pro mě bylo hotovým utrpením. Ale slib byl slib, a tak jsem nastoupila do kočáru, který pro mě nechal Francis poslat. Za ty dva dny, co jsme se neviděli, jsem na něho ani jedinkrát nepomyslela. Mé myšlenky patřily nočním můrám, ve kterých jsem nedokázala Rose zachránit. Pomalu ale jistě, jsem začala cítit únavu a frustraci. Ve dne jsem nedokázala uniknout povinnostem a potřebám svých děvčat a podniku, a v noci, jsem nenacházela útěchu v sladkém nevědomí. Co bych dala za jednu bezesnou noc...
O to více mě překvapilo chování toho mladíka. K našemu rozhovoru se již nevrátil, naopak, tvářil se jako by k němu nikdy nedošlo. A když náš kočár projížděl kolem krále, který na mě sotva pohlédl, rozhodla jsem se, že budu následovat jejich vzor chování a přestanu se tím zabývat.

Cukla jsem sebou, když Francis prudce vstal a vítězně zamával zaťatou pěstí nad hlavou. Králův kůň se hnal neochvějně dopředu a nikdo se mu nemohl rovnat. Projel s neuvěřitelným náskokem do cílové rovinky a půlka šlechticů začala bujaře jásat. 
,,Anoo! Králův kůň vyhrál!" zaradoval se můj doprovod. 
Unaveně jsem k němu vzhlédla a trpělivě se na něj pousmála. ,,Ano. Nepamatuji si, kdy tomu bylo jinak. Kůň Jeho Veličenstva je nejlepší ze všech," řekla jsem a přitáhla si kožich více k tělu.
,,Aby taky ne, když na něm jezdívá ten nejlepší jezdec," ozval se hrabě Lester z vedlejšího kočáru.
,,To je pravda. Král ani jeho koně nejsou zvyklí na prohru," dodal Lesterův bratr.
Nikdy není pozdě začít, pomyslela jsem si zlomyslně, ale i tak jsem jim věnovala svůj úsměv. 
,,Francisi!" zavolal na mého společníka hrabě Montgomery, který k nám přijel na koni. ,,Tak to vidíte. Opět jsem prohrál. Ale bylo to těsné. Vsadím se, že jednou vyhraji!"
,,Snad ano. Byl to úchvatný závod, jen co je pravda," přitakal Francis a posadil se vedle mě.
,,A co říká na závod tato krásná dáma?" otočil se mým směrem hrabě a gentlemansky nadzvedl svůj klobouk. 
,,Opravdu výborná podívaná. Jen je mi vás líto, příteli. Vždy si chci vsadit na vaši výhru, ale bohužel, mám natolik ráda své peníze, že je raději svěřím do rukou Jeho Veličenstva," odpověděla jsem mu s úsměvem.
Montgomery zakoulel očima, otevřel ústa a dlaň si přitiskl na levou stranu hrudě. ,,Madame, vaše slova hluboce ranila mé srdce. To jsem si nezasloužil," vyčetl mi naoko vážně.
,,To mne mrzí. Myslíte, že by vašemu stavu pomohl příští tanec se mnou v sobotu u komtesy Vairové?"
,,Mh," přimhouřil oči ,,myslím, že pomohl."
,,Pak jsem jen vaše," zasmála jsem se a zavrtěla se na místě. Bolest zad začala nesnesitelně vystřelovat do mých nohou, čemuž nepomohla ani otravná zima, vkrádající se ho mého těla. Očima jsem pátrala po dece, kterou mi, zničehonic přehodil přes sukně můj společník. Zvedla jsem k němu překvapeně pohled, který mi oplatil. Díval se na mě velmi zvláštně, až jsem se zachvěla. Všiml si toho a ihned deku upustil. 
,,Myslel jsem, že by vám mohla přijít vhod," řekl polohlasem a ošil se.
,,Díky," hlesla jsem velmi tiše.
Montgomery si nás pátravě prohlédl a potom nasadil svůj bezstarostný úsměv.
,,Francisi, připojíte se k našemu závodu?" zeptal se s nadšením v hlase.
,,Ale to snad ne," neudržela jsem své znechucení pod pokličkou. ,,Letos už ne."
,,Ale Marlene, minule to byla neuvěřitelná zábava," namítl hrabě.
,,Možná pro vás. Opil jste se a poté se probudil u jedné z dvorních dam královny. Zato já musela po vašich přátelích uklidit celý dům," vyčetla jsem mu pobouřeně.
,,O čem je řeč?" přerušil nás nechápavě Francis.
,,Po závodu koní, král pořádá závod jezdců. Ti nejodvážnější se mohou utkat s Jeho Veličenstvem. Odměna je tisíc lir a hostina bez placení u vaší krásné společnice," odpověděl mu Montgomery.
,,To bývalo. Letos nic takového neplatí," řekla jsem rychle. To by mi tak ještě scházelo. Už jsem odmítala znovu umývat něčí zvratky a opravovat, už potřetí v tomto roce, vchodové dveře. Ne, s tím byl konec!
,,Ale Marlene," namítl hrabě, ale můj odmítavý výraz nezmizel. Naopak. Ještě více jsem se zachmuřila.
,,Copak se děje?" ozval se po mé levé straně velmi dobře známý hlas. Otočila jsem hlavu a pohlédla jsem přímo do očí krále. Na koni mu to vždy slušelo, napadlo mě okamžitě. Působil divoce a zároveň velmi majestátně. 
,,Marlene odmítá letos zorganizovat hostinu pro výherce závodu," žaloval jeho syn. Měla jsem chuť se na něj otočit a říct mu pár peprných slov, ale předběhl mě jeho vlastní otec.
,,Přestaň fňukat, Charlie. Ty se o zábavu nikdy neochudíš. A pokud se tak madame rozhodla, musíme to respektovat." Při těch slovech se mu nebezpečně zablesklo v očích. Neohroženě jsem vystrčila bradu a přikývla. 
,,Přesně tak. Letos si musí vítěz najít potěšení u někoho jiného."
,,To je škoda. Vsadím se, že to demotivuje muže k vítězství," pronesl král a koutky úst mu zacukaly.
,,Ale sire, vždyť jediný vítěz po celá ta léta jste jen vy," namítla jsem a olízla si popraskané rty. Král ze mě nespouštěl oči a sotva znatelně pootevřel svá vlastní ústa. Zašimralo mě v břiše a spokojeně jsem se usmála. Takže přeci jen hodil svoji ješitnost za hlavu...
,,No právě. Dnes nebudu mít takovou motivaci znovu zvítězit, pokud výhra nezahrnuje i vás," zachraptěl.
,,Inu, musíte si najít jiný důvod k boji," mlaskla jsem pobaveně.
,,Budete ve mne alespoň doufat?" zeptal se napjatě.
Odmlčela jsem se a znovu jsem si ho prohlédla. I když bych to nikdy nemohla přiznat, žádný muž v Anglii se mu nedokázal vyrovnat. Ani Fabian ne. Král v sobě měl něco živočišného, smyslného a zároveň uklidňujícího. A vždy, když jel na koni, byla v jeho jízdě taková síla, až to všem bralo dech. I mne samotné. O ano. Pokud šlo o tento závod, pak jsem byla jeho.
,,Jistě," odpověděla jsem pokorně a natáhla k němu ruku. Král ji jemně vzal do své a lehce políbil její hřbet. Než jsem ruku odtáhla, nepozorovaně ukazováčkem pohladil mé zápěstí. Nazvedla jsem překvapeně obočí, ale jinak jsem na sobě nedala nic znát.
,,A vy mladý muži, přidáte se k nám?" zeptal se najednou král Francise.
Až nyní jsem si uvědomila jeho stálou přítomnost. Kdybych neměla za sebou tolik zkušeností, zřejmě bych studech zrudla, jako rajče. Namísto toho jsem se na něj otočila a doufala, že odpoví záporně.
,,Bude mi ctí," řekl ten pošetilec a mé naděje zmizely.
,,Výborně. Vidíme se tedy za chvíli u startu," řekl ještě král a poté, za doprovodu svého syna, odcválal pryč.
,,Vážně chcete závodit?" zeptala jsem se ho v šoku. Francis vstal a otevřel dvířka od kočáru.
,,Samozřejmě. Je to příležitost," odpověděl a sestoupil po třech schůdcích dolů. Posunula jsem se blíže k němu a instinktivně jej chytila za paži. Ucítila jsem, jak pod mým dotekem ztuhnul. Stisk jsem však nepovolila. 
,,Uvědomujete si, že nemáte šanci vyhrát?" zeptala jsem se, možná až příliš nedůtklivě.
,,To se ještě uvidí," odsekl a ucukl svou paží.
,,Ne, neuvidí. Král vždy vítězí. Vždy! A i kdyby se snad stalo, že by se objevil jezdec stejně schopný jako on sám, i tak musí vyhrát!" zaúpěla jsem.
,,Proč?" zeptal se zuřivě
,,Protože je to král!" vykřikla jsem frustrovaně. ,,Prosím. Pokud chcete vážně jet, držte se ostatních jezdců a nesnažte se s králem ani s Montgomerym závodit. Jejich rivalita je sice všem známá a do jisté míry i roztomilá, ale hrabě si ji může dovolit, neboť je králův syn. A i on dobře ví, že nikdy nesmí vyhrát."
,,Nebudu předstírat, že jsem horší, než ostatní," odsekl a zavřel dvířka kočáru. ,,Ale poslechnu vaši radu, jestli budete potom klidnější," dodal vzápětí.
Otevřela jsem ústa, ale poté je hned zase zavřela. Stejně bych nevěděla, co mu na to říci. Francis se otočil na patě a zamířil dolů s ostatními šlechtici.

Neklidně jsem se vrtěla v kočáře. Závod měl začít za několik minut výstřelem z pistole. Nakonec jsem svůj boj s nervozitou vzdala. Odhodila jsem deku a vystoupila jsem z kočáru. Přistoupila jsem, co nejblíže ke svahu, ze kterého krásně šlo vidět na celou dráhu. Přimhouřila jsem oči a snažila jsem se na tu dálku odhadnout, kde se ten blázen může nacházet. Našla jsem ho, až poté, co se vyhoupl ho sedla koně se sněhobílou hřívou. Byl to jediný kůň této barvy. Králův kůň byl naproti tomu tajemně černý. Všichni ostatní měli koně v různých odstínech hnědé. Ušklíbla jsem se nad tou ironií.
Viděla jsem, jak přes trávu přešel sluha a zvedl nad hlavu pistoli. Když se ozval výstřel, vyjekla jsem. Všichni jezdci pobídli své koně a závod začal.
,,Máte tam svého favorita?" zeptal se mě nečekaně ženský hlas. 
Leknutím jsem sebou trhnula a otočila se za hlasem. Přede mnou stála štíhlá, překrásná blondýnka, v elegantním jezdeckém úboru. Opírala se rukou o krásně zdobenou hůl a zvědavě si mě prohlížela.
,,Jak se to vezme," odpověděla jsem jí roztěkaně ,,a vy?"
,,Mh...ano, asi opravdu záleží na tom, jak se to vezme," řekla a usmála se na mě.

Tušíte, kdo naše neznámá může být?
Já vím, že vy víte :DD A nemůžu se dočkat, až se tyhle dvě více poznají.
Mějte se krásně a uvidíme se u další kapitoly :))

Lucy