Neslušný návrh

Krvavý trh

Francis mě znovu překvapil.
Očekávala jsem, že se vrátí opět ten rezervovaný, mrzutý, drásající mé nervy, člověk, kterého jsem poznala, avšak jsem se hluboce zmýlila.
Přijel časně ráno, aniž by dopředu dal komukoliv vědět, pomohl Hedwice s přichystáním dřeva pro vaření snídaně a Buddymu ukázal nový trik v kartách. V momentě, kdy se děvčata dozvěděla, kdo nás poctil svou přítomností, okamžitě se seběhla do kuchyně a nechala si pobláznit hlavu historkami z lovu a následných divokých večírků. Ani jsem si nechtěla představit, kam až by tohle divadlo zašlo, kdybych nesestoupila dolů do kuchyně kvůli otravnému hluku, který mě vzbudil ze spánku. 

,,Jak vidím, bavíte se dobře," prohodila jsem nevrle opřená o zárubeň dveří. Všechny oči na mne upřely zrak, některé překvapené, jiné zase vyděšené.
,,Marlene!" vykřikla Josefína a odtáhla se od Francise. ,,Nevěděla jsem, že už si vzhůru."
,,Bohužel. Děláte takový kravál, že by to probudilo i mrtvého," odvětila jsem příkře a zamračila se na Francise. ,,Nenapsal jste mi, že dnes přijedete."
,,Ne," připustil bez váhání. ,,Napsal jsem, že s vámi potřebuji mluvit hned, jen co se vrátím z honu. To se již stalo. Takže...jsem tady."
Aniž bych z něj spustila oči, odlepila jsem se od zárubně a vstoupila jsem do kuchyně. Došla jsem až ke stolu a pohledem jsem naznačila Buddymu, aby mi uvolnil své místo.
,,Ale máme hrát ještě jednu hru," namítl uraženě.
,,Ty nemáš, co hrát hry! Raději běž najít Ellu a Sama. Za chvíli bude snídaně," odpověděla jsem mu a přisunula jsem si židli blíže ke stolu.
,,Zahrajeme si po snídani, slibuju," zavolal na vzdalující se záda Buddyho Francis. 
,,Jooo," zavýskal ten malý ničema a rozběhl se hledat své přátele.
,,Neměl byste ho učit hrát takové hry," odtušila jsem podrážděně.
,,Proč? Protože se to jinde nenaučí?" dobíral si mou péči Francis.
,,Ne. Ale protože má na to ještě čas," odsekla jsem a položila si lokty na okraj stolu. ,,Když nemá rozum on, mohl byste ho mít vy."
,,Ale no tak Marlene," oslovila mě má přítelkyně. ,,Buddy je malý darebák, to víš sama nejlépe. Raději, ať se to naučí od tvého přítele, který má v sobě aspoň čest a nesedře z něj kůži, než aby se to učil po hospodách od nějakých vydřiduchů."
,,Souhlasím," přitakal Francis a lehce se pousmál.
,,Není to můj přítel," ohradila jsem se ostře.
,,S tím už nesouhlasím," odpověděl až příliš vážně Francis.
,,Co prosím?" nechápala jsem.
,,Myslím, že v rámci všech možných definovaných vztahů, které mezi mužem a ženou mohou být odpovídá, že jsem se stal vaším přítelem. Přeci trávíme spolu čas, věčně se hádáme a máme společné přátele. To se mi zdá jako dobrá definice přátelství," dodal, načež mu pravý koutek úst zacukal od pobavení.
,,Spíš jste moje noční můra," zamručila jsem a nechala jsem si od Hedwigy nalít teplý čaj.
,,Nechte už toho a pojďte se nasnídat. Dneska budete mít makové buchty," oznámila nám mateřským tónem Hedwiga, načež se po nich zaprášilo na talíři. A zatímco můj - rozhodně ne přítel - kousal těsto, já přemýšlela, co tak neodkladného mi přišel sdělit.

,,Děkuji, že jste se mnou šla," promluvil poté, co jsme vypustili Buddyho, Sama a Ellu ničit životy i ostatním lidem na tržnici.
,,Neměla jsem moc na výběr. Byl jste dost neodbytný," podotkla jsem a změřila jsem si ho pohledem. ,,Kdo by řekl, že máte rád trhy."
,,Mám je rád díky své chůvě," připustil nesměle. Pohlédla jsem překvapeně na něj a čekala, že rozvine svoji odpověď. On to však neudělal, a tak jsme mlčky kráčeli dál. Sem tam k nám přiběhlo jedno z dítek s nějakým ohavným kýčem a dožadovalo se našich peněz. Naštěstí aspoň v tomto jsme byli zajedno a vždy jsme jasně řekli ostré ,,ne".
,,Přemýšlel jsem," prolomil ticho mezi námi.
,,Jen to ne," hlesla jsem ironicky.
Francis se zamračil a dal si ruce za záda. ,,Musíte mít vždy tak kousavou reakci?"
,,Naučila jsem se ji od vás, tak si teď nemůžete ztěžovat," usmála jsem se sladce, až to přimělo Francise převrátit oči v sloup. 
,,Tak povídejte," vzdala jsem to po chvíli. Někdy jeho trucování odpovídalo chování malému dítěti.
,,Vím o místě, kde byste mohla založit nový, značně prostornější a rozhodně bezpečnější sirotčinec," řekl.
Zastavila jsem se na místě, až do mě zezadu narazila nějaká stařena. Počastovala mě nadávkou a šla dál. Já ji však ignorovala. Dívala jsem se pouze na tu tvář, která mi často připomínala tvář tyrana. Nyní jsem v ní však poprvé jasně viděla rozdíly, které mezi nimi byly. Fabian nebyl Francis a Francis nebyl Fabian. Na první pohled bylo jasné, že oběma koluje v žilách stejná krev, ale esence jejich krve byla odlišná. Zatímco Fabian mě týral a chtěl všechny kolem zničit, Francis mě nepřestával překvapovat. A chtěl mi...pomoci?!
,,Jak vás tohle napadlo?" vydechla jsem unaveně.
,,No během všech těch honů a neustálého přetvařování, jsem myslel i na příjemnější věci. Vím, že jste říkala, jak moc pro vás ty děti a celá ta budova znamená a rozhodně bych nikdy nedopustil, aby je cokoliv ohrozilo, tudíž jsem přemýšlel a vzpomněl jsem si, že po prastrýci mi zůstal takový hrádek, který je momentálně neobydlený, zato je velmi prostorný, na venkově, v bezpečí od všech nástrah Londýna."
,,To je...to je..." nenacházela jsem slov.
,,Jistě, bylo by potřeba udělat řadu úprav jako je nová střecha či okenice, ale už jsem si vše propočítal a neměl by to být velký finanční výdaj. Myslím, že do konce léta by mohlo být vše hotové a děti i se sestrami by se mohly nastěhovat," pokračoval dál a díval se před sebe. Já ze sebe nedokázala dostat byť jen malou hlásku, až tak velmi mne to ohromilo.
,,Vím, že venkov není úplně nejblíže a asi byste za dětmi nemohla jezdit, tak často jako nyní, ale o to déle byste s nimi potom mohla zůstat. Nemusela byste se bát vyzrazení a i samotné děti by byly v bezpečí." Francis se najednou zastavil a zpříma se mi podíval do očí. ,,Vím, že jsem toho na vás vychrlil mnoho ale prosím, promyslete si to."
,,Já..." hlesla jsem a upřímnost, kterou jsem zahlédla v jeho očích mi sebrala jakoukoliv výtku, jenž se mi drala na jazyk. ,,Promyslím si to."
Francisův obličej se uvolnil a poprvé za dnešní den se upřímně usmál. ,,Děkuji."
Chtěla jsem se jej ještě zeptat na pár věcí ohledně domu, když vtom k nám Ella přiběhla s prosíkem o tři stříbrné mince za korálový náramek.
,,Ello," oslovila jsem ji s náznakem, že za tohle vážně platit nebudu, když v té stejné chvíli Francis vytáhl rovnou jeden zlaťák a podal jí ho. ,,Kup si co jenom chceš," mrkl na ni, až se začervenala a potom na mě mrkl. Ella vypískla radostí a utíkala za bratrem a Buddym ukázat svoji kořist.
,,To jste neměl dělat. Teď koupí úplně každou hloupost," upozornila jsem ho.
,,Mh, ale ta radost v její tváři mi bude stát za to," odpověděl znovu tím upřímným, vřelým tónem hlasu, který mne tak mile překvapil. ,,A navíc," otočil ke mně pohled a nadzvedl obočí ,,bydlí s vámi, a ne se mnou."
Znechuceně jsem si odfrkla a pokračovala dál podél tržnice. Tohle už byl ten Francis, kterého jsem znala. 

,,Jak jste se vlastně měl? Během těch dnů, co jste byl pryč," zeptala jsem se po chvíli.
Francis si smutně povzdechl, ale na mou otázku mi odpověděl: ,,Bylo to peklo. Hon jako takový mám rád, ale společnost otce a jeho přátel mi jej značně kazila. Navíc otec pozval i mého budoucího tchána, takže jsem se musel dvojnásob přetvařovat. Aspoň, že na dva dny přijal mé pozvání hrabě Montgomery. Díky němu to bylo malinko snesitelnější," připustil.
,,Vidím, že jste si blízcí."
,,Ano. Asi ano. Chápe moji vášeň pro námořnictvo a já zase obdivuje jeho odvahu žít podle sebe. Myslím, že v určitých ohledech máme dost společného."
,,Vážně? To bych neřekla," namítla jsem.
,,Proč ne?" tázal se Francis.
,,Vy jste syn šlechtice. Vždy budete syn šlechtice. Už teď jste zdědil značný majetek, který se po svatbě ještě znásobí a po smrti vašeho otce vám připadne prakticky vše, co vaše rodina vlastní. Máte dobrou pozici u dvora, která se nezmění ani kdyby došlo ke změně na královském trůnu. To Montgomery říci nemůže," podotkla jsem.
,,Jak to, že ne? Vždyť je syn krále. Je to hrabě," namítl on.
,,Mh...jistě. Je to syn krále, a proto mu byl přidělen titul hraběte. Ale jako takový mu také může být odebrán. Nezískal ho pokrevně ,ale díky darovací listině. A momentálně je synem krále a má ochranu i velká privilegia, avšak v momentu, kdy se změní panovník na trůnu, stane se jeho situace velmi nejistá. Pokud bude mít král syna, musí doufat, že ho jeho královský bratr bude akceptovat. A pokud ne, další v linie je králův bratr, který se netají tím, že nenávidí všechny bastardy krále. Být na Montgomeryho místě, už nyní bych se snažila si zajistit majetek jiným způsobem, než jen spoléhat na milosrdenství svého otce." 
Otočila jsem se k Francisovi čelem, abych zakončila svoji myšlenku, když jsem na malou vteřinu periferně zaznamenala postavu v černém stojící opodál naším směrem. Všimla jsem si jí, už když za námi přiběhla Ella, a nyní jsem ji viděla znovu. Rychle jsem se otočila tím směrem a uviděla hlaveň pistole mířící až nebezpečně přesně na Francise. V té chvíli jsem se ani na setinu nerozmýšlela. Jako ve snu jsem vykřikla ,,pozor" a poté jsem strhla Francise na zem spolu se mnou. Celkem se ozvaly tři rány po výstřelu a následoval zběsilý křik lidí pobíhajících sem a tam. Srdce mi tlouklo, tak divoce, až mě z toho bolelo na hrudi. Francis ležel pode mnou a svíral mne v náručí.
,,Jste v pořádku?" zakřičel mi do ucha.
,,Ano...asi ano," vykoktala jsem. 
Odtáhla jsem se od něj a rozhlédla jsem se po střelci. Po tom však nebylo nikde ani památky. 
,,Ello! Same! Buddy!" zaječela jsem zděšeně. Co když je trefil? Co když jsou zranění?
,,Dělejte! Musíme je najít!" poručila jsem mu a snažila se vstát.
Francis mě ale strhl zpátky k sobě a s hrůzou se na mne podíval. Až nyní jsem si všimla, že jeho kabátec i košile jsou potříštěné krví.
,,Panebože, jste zraněný!" vyjekla jsem a začala jsem okamžitě hledat ránu na jeho těle.
Francis však rázně uchopil má zápěstí a silně je sevřel.
,,Sakra, nech toho!" okřikl mne. ,,Já zraněný nejsem. To ty!" 
V šoku jsem sklonila pohled na svoji hruď, na kterou tekla tmavě rudá krev z rány pod mým ramenem. Zalapala jsem po dechu. 
,,Myslím, že asi omdlím," hlesla jsem slabým hlasem. 
Zatočila se mi hlava, těžko říci jestli šokem nebo bolestí, a dopadla jsem do Francisových paží, přichystaných mne znovu chytit.
Poslední slova, která jsem byla ještě schopná vnímat, než jsem omdlela, byla  jednoduchá a přesto velmi silná:
,,Nenechám tě zemřít."