Neslušný návrh

Produktivní a smysluplný den

Od žalu, ze zlomeného dětského srdce,  jsme oba brzo usnuli.  
Probudilo mě až vytrvalé ťukání na dveře mého pokoje. Namáhavě jsem rozlepila oči a měla jsem co dělat, aby se mi nerozskočila hlava z náhlých vjemů. 
,,Už jdu," sykla jsem přes zuby, když ťukání neustávalo. S obavou, že ho nepříjemný zvuk probudil, jsem se podívala na Francise, který ležel vedle mne. Měl však stále zavřené oči a nevypadal, že by ho ťukání vytrhlo z Morfeovy říše. Nějakým zázrakem se mu podařilo usnout na mém předloktí, které jsem nyní s mou nelibostí vůbec necítila. Velmi pomalu, tak abych ho neprobudila nebo nevyděsila, jsem vyprostila své zápěstí zpod jeho hlavy, načež jsem vstala z postele. Po špičkách jsem přešla ke dveřím a ty následně otevřela. 
,,Pardon, že vás budím," řekla tiše Ella, když jsem jí naznačila, aby mluvila potichu ,,ale čeká na vás venku kočí. Prý jste si ho dnes objednala do města."
,,Řekni mu, ať počká. Hned jsem dole," odpověděla jsem a zavřela za sebou dveře. Zatraceně! Úplně jsem zapomněla na své dnešní pochůzky. Rychle jsem na sebe natáhla tmavě modrou sukni, bílou košili, korzet a na to teplý kabát, počesala jsem si vlasy, které jsem na temeni zpacifikovala do drdolu a vyrazila jsem po schodech ven. Cestou jsem se ještě zastavila v kuchyni a poprosila Hedwigu, aby Francisovi donesla snídani a dala mu léky.

Všechno šlo, jak jsem si představovala. Krejčí už měl hotové mé nové šaty, které jsem si chtěla vzít na ples, konaný na počest králových narozenin, zedník mi přislíbil opravu podlahy v salonku hned zítra ráno a muž, který měl na starosti renovaci mé střechy mě ubezpečil, že se do práce pustí hned, jak sežene dostatečný počet dělníků. A ještě za poloviční cenu, než s jakou jsem původně počítala.
Zdál se to být vskutku produktivní a smysluplný den. Ale přesto mi nešla z mysli jedna věc. A protože jsem měla ještě čas, než bude Hedwiga zuřit kvůli mému pozdnímu příchodu na oběd, rozhodla jsem se zajet k Edwardovi a konečně si s ním pořádně promluvit.
Kočí sjel k hostinci U tří holubů, kde si Edward už několik let pronajímal prťavý, ošoupaný pokoj. Nikdy jsem nepochopila, proč si během těch let, co jsme se znali, a co jsem mu platila slušné peníze, nepronajal něco lepšího. Troufala bych si tvrdit, že si mohl i nějaký malý domek koupit, nepracoval jen pro mne. On nad tím ale vždy jen mávl rukou se slovy: ,,Že to mu prostě stačí."

Vystoupila jsem z kočáru a hodila jsem zlaťák kočímu, aby dal napít koním a sám si pro něco do hostince zašel. Já se vydala po bočních schodech nahoru do pokoje Edwarda. Zaťukala jsem na ošuntělé dveře a čekala. 
Uslyšela jsem v pokoji kroky, následně tlumenou ránu a poté salvu nadávek. Přetočila jsem oči a začala jsem netrpělivě podupávat pravou nohou. 
Edward mi otevřel v rozepnuté košili, rozcuchaný a s viditelnou kocovinou.
,,Marlene," vydechl šokovaně ,,co tu děláš?"
,,Přijela jsem si promluvit," odpověděla jsem podrážděně ,,pustíš mě dál?"
,,J...j..jistě," vykoktal a ustoupil stranou. Vešla jsem dovnitř a musela jsem se hodně ovládnout, abych se nepozvracela z toho puchu. Měla jsem pocit, jako bych se nacházela v palírně a ne v něčím pokoji.
,,To je smrad," ušklíbla jsem se znechuceně a otevřela jsem okno dokořán. ,,Už si se zase opil."
,,To není pravda," odsekl podrážděně a posadil se na dřevěnou židli. ,,Pil jsem ale to všichni. Jsem chlap, tak je normální, že piju."
,,Mh, jistě. A taky je normální, že skoro v pravé poledne teprve vstáváš a máš tu smrad, jako by se tu vypalovala pálenka," odvětila jsem s pohrdáním v hlase a opřela jsem se o parapet okna. ,,Když se ti tu nelíbí, tak si sem neměla jezdit," opáčil a zastrčil si ruce do kapes od kalhot. ,,Proč si vlastně tady?"
,,Ráda bych se tě na něco zeptala a doufám, že mi odpovíš popravdě," řekla jsem a opřela jsem se o dlaně.
,,Samozřejmě. Nikdy jsem ti nelhal," ohradil se a svraštil obočí. 
,,Mh.." zamumlala jsem a zpříma se na něj podívala. ,,Tušíš kdo je to hrabě Turenghen?" 
Edward na chvíli celý ztuhl a poté se na mě zmateně podíval. Pečlivě jsem sledovala každý jeho pohyb, aby mi neunikla žádná reakce mající skrytý význam.
,,Nikdy jsem o něm neslyšel," odpověděl poté.
,,A co bez titulu? Je totiž hrabětem poměrně nedávno," dodala jsem a přimhouřila oči. 
,,To jméno mi nic neříká. Slyším ho poprvé. Kdo by to měl být?" zeptal se zcela zmatený. Povzdechla jsem si. Edward byl všechno, jen ne dobrý herec. Pokud by jej skutečně znal a rozhodl se mi to zatajit, dnes bych na to přišla.
,,To je otázka; kdo je to? Povím ti, kdo to je. Je to nejlepší přítel a pravá ruka muže, který unesl moji sestru a udělal s ní kdo ví co! Je to muž, co může mít důležité informace při jejím hledání a ty o tom nemáš ani tušení!" zakřičela jsem.
Edward zbledl a ztěžka polkl. ,,Já..."
,,Ani se nenamáhej," přerušila jsem to rázně. ,,Zajímá mě, co teď uděláš. Za celou tu dobu si nebyl schopný zjistit jednu pořádnou informaci, když neberu v potaz kontakt na Rowlesse. Netušil si, že má Fabian někoho blízkého, který nejenom, že ví o jeho záležitostech, ale dokonce mu je i pomáhá řešit! Musela jsem se to dozvědět od někoho jiného a to jen náhodou! Takže mi řekni; k čemu tě ještě potřebuju?" 
Edward prudce vstal, až se židle převrátila vzhůru nohama. 
,,Dělám za tebe úplně všechno!" vypálil ,,Uklízím tvůj bordel, starám se o problémy, které způsobíš, a nebo které udělají tvoje holky! Kdyby nebylo mě, už celý Londýn ví, co Josefína udělala Johnsonovi! Jenže já zametl stopy jako vždy. Trpím tvoje změny nálad i tvoje šílené plány. Nikdo ti nikdy nebude takhle pomáhat jako já! Nikdo! A co z toho mám? Tak jsem nezjistil, že ten imbecil má někoho k ruce. No a co? Zjistila sis to sama a teď s tím můžeme pracovat. Nebudu se omlouvat zato, že celý den nešpehuju chlapa, kterému si jako prvnímu dala..."
Než stihl cokoliv další říct, udeřila jsem jej takovou silou, až mi křuplo v zápěstí. Edward se chytil za tvář a zlostně se na mě podíval.
,,Tak dost!" zaječela jsem ,,Už se nikdy, nikdy v životě, neopovažuj se mnou takto mluvit! Nezapomeň, že to já platím tebe. Ty potřebuješ mě a ne naopak. Ale možná je to tak dobře. Aspoň vidím, že je načase vyměnit personál," dodala jsem posměšně a obešla jej míříc ven. Už jsem s ním nechtěla ztratit ani minutu.
,,Marlene počkej," vykřikl a popadl mě za pas. Ucukla jsem a snažila se mu vyprostit ze sevření.
,,Okamžitě mě pusť nebo budu křičet," pohrozila jsem mu zuřivě.
Edward padl na kolena a zabořil tvář do mé sukně. Stále mě držel kolem pasu a jeho tělo se celé třáslo. ,,Omlouvám se," hlesl s chvějícím se hlasem ,,nemyslel jsem to tak. Pil jsem a... Omlouvám se."
,,To je ale už poněkolikáté," upozornila jsem ho bez špetky lítosti ,,poslední dobou až příliš piješ a potom se chováš přesně takto. Nevím proč a ani to vědět nechci, ale varuju tě; ještě jednou se takhle zřídíš, nebudeš si plnit své povinnosti nebo mě urazíš, a navždy je mezi námi konec."
,,Slibuju, že se změním. Slibuju, že už nebudu pít. Jenom mě neopouštěj," zakvílel jako malé dítě a otřel si tvář do mé sukně.
,,Neslibuj ale konej. Nechci tě odstranit ze svého života ale ani nemám čas na tyhle výjevy. Chci najít svoji sestru. To je a vždycky bude moje hlavní priorita. Ať už s tebou a nebo bez tebe," dodala jsem upřímně a konečně se mi podařilo vytrhnout se mu ze sevření. Odešla jsem zpět ke kočáru a ani jednou jsem se neohlédla zpátky. I přesto, že jsem cítila jeho pohled.

Po návratu domů jsem okamžitě zamířila do svého pokoje, ale hned na prvním schodu mě zastavil hlučný smích vycházející z kuchyně. Otočila jsem se na patě, následujíc smích a málem mi vypadly oči z důlku, když jsem za stolem v kuchyni viděla sedící Josefínu, Ellu, Buddyho a Francise, jak spolu hrají karty. Hedwiga míchala u plotny polévku a potutelně se usmívala.
,,Zase si prohrál," zasmála se Ella na Buddyho a ten na ni vyplázl jazyk.
,,To není možný! Sakra, jak jste to udělal?" zeptal se Buddy Francise. A ten, k mému překvapení, na něj šibalsky mrkl a začal znovu míchat karty. ,,S tím se člověk narodí," odpověděl mu pobaveně a každému rozdal šest karet.
,,Nechcete mi říct, co se tu děje?" zeptala jsem se a opřela se ramenem o práh dveří.
,,Hrajeme mariáš," odpověděla mi Ella aniž by se na mě podívala.
,,A on furt vyhrává," řekl mrzutě Buddy a vyložil jednu z karet.
,,A nám se to náramně líbí," dodala Josefína a blýskla po mně úsměvem.
,,Neměl byste být v posteli?" zeptala jsem se Francise, který mi zatím jako jediný neodpověděl.
,,Možná," připustil a potutelně se usmál ,,ale vy jste tu nebyla a já se nudil. Tak jsem se rozhodl prozkoumat váš dům a narazil jsem na partičku solidních hráčů. Samozřejmě, ne tak dobrých jako já," dodal provokativně a mrkl na Buddyho. Ten celý zrudl a pohrozil mu pěstí. ,,Jenom počkejte. Tentokrát vás porazím."
,,Až zase budete mít teplotu, tak vás nechám v té vaně samého," upozornila jsem ho a přešla k Hedwice. ,,To si jim nemohla něco říct?" zeptala jsem se jí polohlasem. 
,,A co jako? Víš, že mě ani jeden neposlouchá. A navíc jsem za společnost ráda," odvětila mi a zamíchala vařečkou bramboračku. Povzdechla jsem si a šla jsem se posadit vedle Francise. Naštěstí byl zabalený do deky a měl u sebe teplý čaj. Jinak bych ho vážně musela praštit. Zřejmě vycítil můj pohled, neboť se ke mně otočil a nadzvedl obočí.
,,Co vám vadí? Že jsem vstal z postele a nebo že s nimi hraji karty?"
,,Obojí."
,,Mh...to mě vážně mrzí, ale nehodlám s tím přestat, protože teď jsme v nejlepším," a s těmi slovy znovu porazil Buddyho.
,,Sakra, to není možný! Musíte podvádět!" osočil ho Buddy se zrudlým obličejem.
,,Proč? Třeba jenom umím tak dobře hrát. Na rozdíl od tebe," odpověděl mu klidně Francis. Dobrému pozorovateli neuniklo, jak skvěle se ten kluk bavil. 
,,Jste bohatej. Vy mariáš hrát neumíte," odsekl umíněně Buddy.
,,Říká kdo?" optal se Francis a teď už úsměv neskrýval.
,,Každej normální člověk," odvětil Buddy a mrskl kartami o stůl.
,,To už stačí vy dva," přerušila jsem je varovným tónem. ,,Pojďme se raději najíst."
,,Výborný nápad. Akorát jsem vám to chtěla navrhnout," ozvala se od plotny Hedwiga. Ella a Buddy pomohli Hedwice s nádobím, zatímco si nás Josefína měřila pohledem.
,,Měl bych se jí bát?" zeptal se tiše Francis, když si ode mně bral talíř.  Podívala jsem se na svoji přítelkyni, jak na mě mrká a dělá obličeje, a v tu chvíli jsem se nedokázala neusmát.
,,Ano. Ale ne kvůli čemu si myslíte," odpověděla jsem a nechala ho na pochybách.

Hedwiga všem nalila polévku a společně jsme se pustili do jídla. Bylo to zvláštní. U jednoho stolu se sešli šlechtic, prostitutka, sirotek a vyděděnec. Sorta lidí, která si podle obecných měřítek neměla nikdy co říct. A přesto jsme spolu jedli u jednoho stolu, povídali jsme si a provokovali se, aniž bychom tušili, že je to první z mnoha našich společných obědů.